Art rock podle evangelia

Box Set Universal Music Italia s.r.l. – 0602527121765  /2009/

Art rockové trio Latte e Miele pochází z Janova a svou první (a podle mého názoru i nejdůležitější) část kariéry si odbylo v letech 1971-75. Zakládajícími členy byli kytarista Marcello Giancarlo Dellacasa a tehdy teprve šestnáctiletej bubenickej zázrak Alfio Vitanza. Třetím do party se stal hráč na klapky Oliviero Lacagnina, který tvorbu skupiny posunul ke klávesově orientovanému rocku ve stylu ELP, nebo (abychom zůstali na italské půdě) Le Orme.

LATTE E MIELE (1972)

Koncepční debutové album Passio Secundum Mattheum – obsahující Bachem inspirovanou hudbu s nábožensky orientovanými texty podle evangelia Sv. Matouše –  vydal Polydor, v roce 1972. Je to takovej mix klasiky a rocku, i s trochou toho jazzového koření navrch. Dvanáctka vesměs velmi krátkých skladeb je do sebe všelijak pospojovaná a tvoří jeden vyvážený celek. Orientace v track listu je tak poněkud nesnadná, ale jako v podobných případech i tady pomůže displej CD přehrávače.

Dám hodně na první dojem a dobře si vzpomínám, jak mě ten art rockově vznešený úvod alba (Introduzione) doslova rozsekal. A nejen ten, ta deska je prostě výborná. Prolínání pastorálně vyklidněných pasáží s divokými laufy je dokonalé a vypíchnul bych aj působivej kontrast chlapecky vysokých vokálů a mohutných sborů. Za v tomhle směru obzvlášť vypečené kousky považuji především skladby Il giorno degli azzimi, Ultima cena a Il processo. Jediné zaváhání tak slyším v poněkud nudných a do ztracena vyznívajících jazzových improvizacích I testimoni parte 1 a 2, které jsou na konci první, respektive na začátku druhé strany původní LP.

Jak už jsem uvedl výše, celé album tvoří jeden těžko porcovatelnej celek, ale i tak z něj vzešel singl (Getzemani/Il re dei giudei)  a dokonce aj raritní filmovej klip ke skladbě Getzemani. Jen tak mimochodem, Vitanza mi tady trochu připomíná Amy Farrah Fohlerovou z Big Bang Theory 🙂

Cédéčko je součástí box setu Progressive Italia gli anni ’70 vol. 1 a jednoduchá obálka nenabídne víc, než reprodukci přední strany obalu, track list a sestavu. Do sbírky se mi dostalo i nedatované (někdy z druhé poloviny devadesátých let) vydání Polydor ‎– 523 694-2. To je v klasické plastové krabce a obsahuje stejnou bonusovou skladbu jako Universal. Do čtyřstránkového bookletu se vešly texty a dvě fotografie, ale – čistě subjektivně – výlisek od Universal Music hraje líp.

Je to velmi pěkné album a patří k tomu nejlepšímu, co v Itálii v dvaasedmdesátém vyšlo. Miluji ho, ale o rok mladší následník Papillon je ještě lepší…

SKLADBY:
01. Introduzione – 2:18
02. Il giorno degli azzimi – 1:26
03. Ultima cena – 1:48
04. Getzemani – 4:14
05. Il processo – 1:29
06. I testimoni (1 parte) – 6:02
07. I testimoni (2 parte) – 2:17
08. Il pianto – 1:48
09. Giuda – 0:43
10. Il re dei giudei – 1:40
11. Il calvario – 7:04
12. Il dono della vita – 3:43

Bonus track:
13. Mese di maggio – 4:24

SESTAVA:
Marcello Dellacasa – chitarra classica, chitarra acustica, chitarra elettrica, violino, basso, voce
Oliviero Lacagnina (Oliver) – pianoforte, organo Hammond a canne, clavicembalo crumar, mellotron, moog, celesta, voce
Alfio Vitanza – batteria, tumbé, borghi, campane, frusta, flauto, voce

 

Passio Secundum Mattheum Book Cover Passio Secundum Mattheum
Latte E Miele
Progressive rock
Polydor
1972
LP
12
CD - Box Set Universal Music Italia s.r.l. - 0602527121765 /2009/

5 názorov na “Art rock podle evangelia”

  1. Slyšel jsem tu rozšířenou a znovunahranou verzi z roku 2014 a spadla mi brada. To musel psát nějaký muzikant s klasickým vzděláním. To je přímo připravené k orchestraci. Skvělá muzika !

    Zajímalo by mne, jaký je rozdíl mezi původní verzí z roku 1972 ?

    1. Ahoj Jiří,
      ten rozdíl je poměrně zásadní. Nová, rozšířená verze je daleko delší a obsahuje několik skladeb navíc. A naopak, pár skladeb z původního vydání chybí. Zvuk je výbornej a v rolích evangelistů je tu slyšet spousta osobností italské rockové scény – např. Alvaro Fella (Jumbo), Lino Vairetti (Osanna), nebo Elisa Montaldo (Il Tempio delle Clessidre). Jediné, co se podle mého nepovedlo je futrál. Já tyhle digitální koláže nemám rád, přijde mi to děsně odbyté..

      Původní album mi připadá poněkud nedotažené a kapela se na něm ještě trochu hledá, ovšem vyvažuje to její zápal a mladickej entuziasmus. S vyšším rozpočtem by to asi vypadalo jinak, ale je mi jasné, že firma nechtěla riskovat.

      Však vyzkoušej a uslyšíš sám.

  2. Skupine Latte E Miele som sa venoval pred vyše rokom. Vtedy som si viackrát vypočul prvé 3 albumy. Urobil som si z toho takú tabuľku obľúbenosti:
    1. Passio Secundum Mattheum (1972);
    2. Papillon (1973);
    3. Aquile E Scoiattoli (1976).

    Dnes som si opäť vypočul debut, v Il Pianto stále počujem ruskú hymnu, to iba na okraj.
    Snake, díky za recenziu!

    P. S.: Náhodou sa mi do cesty priplietla aj kompletná verzia z roku 2014, Passio Secundum Matthæum – The Complete Work, v ktorej účinkuje pôvodná trojica doplnená o neskoršieho člena, basgitaristu Massima Goriho. Ostal som prekvapený. Musím uznať, že „dvetisícštrnástka“ má poriadne grády!

Pridaj komentár