CD+DVD AMS 295 /2018/
Obsahově dobré, dokonce velmi dobré, ale zpracování se moc nepovedlo a formát to má vyloženě nešťastnej. CD+DVD box set Lucciole per sempre z roku 2018 je zatím poslední položkou v diskografii italské art rockové legendy Locanda delle Fate a myslím, že je ten nejvyšší čas si ho trochu představit…
Pravdou je, že těch verzí vyšlo hned několik a těm, kteří se obejdou bez pohyblivejch obrázků úplně postačí 180g vinyl se sedmi skladbami. Dvě jsou nové a zbytek pochází z televizní relace, odvysílané v dubnu 1977. Pro náročnější fanoušky je tady ultra limitovanej a očíslovanej luxusní box obsahující bílej vinyl, cédéčko s trochou raritního materiálu navíc a DVD. Nu a pro nás ostatní je k mání krapet jednodušší edice CD+DVD.
Nevím, kdo přišel s nápadem na “škatuli” ve formátu 210 x 210 mm, ale do žádného CD regálu ji nedáte. Na výšku se pochopitelně nevejde, položená trčí pořádnej kus ven a protože mám skříně s dvířky, nešly by zavřít. Je to robustní digipak složený ze tří panelů a s výřezy v měkkých deskách, do kterých jsou zasunuty oba kotouče. Booklet je všitý uprostřed, ale pouze skrz vlepenou poslední dvoustranu a vzhledem k jeho rozměrům a váze (68 stran) se hned vytrhnul. Prostě šlendrián, ale po obsahové stránce mu nemám co vytknout. Je tu nejen podrobná historie skupiny, ale i detailní informace ke všem uvedeným skladbám. Všechno v italštině i angličtině a nechybí ani množství, mnohdy velice raritních a jinde nezveřejněných fotek. Není divu, protože jde vlastně o výcuc z knihy “Prati di lucciole oer sempre – Locanda delle Fate e dintorni” od Luciana Boera, která má – považte – 382 stran!
Já jsem si ten box koupil především kvůli DVD se záznamem archivního a půl hodinky dlouhého televizního vystoupení z roku 1977. Ono se sice už léta povaluje na YouTube a viděl jsem ho opravdu mnohokrát, ale možnosti mít ho ve sbírce v té nejlepší možné kvalitě jsem nemohl odolat. Jenom připomenu, že na jaře 1977 byli Locanda delle Fate pořád ještě začínající skupinou s natočenou demo kazetou, která se jen šťastnou náhodou dostala do rukou Giorgia Calabreseho, autora a moderátora televizního pořadu určeného nadějným hudebním talentům. Kapela obdržela pozvánku do Říma, kde ve studiu 3 na Via Teulada nahrála pod dohledem kamer pět písniček, které se staly základem recitálu odvysílaného na prvním programu italské státní televize RAI v dubnu 1977.
Čtyři z pětice skladeb se o pár měsíců později objevily na debutovém albu Forse le lucciole non si amano più a ty verze se od sebe skoro neliší. Skupina je měla vypilované do nejmenšího detailu a tak nebylo nutné do nich zasahovat, ale pár drobných odchylek by se asi našlo. Já jsem si tu muziku i kapelu zamiloval na první poslech a dobře si vzpomínám, jak jsem na ni na YouTube poprvé koukal, jak na svatej obrázek. Vysoce melodickej a okázale symfonickej art rock s podmanivým tenorem Leonarda Sassa se od té doby stal součástí mé DNA a nedám na něj dopustit. Skladby Forse le lucciole non si amano più a Profumo di colla bianca jsou prostě nádherné a energická Sogno di Estunno jim šlape zdatně na paty. Jenom doplním, že pátá La giostra se na debutové album nedostala a její studiová verze se poprvé objevila až na desce The Missing Fireflies v roce 2012…
Černobílej obraz je ve formátu 4:3 a slušné kvalitě, zvuk to má celkem obstojnej. Nasnímané je to pěkně, hned z několika kamer a tak nechybí řada detailních záběrů. Kromě písniček je tu také průvodní slovo Giorgia Calabreseho a několik kratších rozhovorů se členy skupiny, ovšem v italštině a bez titulků. Celej pořad má 33 minut (závěrečná La giostra už se celá nevešla), ale jako bonus jsou tu ještě dva videoklipy ke skladbám natočeným v letech 2016-17. Myslím, že jak Mediterraneo, tak Lettera di un viaggiatore se povedly a důstojně navazují na tvorbu skupiny z konce sedmdesátých let.
K cédéčku jen krátce. Prvními dvěma tracky jsou Mediterraneo a Lettera di un viaggiatore, následované kompletním TV speciálem “Forse le lucciole non si amano più” z roku 1977. Na úplnej závěr jsou tady ještě čtyři písničky z období před vznikem Locanda delle Fate, natočené živě v červenci 1974. Všechno jsou to coververze, dvě od Gentle Giant a po jedné od PFM a Formula Tre. Jejich zvuk je však podprůměrnej a tak to CD v podstatě vůbec neposlouchám. Úplně si vystačím s DVD.
Pro fanoušky Locanda delle Fate je tenhle box výborným doplňkem k albům Forse le lucciole non si amano più a The Missing Fireflies, ovšem ti ostatní se bez něj nejspíš dost dobře obejdou. Vzhledem k tomu, že se počítám do té první skupiny jsem šťastnej, že ho mám a navíc se obávám (nechci být špatným prorokem), že jde o definitivní tečku za kariérou LdF.
SKLADBY:
DVD
Speciale RAI “Forse le lucciole non si amano più”, 1977
01. Forse le lucciole non si amano più 7:10
02. Intervento Giorgio Calabrese 2:59
03. Profumo di colla bianca 6:49
04. Presentazione gruppo e intervista Alberto Gaviglio 3:20
05. Sogno di Estunno 4:54
06. Non chiudere a chiave le Stelle 4:05
07. Intervento Giorgio Calabrese 1:03
08. La giostra 2:54
Videoclip brani inediti, 2016-2017
09. Mediterraneo 5:32
10. Intro / Lettera di un viaggiatore 6:30
CD
Brani inediti, 2016-2017
01. Mediterraneo 5:27
02. Intro 0:52
03. Lettera di un viaggiatore 6:00
Speciale RAI “Forse le lucciole non si amano più”, 1977
04. Forse le lucciole non si amano più 7:13
05. Profumo di colla bianca 5:54
06. Sogno di Estunno 4:57
07. Non chiudere a chiave le Stelle 3:21
08. La giostra 2:58
Pre – Locanda / dal vivo, Luglio 1974
09. Ti penserò com tenerezza (Think Of Me With Kindness – Gentle Giant) 6:40
10. Nothing at all (Gentle Giant) 8:49
11. Appena un po’ (Premiata Forneria Marconi) 7:09
12. Bambina sbagliata (Formula Tre) 4:05
SESTAVA:
Speciale RAI “Forse le lucciole non si amano più”
Leonardo Sasso – voce
Alberto Gaviglio – chitarra, flauto traverso, voce
Ezio Vevey – chitarra, voce
Michele Conta – pianoforte, tastiere
Oscar Mazzoglio – tastiere, Minimoog
Luciano Boero – basso, voce
Giorgio Gardino – batteria, vibrafono
Brani inediti 2016 – 2017
Leonardo Sasso – voce
Max Brignolo – chitarra elettrica, chitarra 12 corde (in Mediterraneo)
Maurizio Muha – pianoforte, tastiere, Minimoog
Oscar Mazzoglio – tastiere, fisarmonica, Mellotron
Luciano Boero – basso, bouzouki (in Mediterraneo)
Giorgio Gardino – batteria, vibrafono
Pre – Locanda / dal vivo
Alberto Gaviglio – chitarra, flauto traverso, voce
Ezio Vevey – chitarra, voce
Michele Conta – pianoforte, tastiere
Oscar Mazzoglio – tastiere, Minimoog
Luciano Boero – basso, chitarra classica, voce
Giorgio Gardino – batteria
Lucciole Per Sempre
Prog Rock
AMS Records
2018
CD+DVD
12+10
CD+DVD AMS 295 /2018/
