V roce 1980 Paul McCartney rozpustil Wings a v květnu vydal své sólové album Paul McCartney II. Řekl o něm, že měl chuť udělat album bez hitových ambicí, které třeba nezaznamená velký komerční úspěch. Udělal si album jen tak, jak on sám chtěl, bez nutkání tlačit se do povinnosti napsat hit, napsat něco očekávatelného. A jaká skvělá hudba na tom albu je!
Přesně ten samý pocit mám ze dvou sólo alb Kena Hensleyho, který zanechal svou nesmazatelnou stopu v legendární éře Uriah Heep 1970-1980, kde složil 70 až 80% hudby, nemluvě o textech. Mám na mysli alba Cold autumn sunday a Love & Other mysteries. Obě tato alba se nedočkala vysokého hodnocení na progarchives. Já ale v tomto případě musím jít proti proudu, protože jednoduše obě tyto nahrávky považuji za mimořádně vydařené. A především se mi líbí.
Love & Other mysteries. Kenovi bylo jasné, v době vydání alba, že touto kolekcí písní minimálně všechny překvapí. Než album vyšlo, tak říkal, že vydavatelská firma nemá moc radost, s jakým typem hudby se na tomto albu hodlá prezentovat. Velice oceňuji, že Ken si udělal album tak, jak prostě chtěl. Bez podlézavého ohlížení se na cokoli.
Co nám toto album nabízí? Víceméně kolekci sentimentálních, melancholických balad. Fandům Uriah Heep, je jedno, jestli starých, nebo nových, toto album zní asi popově. Dravý hard rock à la Gypsy nebo Suicidal man se tu opravdu nekoná. Ale odsoudit tohle album jako středněproudý, americky znějící popík mi prostě nepřijde fér. Jsou tu takové perly jako zopakovaná skladba Romance, kterou si klidně skoro dokážu představit na desce Hany Hegerové nebo Edwarda Ka-Spela. Ano, až takhle jinak dokáže Hensley znět. Smutný text o lásce mezi americkým aristokratem a ruskou šlechtičnou, o lásce, která je předem odsouzená k neúspěchu. A proč ne? Jasně, není to tvrďácký text à la Highway star od Deep Purple, no a co? Já teda k odsuzujícímu úšklebku žádný důvod nemám.
Tato balada je na albu následovaná skladbou (Please) Tell me when, v jejíž druhé půli (někde po třetí minutě) nás Hensley krátkým, vzletným kytarovým sólem na chvilku vrátí do první půle sedmdesátých let. Přesně pro tuhle emocionální nádheru mám éru Uriah Heep s Hensleym, zejména z let 1970-1976, moc rád.
Nedá se také na tomto albu nezmínit procítěný ženský zpěv a zazpívá si tu samozřejmě i Ken – je radost slyšet ho zpívat v jiné melancholické baladě Eyes (The girl in the purple dress).
O co méně mě baví alba Uriah Heep bez Kena Hensleyho, o to radši mám jeho sólová alba, která jsou – tak, jak já to cítím – prostě pro mé uši a srdce o třídu, nebo o několik levelů výš. Diplomatičtěji nebo zaobaleněji řečeno – jsou někde jinde. Příklad nebo vysvětlení? Za jednu z nejlepších kompozic Uriah Heep považuji skladbu The Spell z mého asi nejoblíbenějšího alba Uriah Heep Demons and wizards. Překonat se asi nedá, ale že se to Kenovi skoro podaří v roce 2003 skladbou The last dance – to jsem tedy neočekával a ani ve snu by mě to nenapadlo.
Sto lidí, sto chutí, jak se říká. Nemůžu jít v hodnocení této nahrávky pod čtyři body, to bych lhal sám sobě.
SKLADBY:
01. (This) Bleeding Heart (4:47)
02. Romance (4:53)
03. (Please) Tell Me When (4:41)
04. No Matter (2:54)
05. Come to Me (3:47)
06. This House (3:58)
07. Walk Away (2:44)
08. Eyes (The Girl in the Purple Dress) (3:48)
09. Respiro tu amor (2:51)
10. Little Guy (3:48)
SESTAVA:
Ken Hensley – lead (1,5-8) & backing vocals, guitars, Hammond organ … and stuff, co-producer
+
Glenn Hughes – lead vocals (2)
Santra Salkova – lead vocals (2)
Sarah Rope – lead (3) & backing vocals
Irenere Fornaciari – lead (4,10) & backing vocals
Roberto Tiranti – lead (4,9,10) & backing vocals
Claudia Flores – backing vocals
Ovido Lopez – guitars
Paco Garcia – classical guitar
Pau Schafer – pianos, accordion
Antonio Fidel – basses
Juan Carlos Garcia – drums, percussion
Dani Saiz – more stuff, backing vocals, co-producer
Patxi Urchegui – cornet
Matt Dela Pola – string arrangements
Diapason / string quartet:
Armando Garcia / violin
Herbert Perez Jones / violin
Lesste Meija Ercia / viola
Romany Cana Flores / cello
Love & Other Mysteries
Rock
Esoteric Antenna
2012
CD, LP
10
@Ryback: Ken v době vzniku mj. pravil, že Love & Other Mysteries pro něho představuje vzrušující cestu po neprobádaném území a posun v hudebním zaměření a že texty jsou jeho nejdůležitější složkou. “Musí být snem každého písničkáře udělat si takovou desku.”
Taky jsem rád, že si ho splnil.
Album věnoval manželce a tříletému synovi svého přítele a producenta Daniho Saize, kteří nešťastně zahynuli a určitě není pro každodenní poslech, rozhodně ale je upřímným vyznáním s nepřeslechnutelným poselstvím.
Zmíněných odsuzujících úšklebků v souvislosti s ním jsem kolem sebe zažil habaděj, o to víc těší tvůj pohled. Dík za něj! A souhlas, The Spell i The Last Dance jsou skvosty.
Cold Autumn Sunday je kompilace znovunahraných skladeb ze sólové tvorby doplněná o tři nový kousky (Romance plus dva demo bonusy).
Snake a Borek, díky za reakce.
Borku: Díky za informační doplnění. To o věnování jsem ani nevěděl.
Teď mě tak napadá ke kompilacím: ne každá se u každého umělce povede, že jo. Ale třeba na Hensleyho kompilaci From time to time je skladba Take care, což je vlastně alternativní verze nebo demo verze skladby Footprints in the snow, jedné z mých nejoblíbenějších skladeb z uriášovského alba High and mighty. A ta skladba na tý kompilaci zní snad ještě líp než zvukově bohatší, vylepšená verze na studiovém albu, nebo alespoň mně zní ještě líp. Vždycky mě baví, když mě něco takového překvapí.
@Ryback: Ba, From Time To Time je znamenitá kompilace se spoustou zajímavýho materiálu. Snad proto vyšla jen jednou a bídně se shání…
Na High And Mighty je ještě jedna ukázka, kdy konečná albová verze (Woman of The World) nevyzní líp než původní demo (Does Anything Matter). Opačným příkladem budiž skladba If I Had the Time, která v raný verzi kulhá na obě nohy za tou finálovou na Sweet Freedom, Kossoff neKossoff.
Za nejlepší ze 16 songů kolekce From Time To Time považuju ultimátní kus Who Will Sing For You, který vyšel jen tady a na B-straně singlu ’75. Neztratil by se na žádným albu Uriášů.
Jaká náhoda, zrovna tuhle desku jsem si nedávno pouštěl. Psal jsem o posledních Celeste, dával dohromady seznam účinkujících a zaznamenal jméno jistého Roberta Tirantiho. Znám ho především díky působení v řadách Nuova Idea, ale vím, že toho má na triku mnohem víc. Díval jsem se, s kým vším nahrával (těch jmen je opravdu hodně) a všiml si aj několika alb s Kenem Hensleyem. Proč jsem roztočil zrovna Love & Other Mysteries netuším, ale stalo se…
Desku jsem slyšel celou, ale přiznávám, že mě nezaujala natolik, abych se k ní ještě někdy vracel. Kovanej Hensleyovec to bude vnímat nejspíš jinak, ale tak už to holt chodí. Víš jak, každej máme to svoje a pokud se v názoru na nějaké album shodnem je spíš pořádná klika. Každopádně dík za recenzi, svoje čtenáře si určitě najde a věřím, že některejm z nich udělá radost.
@Snake: Tiranti je skvělej zpěvák a ještě lepší basista.