A Trick Of The Tail | G | GENESIS | RECENZIE

Genesis – A Trick Of The Tail (1976)

komentárov 6

Patřím mezi ty posluchače, kteří mají rádi Genesis sedmdesátých let a dodnes se nemohou smířit s tím, kam se jejich hudba začala už na přelomu sedmdesátých let ubírat. Byl to pro mě nepříjemný fakt, který jsem v sobě žádným způsobem nedokázal akceptovat. Myslím, že A Trick Of The Tail, společně s The Lamb Lies Down On Broadway patří k jejich vrcholu.

DANCE ON A VOLCANO od prvních tónů naznačuje, že přijde něco mimořádného, monumentálního a nutně pompézního, co se od art rocku sedmdesátých let očekává a nejsem zklamán. Collinsův hlas je schopen nahradit Gabriela (třebaže někteří skeptici tvrdili, že to nebude možné). Synthesizerové vrstvy nanášené jako barvy mistrem z palety na plátno a od první skladby vynikající rytmika. Vedle synthesizerů a varhan zde pracuje i mellotron a Genesis nám před očima malují jeden ze svých famózních obrazů. Nádherný příklad kolektivní práce s výtečným finálním obrazem.

ENTANGLED je krásná balada. Popřává se zde prostor jímavým akustickým kytarám (Hackett, Banks, Rutherford) a konejšivost harmonií provázejí jakoby zvuky z pozadí. Skladba v refrénu získává na větší pevnosti a dokonalosti. Krásná práce hlasů, prozrazující působení ve sborovém zpěvu na kostelních kůrech anglických katedrál. Vnitřní instrumentální pasáž přináší, vedle přesně zvonicích akustických kytar, sférický tón mellotronu, synthesizeru a výrazný sound bass pedálu. Celá harmonie nás pozvedá do astrálního prostoru, až má posluchač pocit, že se v něm ztratí.

SQUONK přináší rockovější téma, třebaže rytmus běží ve středním, spíš pomalejším tempu. Skladbě však dodává nutné vibrace. Collinsův hlas doprovázejí rozevláté harmonie synthesizerů a bubenické přechody vkládají do kompozice více života. Hackettovy kytarové party dýchají harmonickou bohatostí, přesto nijak nevyčnívají z celé koncepce a spojují se s varhanami i bublavou baskytarou. Collins ukazuje své bubenické mistrovství, stejně jako Banks na varhany svoje klasické vzdělání. Jemné odstíny v hudbě jsou životodárnou mízou. Celá harmonie se rozevírá do prostoru s řadou proměn a zvratů.

MAD MAN MOON je epickým příběhem. Začíná jako smířlivá a laskavá balada rozjímavého typu, zbavena útočnosti a napětí. Collins má smysl pro lehké pohrávání si s detaily v hlase. Klavírní doprovod, mlžení varhan a mellotronu tomu dodávají nádherný rozměr, včetně “neviditelných” kytarových partů. Klavírní téma přináší vzruch a nálady, které ve svých skladbách mají i Renaissance. Preparování varhanami a synthesizery má principy vážné hudby, včetně důrazných tympánů. Skladatelsky určitě jeden ze silných okamžiků na albu. Přitom si uvědomuji, jak dlouhou a klikatou cestu od rock and rollu padesátých let musela muzika urazit, aby se mohla narodit hudba podobného typu. Velmi estetické. Závěr vrací zpět úvodní téma a kruh se uzavírá.

ROBBERY, ASSAULT AND BATTERY je živějším příspěvkem. Ze začátku rytmicky téměř v pochodovém tempu, ale Collins do hry vstupuje s bubenickými proměnami. Celá skladba se harmonicky proměňuje ve cválavém refrénu a v mezihře synthesizerů i mellotronu Collins aplikuje jazzrockové liché rytmy. Hackett kouzlí ve velkém stylu a kapela do hry vkládá hodně energetického a instrumentálního potenciálu, který se v osmdesátých letech utopil ve stadiónovém pop rocku. Další z velmi silných příspěvků na albu.

RIPPLES je baladou z rodu Entangled. Obě na album přinášejí osobitost a rozjímavost, která je součástí uměleckého plánu Genesis. Cembalo, akustické kytary a něžný hlas navozují atmosféru zámecké hudby, ale jenom do okamžiku, než do hry vstoupí refrén s hymnickým sborem, znovými akustickými kytarami a playbackovanými klavíry. Nádherný výlet do hudební krásy a nadzemských snových obrazů. Hackett svými modulovanými tóny elektrické kytary a Banks na synthesizerech tkají zvláštní materiál a povznáší nás prostorem jako na virtuálním létajícím pavučinovém koberci, než nás zase “přitáhnou k zemi” mocné sbory, údernost Collinsovy baterie a Banksovy klavírní akordy.

A TRICK OF THE TAIL, pilotní skladba na albu, působí po předešlé kompozici skoro rozverně až dovádivě. Má však svou strukturu, která je po instrumentální a vokální stránce přesně narýsována. Genesis ukazují, že “umějí zahrát i písničku” – řečeno s nadsázkou. Skladba získává na průraznosti a hned nato se měkký Collinsův hlas snoubí s důrazným rytmem i následným kouzlením synthesizerů, které se střídají s klavíry. Velmi sugestivně působí závěrečná, téměř zádumčivá, poloha s elektronickými ornamenty, ale stále přesně tikajícími bicími a klavírem.

LOS ENDOS přichází s pořádným hudebním nářezem. Nejprve se přihlásí kouzlení Hackettovy kytary a stratosférických varhan, pak už běžíme jako o závod ve zběsilém rytmu. Collins, v jazzrockovém duchu paralelně sestavených Brand X, dostává prvky fusion i na artrockový opus s prokreslenými rockovými pasážemi, harmonickými zvraty a impresivními tónovými náladami. Rutherford používá baskytaru na albu úsporně (spíš bass pedál), ale tady ji popřál prostor, stejně jako Collins přídavným percussion. Celý projekt se blíží k závěru a jako v divadelním dramatu dochází ke katarzi.

A Trick Of The Tail subjektivně považuji za nejlepší opus Genesis sedmdesátých let. Bylo by bláznovstvím ubírat na hvězdičkách – pět hvězd v každém případě!

SKLADBY:
1. Dance On A Volcano /Rutherford, Collins, Hackett, Banks/ 5:53
2. Entangled /Banks, Hackett/ 6:28
3. Squonk /Banks, Rutherford/ (6:27
4. Mad Man Moon /Banks/ 7:35
5. Robbery, Assault & Battery /Banks, Collins/ 6:15
6. Ripples /Banks, Rutherford/ 8:03
7. A Trick Of The Tail /Banks/ 4:34
8. Los Endos /Rutherford, Collins, Hackett, Banks/ 5:46

NOTES:
Recorded at Trident Studios, London Oct/Nov 1975.
Arranged By, Performer – Genesis.
Design [Sleeve] – Colin Elgie, Hypnosis.
Engineer – David Hentschel, Nick ‘Haddock’ Bradford.
Producer – David Hentschel, Genesis.

SESTAVA:
Phil Collins – lead & backing vocals, drums, percussion
Steve Hackett – electric & 12-string guitars
Tony Banks – RMI electra piano, ARP Pro Soloist synth, Hammond organ, Mellotron, Echoplex, Leslie cabinet, 12-string guitar, backing vocals
Mike Rutherford – bass, bass pedals, 12-string guitar

A Trick Of The Tail Book Cover A Trick Of The Tail
Genesis
Prog Rock
Charisma
1976
LP
8

6 názorov na “Genesis – A Trick Of The Tail (1976)”

  2. Na počátku sedmdesátých let bylo této skupině věnováno v německém časopise POP vždy několik stránek. Kostýmy Petera Gabriela byly zvláštní a neobvyklé, vůbec jsem netušil co se skrývá pod pojmem sanften rock a chtěl jsem to poznat. Jako první a poslední desku, kterou jsem si od nich nahrál byla Selling England By The Pound (mono). S přechodem na stereo záznam jsem tuhle desku vymazal a neobnovoval. Od Yes se mi sem tam něco líbí, ale Genesis mi připadají nudní. Uznávám, že se to někomu může líbit.

  3. Genesis je skupina, ku ktorej som sa dostal pomerne neskoro, ak, pravda, nepočítam klipy z MTV, o ktorých vplyve na moje vnímanie značky radšej nebudem hovoriť. Collinsa ako bubeníka som si prvýkrát spojil s jeho hosťovaním v Jethro Tull, otec to mal na videokazete a mne sa pri pozeraní zazdalo, že svet by bol krajším miestom, keby sa nevenoval speváckej kariére. To som bol v puberte, radikálnejší než inkvizícia.

    Opatrné spoznávanie albumov zo 70. rokov mi rokmi vykryštalizovalo do osobného rebríčka počúvanosti v podobe:
    1. Trespass
    2. Selling England By The Pound
    3. Wind & Wuthering

    Inými slovami, z obdobia po Gabrielovi a ešte s Hackettom mám ten nasledujúci album oveľa radšej. Napriek tomu súhlasím s tým, že aj tento album je výborný, podobne ako tie ostatné s Gabrielom. Genesis počúvam zriedka, predsa len mi ušli v období, kedy sa môj vkus formoval do súčasnej podoby, a preto mám iných favoritov na poli artrockovej hudby. Vždy si ich však vychutnám. A nie, to potom pre mňa nie je, rovnako ako pre Petra.

    1. Hejkale, pro mě také ne. Občas si pouštím jenom desky od Trespass po Selling England By The Pound. Recenzované A Trick Of The Tail nevlastním a zrovna jsem ho doposlouchal z aplikace, ale líbilo se mi. Ostatně, něco z něj znám z velice pěkného živáku “Seconds Out” a něco jako covery od Mekong Delta.

      Myslel jsem si, že album jako takové komerčně moc neuspělo, ale několik článků na google mě vyvedlo z omylu. Po odchodu Gabriela novináři kapelu vesměs odepsali a ta je pak zaskočila kvalitou předloženého materiálu. Pokud ještě budu rozšiřovat sbírku o nějaké Genesis, tak si tu desku koupím.

      Jinak, Petr to napsal moc pěkně. Četlo se to báječně.

        1. Díky za odkazy. Já už jsem sice ty články kdysi dávno četl, ale včera odpoledne jsem si to s chutí zopakoval a desky A Trick Of The Tail a Wind & Wuthering připsal do objednávky u A3. Ale tím už s Genesis nadobro končím. Bez alba …And Then There Were Three… už se obejdu, o nahrávkách z osmdesátých let (a pozdějších) ani nemluvě.

Pridaj komentár