Představte si, že máte hudební skupinu, která má nejenom slušně našlápnuto, ale konečně má i velký hit, díky němuž si vás všimnou posluchači, kteří vás do té doby přehlíželi jak zemědělec širé obilné lány, a vy místo toho, abyste ten úspěch podpořili, tak vydáte nahrávku, která je, slušně řečeno, nemastná neslaná. Jako kdyby se Black Sabbath po svém debutu zbláznili a vydali rovnou desku Never Say Die!, což by se určitě rovnalo cestě do záhuby a dneska by po nich neštěknul ani pes. Říkáte si, proč by to někdo dělal? A ejhle, průkopník se našel, jelikož to je přesně případ skupiny Free.
Jejich třetí deska Fire and Water z roku 1970 s hitem All Right Now se stala tím skutečným průlomem v jejich tvorbě a banda kolem zpěváka Paula Rodgerse se mohla stát podobnou hudební legendou jako jiné významné spolky té doby. Nestalo se tak. Bohužel někoho napadlo, že je potřeba z náhlého přívalu popularity vytřískat co nejvíc, a tak ještě v témže roce nás chlapci oblažili čtvrtou řadovkou s názvem Highway. A světe div se, úspěch se nekonal.
Přitom ta deska není zase tak špatná, jenomže kdo má čas na několikerý velice pozorný poslech? Také jí chybí podobný úderný hit jako All Right Now na předchozí desce, takže posluchač se zpočátku nemá čeho chytit. A k tomu je nutno připočíst i to, že většina materiálu zde obsaženého je spíše komornějšího rázu, zatímco vy očekáváte nadupaný hard rock. Od úvodní skladby The Highway Song až po závěrečnou tklivůstku Soon I Will Be Gone mám neodbytný pocit, že nás skupina Free snad chce tentokrát úplně uspat. Jakmile se objeví nějaký výraznější motiv, velice rychle je upozaděn. Snad si chlapci řekli, že by mohli posluchače přílišným přívalem energie polekat.
Ale i zde se najdou zajímavé skladby, chce to jenom udělat si čas a do alba se takříkajíc vposlouchat. Například píseň The Stealer se podle mě mohla stát dalším nesmrtelným hitem. Sice nemá tak úderný riff jako její slavnější předchůdce, ale to sólo, které Paul Kossoff předvádí v závěru, je velice povedené. Za vrchol desky považuji skladbu Be My Friend. Rodgersův hlas se lehce vznáší nad klavírním doprovodem, je z něho cítit bolest, smutek a kdoví co ještě. Kytara se zde drží spíše v pozadí a lehce přibarvuje celkovou atmosféru.
Na druhém pólu však stojí hned následující Sunny Day, píseň z kategorie uspávače hadů. Že se jedná o rockové album mi připomene ostřejší záležitost skrývající se pod názvem Ride On A Pony. Opět to spojení hlasu a kytary je zde dokonalé. Velice vydařená záležitost. Zato poslední třetina desky mi dlouho splývala, nějak jsem ty písně nedokázal od sebe identifikovat. Nakonec se z té trojice vyloupla skladba Bodie lehce šmrncnutá stylem country. O ostatních písních platí to, co už jsem jednou zmínil. Jsou nemastné neslané a určitě by se daly použít k uspávání hadů.
Mám tvorbu skupiny Free rád, jejich poslech mi vždy zvedne náladu, ale tohle se opravdu nepovedlo. Nakonec to hudebníci vycítili sami a skupina se rozpadla. Naštěstí jen nakrátko.
Skladby:
01. The Highway Song (4:14)
02. The Stealer [Rodgers/Kossoff/Fraser] (3:14)
03. On My Way (4:04)
04. Be My Friend (5:45)
05. Sunny Day (3:07)
06. Ride on a Pony (4:17)
07. Love You So [Rodgers/Kirke] (4:54)
08. Bodie (3:05)
09. Soon I Will Be Gone (3:01)
All songs written by Paul Rodgers and Andy Fraser, except where noted.
Obsazení:
Paul Rodgers – lead vocals
Paul Kossoff – guitar
Andy Fraser – bass, acoustic guitar, piano
Simon Kirke – drums, percussion
Highway
Blues Rock
Island Records
1970
LP
9
Mám v oblibě Free i tohle album, tož taky pár slov. Za dva roky nahrát čtyři skvělý desky nebylo běžný v žádný době a zuby si při tom vylámal kdekdo. Free se podle mě s tou kadencí vypořádali znamenitě, líp to svedli snad už jen Uriah Heep (1971-72). Vím, že Highway se zvykne hodnotit skepticky, ale za mě je to další podařený dílo s majstrštykem v podobě Be My Friend. Naplno si užívám i závěrečný baladoidní trio a že nevyšla sázka na další hit? No a? I The Stealer má svý kouzlo. A kdyby firma tolik netlačila na pilu, mohla album zdobit i Fraserova My Brother Jake, na jaře ’71 v Británii singlová #4.
Za jedinej, zato však hrubej nedostatek desky Highway odjakživa považuju její nevýraznej a zavádějící obal. Ani jsem se nedivil, že některý britský noviny psaly, že album nahrála skupina The Highway…
Borku, dík za komentář.
Jj máš pravdu ten obličej tam je. V recenzi na progboardu píšeš o Alexisi Kornerovi, znáš CCS? Vydali tři desky, v té době jsme říkali, jak to umí ti čtyřicetiletí dědci rozjet. V CCS hraje a zpívá Alexis Korner, jejich verze Whole Lotte Love je parádní.
O CCS vím jenom to, že existovali, zatím jsem je neslyšel. Budu to muset napravit, takže si to dávám jako domácí úkol. Jdu hledat na spotify.
Jestli se Ti líbí Colosseum, tak tohle je podobné.
Colosseum znám, ale neposlouchám. Občas proženu ušima první desky Chicaga nebo Blood, Sweat & Tears.
Celou desku poslouchat nebudu, ale ty dvě ukázky se mi celkem líbily, především pak pomalá “Be My Friend”. Jako kdybych tam slyšel starej dobrej mellotron, je to možné? Podobně, jako Rodgers později zpíval mou maličkostí oblíbenej David Coverdale, ale to asi kde kdo…
Martine, díky za recenzi. Koukám, že jsi teď docela v laufu.
Mellotron bych tam asi nehledal, ale kdo ví. A neboj, jsem líný jako vždy. Pouze jsem vytáhl některé starší recenze. K něčemu novému se budu muset docela nutit. Poslední, co jsem napsal nově, byla recenze na Straku v hrsti.
Už kvůli Paulu Rodgersovi mám rád skupinu Free. Hodně se mi líbí debut Tons Of Sobs, Fire & Water a Hearbreaker, další dvě Free a Highway mám rád, ale jsou taky milé. Ten živák mám, ale slyšel jsem ho jednou. Jejich píseň All Right Now byla hitem ve třech dekádách, k tomu není co dodat. Díky za pěknou recenzi.
Na tebou jmenované trojici desek se shodneme. Živák mi stále chybí, při objednávkách nových přírůstků na něj vždy zapomenu, což je škoda. Snad si konečně letos vzpomenu.
Jsem rád, že se ti recenze líbí.
Ahoj Martine, já sem ten živák získal koupí promo boxu se všemi alby v provedení japonské mini LP. Jako normální CD v plastové krabičce mám studiovky.
Tož studiovky mám všechny. Potřebuji koupit ten živák. Na hřbetech krabiček je vždy část Kossoffova obličeje, takže kromě hudebního zážitku bude i zážitek vizuální.