Indian Summer

Bob Jackson (klávesy, zpěv) a Malcolm Harker (baskytara) z The Acme Patent Electric Bandu vybírali v létě 1969 nové spoluhráče. Neobstáli Al Hatton, Steve Cottrel ani Roy Butterfield, akceschopnou podobu dal sestavě až příchod Paula Hoopera (bicí) a Colina Williamse (kytara) z The Soul Sect.
Kvartet z Coventry začal vystupovat pod názvem Indian Summer v klubech a na univerzitách středozápadní Anglie a v roce 1970 zaujal někdejšího jazzového trumpetistu, majitele Big Bear Records Jima Simpsona, který kapele zařídil několik vystoupení v proslulém Henry’s Blues House v Birminghamu a doporučil ji Olavu Wyperovi z Neonu (progresivní sublabel kolosu RCA Records), který s Indian Summer podepsal smlouvu.
Eponymní album vznikalo v londýnských Trident Studios a na pultech se objevilo v lednu 1971. Obsahuje bezmála padesát minut poctivého klávesového hard rocku, který místy nemůže nepřipomenout Uriah Heep. Jemným jazzovým nádechem mi však daleko častěji evokuje jinou britskou zbloudilou formaci jménem Hannibal. Nakolik se tak děje zásluhou producenta Rodgera Baina, který se na vzniku obou děl podílel, nezkoumám. Užívám si obě. A jenom nechápavě kroutím hlavou nad dalším osudem Indian Summer…indian-summer_obalMalcolm Harker dal po vydání alba přednost práci ve firmě svého otce a pro nasmlouvané turné, včetně koncertů ve Švýcarsku, ho musel nahradit Wez Price (ex-The Sorrows). S koncem turné v lednu 1972 ale ukončila činnost i kapela.
Hudby se vzdal také Colin Williams, který v Americe podniká v automobilovém průmyslu. Paul Hooper hrál v několika lokálních souborech, v roce 1978 se znovu sešel s Bobem Jacksonem v Dodgers, aby nakonec zakotvil v The Fortunes.
Jackson se nejprv přidal k Rigor Mortis (band Johna Entwistleho), po krátkém turné pokračoval s kytaristou skupiny Alanem Rossem, hrál s Badfinger a po angažmá v Searchers nastoupil k Davidu Byronovi do jeho The Byron Bandu. Po jediném albu se vrátil k Badfinger a v roce 1995 posílil The Fortunes. Vedle toho nahrával s The Motors, Jeffem Beckem, Jackem Brucem nebo Petem Brownem.

A v záplavě jmen by bylo chybou nepřipomenout britského fotografa a grafika Keitha MacMillana (nar. 1947), který v první polovině sedmdesátých let proslul v rockovém světě pod pseudonymem Marcus Keef jako autor celé řady obalů významných alb.

DISKOGRAFIE:
1971 – Indian Summer (LP, RCA/Neon NE 3)

4 názory na “Indian Summer”

  1. Borek: zdravím, jak jsi říkal název téhle kapely, tak jsem si to s ničím nedokázal spojit. Myslel jsem si, že je to nějaká kapela s Indiánama, ale když jsem si jejich jedinou desku pustil na YouTube, tak jsem okamžitě zabrousil na ebay a našel tam japonskou mini LP, kterou jsem si objednal přímo ze země vycházejícího slunce. Výborná muzika, která mi tak nějak unikla. Mám se na co těšit. Díky za podnět k parádní kapele.

    1. Rádo se stalo, Indian Summer jsou mojí srdcovkou. Pořád doufám, že jednou skončím u původního vinylu od Neonu, prozatím se utěšuju CD limitkou od Repertoire (2011) a vinylovou reedicí od Akarmy (2002). A špekuluju nad předloňským titulem, který na CD i 2LP přináší archivní matroš – půltucet neslyšených studiových songů a sedmičku živých nahrávek z prosince 1970.

Pridaj komentár