Black Sabbath – Paranoid (1970)

Je zajímavé, kolik začínajících kapel na přelomu 60. a 70. let naplňovalo základní hudební vzorec, totiž pokud má být skupina úspěšná, musí být druhá deska stejně dobrá, ba dokonce lepší než ta první. Povedlo se to například Led Zeppelin, Jethro Tull a také Black Sabbath. Jejich druhé album Paranoid sice bylo vydáno ve stejném roce jako eponymní debut, to však neznamená, že by se jednalo o slabší materiál. To ani náhodou. Spíš to svědčí o tvůrčím přetlaku, který se projevil novými kvalitními skladbami.

Jaké tedy je druhé album strašáků z Birminghamu? Především se jedná o desku, která obsahuje ty nejzásadnější skladby z celé sabbathovské tvorby a mnohými je považováno za jejich nejlepší výtvor. Skupina posluchače opět vtáhne do svého světa hrůzy, zmaru a zániku, jenž představuje prostřednictvím ostrých kytarových riffů Tonyho Iommiho, doprovázených Osbournovým „mečením“, Butlerovou výraznou basou a velice pestrou, ale zároveň důraznou Wardovou hrou na bicí. Písně jako Iron Man, Paranoid, War Pigs, Planet Caravan nebo Electric Funeral vstoupily do historie rockové hudby a myslím si, že bez nich by se tvrdá hudba vyvíjela ve své temné odnoži jiným směrem.

Album začíná skladbou War Pigs. Tento osmiminutový klenot má vše, co je pro Black Sabbath charakteristické. Pomalé zadumané intro s výrazným riffem, změny tempa, při kterých vynikne Wardovo precizní bubnování a Ozzyho prostý, ale pro celkový zvuk skupiny důležitý hlasový projev. Následuje titulní Paranoid, což je oproti zbytku alba svižnější kousek s typickým sabbathovským „hoblíkem“.

Přichází zvolnění s Planet Caravan, příjemnou skladbou zahalenou tajemnou atmosférou a ozdobenou nádherným Iommiho sólem. Toho zvolnění bylo opravdu třeba, protože následuje sabbathovský opus magnum – Iron Man. Iommiho notoricky známý kytarový riff se zařezává jako žiletka posluchači do mozku, Butlerova basa je tak výrazná, že mám pocit, jakoby struny musely každým okamžikem prasknout, Wardovy bicí připomínají zatloukání klínů, v tomto případě bohužel do hlavy. Ozzy mečí jako o život a já se začínám bát, že odněkud se skutečně vynoří železný muž.

A čtveřice nepolevuje a servíruje další hrůzostrašné, ale zároveň nádherné písně – Electric Funeral a Hands of Doom. U druhé jmenované mě vždy fascinují ty změny tempa v prostřední části. V instrumentálce Rat Salad má možnost se vyřádit bubeník Bill Ward. No a na závěr zazní Fairies Wear Boots, další typický kousek, pro který platí, že to nejlepší skutečně patří na konec.

Album Paranoid se stalo pro skupinu Black Sabbath velice důležitým. Jednak dokázalo, že silný materiál obsažený na prvním albu nevznikl náhodou, jednak se stalo vstupenkou do nejvyšších pater hardrockové společnosti.

Skladby:
1. War Pigs (7:55)
2. Paranoid (2:47)
3. Planet Caravan (4:24)
4. Iron Man (5:53)
5. Electric Funeral (4:47)
6. Hand of Doom (7:07)
7. Rat Salad (2:29)
8. Fairies Wear Boots (6:13)

All songs written by Black Sabbath.

Obsazení:
Ozzy Osbourne – lead vocals
Tony Iommi – guitar, flute (3)
Geezer Butler – bass
Bill Ward – drums, congas (3)

Paranoid Book Cover Paranoid
Black Sabbath
Hard rock
Vertigo
1970
LP
8

9 názorov na “Black Sabbath – Paranoid (1970)”

  1. Jaj bože, to je strašne dozadu, keď mi Iron man železnil z magneťáku Tesla B4. Starší asi budú vedieť aká to bola “nenormálna” kvalita z papierového repráčika v bakelitovej krabici. Ale dral som tú LP nespočetnekrát a pár iných vecí, lebo toho nebolo také mraky ako teraz.
    Takže, Black Sabbath a LP Paranoid je čosi, čo mi leží v srdci ako ťažký kameň, skôr drahokam veľkej hodnoty. Zvykne sa v lepších kruhoch nonšalantne prízvukovať nevyčísliteľnej.
    Kruhy nechám kruhmi, nech sa stratia ako vo vode, ale Paranoid ostane naveky.
    Čudujem sa, že ho nemám vo svojom regáli, ale asi preto, že som ho počul neviem po koľkýkrát predtým.
    Dík za pripomenutie, Martin.

      1. lyaend – já jako kluk dostal “ojetej” magneťák Tesla B90. Našel jsem fotku na google, zaslzel a zavzpomínal na dobu před 37 lety, když mi z něj vyhrávali Iron Maiden, nebo Helloween. Vestavěnej repráček mi nestačil, tak jsem k tomu připojil starej dráťák. Bylo mi jedno jak, ale hlavně že to hrálo. A co nejvíc nahlas.

  2. Môj prvý kontakt v dávnych časoch s Black Sabbath nedopadol najlepšie. V pamäti mi vtedy utkvela iba pieseň Iron Man, ale zhruba o rok som dal Sabbathom druhú šancu. Niet čo dodať; skvelý album, čo skladba – to hit…
    Díky za peknú recku!!!!!

      1. K Black Sabbath jsem se dostal trochu později a z dřívějška mi utkvěly v hlavě leda tak Paranoid a Iron Man. To je šlágr, jak kráva a zpívali jsme si ho (pochopitelně s “upravenými” texty v češtině) už jako malí kluci. Tohle je prostě klasika, výtečné album s vynikajícím zvukem.

Pridaj komentár