F | FLAMENGO | Kuře v hodinkách | RECENZIE

Flamengo – Kuře v hodinkách (1972)

komentárov 17

Není v české rockové hudbě tolik desek, za které bych mohl dát ruku do ohně v jakékoli situaci a říct ano, tohle je ono, tohle je to nejlepší, co znám. U většiny alb se vždy najde něco, byť pouhá drobnost, co mohu výslednému tvaru vytknout, avšak u Kuřete v hodinkách veškeré výtky mizí a při každém poslechu, a že jich bylo, propadám kouzlu hudby, jejíž nadčasovost mě snad nikdy nepřestane fascinovat.

Sestava, která v pražském Flamengu vykrystalizovala na počátku sedmdesátých let, vycházela z poněkud jiných hudebních zdrojů, než skupiny v šedesátých letech. Hudba se postupně přitvrzovala a zároveň vytvářela mnohem komplikovanější struktury, z nichž se mnohdy vytrácelo to nejpodstatnější – obyčejná rocková písnička. S tím souvisí i kvalita textů, které buď svou plytkostí vzbuzovaly spíše úsměv, anebo z nějakého důvodu neprošly tehdejším schvalovacím řízením. Nelze se divit, že mnoho skupin v našich končinách na textovou stránku rezignovalo a věnovalo se vytváření dlouhých a mnohdy samoúčelných instrumentálních exhibicí. Flamengu se naštěstí podařilo nalézt textaře takřka geniálního, a to básníka Josefa Kainara, který na desce přetavil své zkušenosti s otextováváním jazzových skladeb a svůj um dal do služeb generačně odlišných hudebníků, kteří ho určitě neupoutali ničím jiným než svou hudbou.

Josef Kainar: Autor skvělých blues i básník, který věděl, co se nosí

Nevím, jestli existuje jiná domácí deska, u níž by textová složka tak dokonale souzněla s hudbou. A to s hudbou do té doby u nás nehranou, ovlivněnou tím nejlepším, co tehdejší angloamerická rocková scéna nabízela. Střetávají se zde vlivy hard rocku a jazz rocku, za některé skladby by se určitě nemusel stydět ani Ian Anderson z Jethro Tull. Od úvodních kroků v instrumentální Introdukci až po poslední tóny závěrečné písně Kuře v hodinkách nevěřícně kroutím hlavou a říkám si, kde se ta invence a nápaditost v hudebnících vzala. Většina z nich zde podává své nejlepší výkony, což určitě platí o kytaristovi Pavlu Fořtovi, a myslím si, že ani zpěvák Vladimír Mišík výkon předvedený zde již nikdy nepřekonal. A angažování Jana Kubíka, excelentního hráče na různé dechové nástroje, se ukázalo tím šťastným krokem, což se podepsalo na celkovém vyznění výsledného alba.

Zjišťuji, že je pro mě příliš obtížné popisovat jednotlivé kousky na desce, protože jak chcete popsat krásu, která je dokonalá a absolutní? Kdo kouzlu Kuřete propadl jako já, tak ten mi určitě rozumí. Ta sevřenost výsledného tvaru a zároveň zvuková pestrost mě neustále překvapuje a baví mě čím dál víc. Chcete hard rock purplovského střihu? Poslechněte si Ivanem Khuntem zpívanou Stále dál. Nebo je libo něco jazzrockového běsnění? Prosím, máme tu Rám příštích obrazů či Jenom láska ví kam. A co takhle trochu progrese v duchu Genesis? Pár století vám je naservíruje jak na zlatém podnose. A o skladbě Kuře v hodinkách vyvolávající ducha Jethro Tull snad není třeba mluvit. Někdo by mohl namítnout, proč tolik chvály na materiál vycházející inspiračně ze zahraničních zdrojů, avšak kouzlo tkví právě ve spojení s typicky českou melodičností, aranžérskou pestrostí a zároveň zvukovou syrovostí a dravostí.

A dost, místo zbytečného oslavování Flamenga a Kuřete v hodinkách přestávám pro dnešek psát naprosto zbytečné bláboly a jdu si v klidu tu krásu opět poslechnout.

SKLADBY:
01.  Kuře v hodinkách (Introdukce)
02.  Rám příštích obrazů
03.  Jenom láska ví kam
04.  Já a dým
05.  Chvíle chvil
06.  Pár století
07.  Doky, vlaky, hlad a boty
08.  Stále dál
09.  Kuře v hodinkách

SESTAVA:
Vladimír Mišík – sólový zpěv
Pavel Fořt – kytary
Ivan Khunt – Hammondovy varhany, zpěv
Jaroslav “Erno” Šedivý – bicí
Vladimír “Guma” Kulhánek – baskytara
Jan Kubík – tenorsaxofon, flétna

Kuře v hodinkách Book Cover Kuře v hodinkách
Flamengo
Jazz rock, prog rok
Supraphon
1972
LP, CD
9

17 názorov na “Flamengo – Kuře v hodinkách (1972)”

  1. Kuře je pro mě nejlepší česká deska všech dob. Bez slabšího místa, se skvělým zvukem a instrumentálními výkony včetně zpěvu Mišíka. Pro mě neoposlouchané. Před lety jsem byl na koncertu s kuřetem, některé věci zpíval klávesista, ale i tak to byl zážitek.

  2. Na konci šedesátých let hrálo Flamengo v sestavě Joan Duggan, Pavel Fořt, Ivan Khunt, Jaroslav Erno Šedivý a František Francl. Tahle sestava nevydala pro začínající normalizaci žádný singl natož album. Manželé František Francl a Joan Duggan odešli do Jazz Q a zbytek přijal Vladimíra Gumu Kulhánka a Vladimíra Mišíka. Tahle sestava nahrála desku Kuře v hodinkách, až na Stále dál s texty Josefa Kainara. Když deska vyšla, tak mi to kamarád přišel říct, že ji mají v zahraniční literatuře, desku jsem si tehdy nekoupil, neměl jsem na čem ji přehrát, navíc jsem v té době neuznával nic tuzemského mimo Plastic People. O pár let později jsem desku slyšel a chtěl jsem jí (už jsem měl gramofon), ale bohužel nebyla na trhu. Koupil jsem si jí až po revoluci, nyní mám několik vydání na LP i CD, včetně japonského mini LP, které před nedávnem vyšlo. Z rozhovoru se členy kapely v Pop Music Expresu vyplývají oblíbení interpreti členů kapely, jsou to Ian Anderson, John Mayall, tak se nemůžeme divit soundu na téhle desce (flétna, blues, jazz). Myslím, že kapela podala nadstandartní výkon přesně jak píše Martin. Po vydání desky skupina skončila a muzikanti odešli ke Karlu Gottovi a Evě Pilarové. Martine moc díky za pěkný text, který vyjadřuje i moje pocity.

    1. Jojo, toho japonského vydání jsem si všiml na discogs, docela mě to překvapilo. Jinak, na níže uvedené kolekci Paní v černém se nachází singl Summertime/Too Much Love Is A Bad Thing z roku 1969. Něco málo po sestavě, kterou uvádíš, zbylo. Ale uznávám, že je to málo.

      1. Ahoj Dane,tu Paní v černém mám taky, písničky zpívané Petrem Novákem a Karlem Kahovcem jsou nesmrtelná klasika. Na ty dvě písně zpívané Joan Duggan jsem zapomněl. Já mám rád i C&K Vocal, na jejich desce Generace jsou jejich verze skladeb Rám příštích obrazů a Doky, vlaky hlad a boty jsou nejen díky kytaře a aranži Oty Petřiny parádní.

        1. Pravda, na C&K Vocal a jejich “Generaci” jsem si dělal zálusk, ale nikdy jsem si ji nekoupil. Před pár dny běžel na Čt Art pěkný dokument s Lubošem Pospíšilem, o tomhle albu v něm mluvil taky.

  3. Tuzemskejch oblíbenců z první poloviny sedmdesátých let mám víc – Framus Five, Synkopy 61, Blue Effect, Collegium Musicum, nebo Gattch a k nim pochopitelně řadím rovněž Flamengo. Ovšem nejlepší album určit nedovedu, u toho kumštu se to moc nedá…

    Vzpomínám si, co jsem se toho zatraceného “Kuřete” nasháněl. Tehdy v našich obchodech nebyl, tak mi ho žena s velkou slávou koupila někde v Německu (Sony Music/Bonton 1998) a sotva čtrnáct dní potom, co dorazilo, se objevily předobjednávky na novou reedici od Supraphonu. Jinak, mám rád i Flamengo na singlech s Novákem a Kahovcem. Před lety jsem si za pár kaček pořídil kolekci Paní v černém a myslím, že se povedla. Poslouchám ji s chutí.

    Martine, dík ze recku. Co ty a starší tvorba Flamengo?

      1. Dobrá, tak uvidíme. O recenzích tuzemské tvorby jsem přemýšlel, ale ještě jsem se k tomu neodhodlal (výjimkou je Šľahačková Princezná). Ono se to špatně vysvětluje, ale líp se mi píše o muzice, která zas tolik nefrčí.

          1. Je to tak, na tohle jsem myslel taky. Na druhou stranu je mezi náma spousta pamětníků, kteří na těch albech vyrůstali a historii našeho bigbítu znají od A do Zet. Já bych se při svých výletech do minulosti nerad dopouštěl nějakých nepřesností a soustředit se v textu jenom na vlastní pocity je prakticky nemožné.
            Nevylučuji, že se někdy v budoucnu to recky nějakého alba od nás nepustím, ale zatím to nechám plavat.

  4. Tak dobre sa to čítalo, že som neodolal a povedal si, že dám tomu kurčaťu ešte jednu šancu. Nezdieľam nadšenie recenzenta, ale zvládol som to, hoci pri skladbe Pár století som toho začínal mať tak akurát…
    Martin, vďaka!

      1. Martin H, sypem si popol na hlavu – album Kuře v hodinkách je v domácej zbierke. Len zaboha neviem posúdiť, či o tom rozhodla Tvoja výborná recka alebo výhodná ponuka. A teraz vážne – ďakujem!

Pridaj komentár