Koncem roku 1968 zpěvačka Janis Joplin opustila skupinu Big Brother and the Holding Company a vydala se vlastní cestou. Neodešla sama. Spolu s ní odešel i kytarista a druhý výrazný hlas Big Brother Sam Andrew. Vzniká doprovodná skupina Kozmic Blues Band, v níž účinkuje i výrazná dechová sekce. Potud by všechno bylo určitě v pořádku. Co však ale v pořádku nebylo, to byla narůstající zpěvaččina závislost na alkoholu a omamných látkách, jež se začala negativně podepisovat na některých koncertních vystoupeních. O tom svědčí i nepodařené vystoupení na Woodstocku v srpnu 1969. O pár týdnů později, v září, vychází album I Got Dem Ol’ Kozmic Blues Again Mama!, které mělo být důstojným zahájením zpěvaččiny sólové kariéry.
Jaká je deska, na níž se Janis Joplin konečně představuje sama za sebe? Mám dojem, že energie a syrovost z desky Cheap Thrills jakoby se někam vytratila a výsledný sound spíš připomíná pokus přiblížit se posluchačsky masovějšímu publiku. Především místy až soulové vyznění může vyznívat jako snaha konkurovat produkci vydavatelství Motown. Jindy důraz kladený na dechové nástroje připomíná Blood, Sweat and Tears. Na druhou stranu právě dechy mnohdy ubírají na možné živočišnosti předloženého materiálu, což je patrné zvláště u skladby As Good As You’ve Been To This World začínající dlouhým a poměrně nudným dechařským intrem. Asi největším hitem celého alba je skladba Try (Just A Little Bit Harder), která ve mně právě vzbuzuje ten pocit, že Janis toužila po uznání i u publika do té doby netušícího, že nějaká hippies scéna vůbec existuje.
Samotnou kapitolou je předělávka Bee Gees, píseň To Love Somebody, která je snad ještě sladší než originál a pro mě jasné potvrzení zpěvaččina směřování do komerčnějších vod. Na druhou stranu musím zmínit, že skladby vyrůstající z bluesového základu jako Maybe, One Good Man a Little Girl Blue působí ve výsledku mnohem přesvědčivěji než ostatní písně. Ale je mi jasné, že zpívat ty písně někdo jiný, asi by jejich vyznění bylo diametrálně odlišné.
Ve výsledku se jedná o klidnější desku s několika vynikajícími místy a dosti odlišným zvukem od předchozích nahrávek. Co materiál povyšuje nad průměr, je hlas Janis Joplin. I když musela bojovat se svými démony, kteří ji postupně ničili, pořád dokazovala, že je pěvecky výjimečná. V hodnocení váhám mezi 3 a 4 hvězdami, ale nakonec mi to nedá a přikloním se k vyššímu číslu. Je to přece Joplinka.
Skladby:
- Try (Just A Little Bit Harder) 3:55
- Maybe 3:39
- One Good Man 4:10
- As Good As You’ve Been To This World 5:25
- To Love Sombody 5:13
- Kozmic Blues 4:22
- Little Girl Blue 3:49
- Work Me, Lord 6:36
Bonus
- Dear Landlord 2:31
- Summertime (live at Woodstock) 5:04
- Piece Of My Heart (live at Woodstock) 6:31
Sestava:
Sam Andrew: gitara, vokály
Richard Kermode: organ
Gabriel Mekler: organ
Brad Campbell: basa
Maury Baker: bicie
Lonie Castille: bicie
Cornelius „Snooky“ Flowers: barytónový saxofón, vokály
Terry Clements: tenor saxofón
Luis Gasca: trúbka
Janis Joplin: spev
Blues rock
Columbia
1969
LP
8+3
CD Sony Music
Rozumiem vzneseným námietkam voči soundu i materiálu na albume, mne z nejakého dôvodu usadenejšia nálada skladieb neprekáža. A presne, Janis by dokázala spraviť zážitok hádam aj z toho, keby spievala do pílenia dreva.
Ahoj Martine, opět skvělé, s Janis nejde šlápnout vedle. Mně se tahle deska líbí, dokonce moc, takové Kozmic Blues bych vydržel poslouchat celý den. Díky moc za pěknou recenzi.
Zdeny, děkuju. Já na této desce nedám dopustit na skladbu Little Girl Blue.
Ahoj Martine, Janis Joplin miluji od tý doby co mi kamarád pustil Mercedes Benz (všichni by mi dávali BMW, ale já bych chtěla Mercedes). Mám od ní rád všechno a nejvíce asi Joplin In Concert, vynikající je taky Farewell Song, obojí jsou to koncerty, ale Cheap Thrills je taky napůl koncert. Líbí se mi jak o ní píšeš.
Zdeňku, Joplin In Concert znám. Já mám Live At Winterland, to je živá nahrávka s Big Brother.
Martine tu desku mám taky, ona toho moc nestihla, ale co udělala stojí za to. Jestli máš rád Janis tak vyzkoušej Maggie Bell sólovky i to co udělala se Stone The Crow, nebo Carol Crimes.
Martine ještě jsem zapomněl skvělá je i Elain di Falco, jak sólo, tak s Fear Itself.
Omlouvám se Elain di Falco je skvělá zpěvačka, ale ta bluesová je Ellen McIllwaine. Promiň, že jsem tě balamutil.
To nevadí. Dík za tipy.