THE BEATLES! Fenomén a absolutní kult, jehož nedotknutelná aura způsobovala během koncertů kapely srdeční kolapsy mladých dívek a nepochopitelné otazníky v očích jejich rodičů. V tak velkém rozsahu se už žádná z dalších příchozích gigantických kapel (a že jich ještě pár přibylo) nepodílela na utváření názoru a života mladé generace.
Hudba této formace mě provázela takřka od dětských krůčků a napevno se stala nedílnou součástí mého života. Vnímám je jako ten prvotní a nejsilnější startér a zároveň i vrchol, který na této planetě zažehnul celosvětovou hudební revoluci. A abych se přiznal, sic s úsměvem na rtech, přesto nedokážu zcela pochopit názory těch, kteří je nějakým způsobem zatracují, očerňují a nemají rádi vůbec. Mnoho takových je i v řadách s progresivní muzikou srostlých jedinců, tam mne podobné postoje udivují o to více. Osobně vnímám The Beatles jako ten největší a nejsilnější progres, jaký tu kdy existoval.
Rozumím názoru těch, kteří nespatřují nic objevného a světu přinášejícího v lalala popěvcích prvního období brouků, ale to druhé, halucinogenní, staví dle mého všechny rádoby progresivní tělesa na druhou kolej. Desky albem Revolver počínaje a Let It Be konče, jsou jeden ohromný pokrokový strom tyčící se až do nebe, se stovkami rozvětvených sofistikovaně prokomponovaných písňových struktůr. V pouhých třech minutách většiny z nich, je více fištrónu a umělecké krásy, než mnohých jiných sáhodlouhých kompozicích, plošně pokrývajících polovinu alba.
Když tahle ikona udělala za svou činností tlustou čáru, čtyři osobnosti jejího společného života se vydali každý svou cestou. Jednou z nich byl i věčně upozaďovaný kytarista, skladatel a zpěvák George Harrison, který po sobě zanechal na své soukromé umělecké dráze jednu z nejpozoruhodnějších písňových kolekcí – All Things Must Pass. Vydejme se společně v jejích stopách.
Už první I’d Have You Anytime je jednou z vůbec nejkrásnějších skladeb z pera G. Harrisona. Celé to kouzlo je ukryto v její skromné a něžné náladě a atmosféře. Duchovnem nasáklá My Sweet Lord se stala vlajkovou lodí celé této nahrávky. I přes její částečnou ohranost z ní prýští pořád něco mysticky tajemného, co nemůže nechat vnímavého posluchače chladným. Celé první cd, nebo chcete li dvě strany jednoho elpíčka, jsou skladatelsky velmi silné a vyrované. Osobně mám rád teskné harmonie v Isn’t It A Pity (Version One), melancholické kusy If Not For You a Behind That Locked Door – typické Harrisonovky té doby.
Další disk otevírá všem zaníceným prog-rockerům dobře známá skladba Beware Of Darkness, kterou v upravené formě umístili na úvod svého druhého alba americké ikony žánru Spock’s Beard. Dokonce po ní desku pojmenovali a dokázali ve své verzi podtrhnout její náladu a esprit. Kouzelná věc. Apple Scruffs otevíra ráznější melodie na foukací harmoniku, čímž naznačuje, že další kolekce písní se posune na malinko jinou kolej a nebude se držet tolika melancholické noty. I když třetí Ballad Of Sir Frankie Crisp (Let It Roll) je zrovna taková. Něžna, cudná, protchnuta decentní melodikou a zafoukaná lehoulinkým sněhovým popraškem. Další z Harrisonových majstrštyků. Awaiting On You All je taková nenápadná rozverná taškařice po vzoru jeho bývalých chlebodárců a titulní All Things Must Pass kočírují v její emotivní rovině klouzající kytarové tóny a zdařilá dechová složka. Trochu experiment na muzikálový způsob je sedmá Art Of Dying a sugestivní zpěvnou tečkou pak Hear Me Lord, s typickým Georgeovým brilantním písňovým cítěním.
Nahrávka All Things Must Pass se stala kasovním trhákem i vítězstvím Harrisonových snah na osamostatnělém poli autorsko-hráčském. Nejpozději zde dokázal vystoupit ze stínu Lennon/McCartney a dokázat světu i sobě, že se s těmito skladatelskými esy může směle poměřovat.
SKLADBY:
1. I’d Have You Anytime (2:59); 2. My Sweet Lord (4:41); 3. Wah-Wah (5:39); 4. Isn’t It A Pity (Version One) (7:10); 5. What Is Life (4:20); 6. If Not For You (3:33); 7. Behind That Locked Door (3:08); 8. Let It Down (4:58); 9. Run Of The Mill (2:53); 10. Beware Of Darkness (3:49); 11. Apple Scruffs (3:08); 12. Ballad Of Sir Frankie Crisp (Let It Roll) (3:54); 13. Awaiting On You All (2:50); 14. All Things Must Pass (3:46); 15. I Dig Love (4:59); 16. Art Of Dying (3:40); 17. Isn’t A Pity (Version Two) (4:47); 18. Hear Me Lord (5:47); 19. Out Of The Blue (11:17); 20. It’s Johnny’s Birthday (0:50); 21. Plug Me In (3:23); 22. I Remember Jeep (8:08); 23. Thanks For The Pepperoni (5:33).
SESTAVA:
Drums & Percussion – Ringo Starr, Jim Gordon, Alan White
Bass Guitar – Klaus Voorman, Carl Radle
Keyboards – Gary Wright, Bobby Whitlock, Billy Preston, Gary Brooker
Pedal Steel Guitar – Pete Drake
Guitar – George Harrison, Eric Clapton, Dave Mason
Tenor Saxophone – Bobby Keys
Trumpet – Jim Price
Rhythm Guitars & Percussion – Badfinger
Tea, Sympathy, and Tambourine – Mal Evans
And introducing the George O’Hara-Smith Singers
All Things Must Pass
Rock
Apple Records
1970
3xLP
23
Ahoj Marku, ještě to co jsi v té recenzi napsal o Beatles , to jsou moje slova, za která Ti děkuji.
Ahoj Marku (občas si voláme s Miro Boštíkem- Mayak a ten mi sdělil Tvoje jméno), já jsem ročník 54, takže jsem měl možnost sledovat bigbítovou scénu dá se říct online , dá se říct od počátků Beatles. Tehdy , v televizních novinách byla reportáž , kde Beatles hráli na náměstí v Londýně a kolem nich naprostej masakr (beatlemanie), bigbít jako takovej mě začal zajímat tak od roku 66, tehdy dokonce v radiu pouštěli novinky ze světové scény, konec tomu udělal příchod Rusáků a normalizace. Nebýt pražského jara 68 a Dubčeka, tak to tady i v těch sedmdesátkách vypadalo minimálně jako v Maďarsku a Polsku. Žiji cca 100 km od Tebe na západ ve městě, kde byla vyrobena první kostka cukru na světě.
Zdendo znám to u vás, krom projíždění jsme tam kdysi u tehdejšího kastelána strávili dokonce víkend na zámku. Miru znám z koncertu a že jsi zažil rozpuk muziky, kterou všichni milujeme ti závidím. Teď/už dlouhou dobu se nic takového neděje a dít ani nebude. Vše bylo vymyšleno už tehdy, zásadní postupy, melodie a bohatá aranžmá.
Ale myslím si, že alespoň ti Beatles přežijí věky:-)
Ahoj Marku, díky za odpověď, nevím kdy jsi byl na zámku u nás, ale na tom zámku od roku 2002 do 2010 o prázdninách prováděly moje dcery. Napiš mi raději na mail zdenek.nemec@seznam.cz.
Zdeny vřelé díky, písnu ti.
horyna: zdravím Beatles patřili a stále patří k mým největším oblíbencům. V šedesátých letech byli vlastně nejpokrokovější, určovali směr vývoje populární hudby a na každé desce přinesli něco nového nepoznaného. Ty to tam ostatně taky píšeš, cítím to úplně stejně, žádní Rolling Stones, Animals a další v té době netvořili hudbu, která určovala směr vývoje. Nejzajímavější byli když tvořili dohromady, po rozchodu bylo pro mě nejzajímavější co udělal John Lennon, na jeho desky Imagine, Plastic Ono Band, Sometimes In New York City se povedlo odpovědět Paulu McCartneyovi pouze deskou Ram, ty další jsou sice poslouchatelné, ale je to pop. George Harrison udělal tohle trojalbum, které se mi taky líbí a mám ho ve své sbírce, ale potom nenásledovalo. nic Je pravda, že od roku 1966 začalo vznikat hodně zajímavé hudby počínaje Mothers Of Invention, Velvet Underground, Captain Beefheart, Yardbirds …… Díky za pěkné čtení.
Ahoj Zdeňku
my dva se spolu na málo čem shodneme (tvá milovaná “avantgarda” kterou často jmenuješ-viz výše, mi moc neříká), ale co se týče brouků, tam jsme jasně na stejném břehu. I stran aktivit jednotlivých členů (až na ten pop:-) to slyším podobně.
Díky
horyna: zdravím, taková drobnost to není avantgarda, spíše experiment a v případě Captain Beefhearta blues rock. Myslím, že bychom se shodli na více kapelách, mně se obecně líbí psychedelie a blues a může to být střihlé jazzem.
Určitě by jsme se shodli častěji, jen ještě nebyla asi ta správná příležitost 🙂
horyna: zdravím, nemusíme chodit daleko, King Crimson, Van Der Graaf Generator, Gentle Giant, Jethro Tull, Jefferson Airplane, Colosseum, Janis Joplin, Doors, Vanilla Fudge asi se neshodneme třeba v Residents, ale možná by to vyšlo u This Heat. Krásný den Z
Zdendo v prvních osmi případech jsi se trefil naprosto perfektně. Vesměs všechno srdeční záležitosti, některé úplně top:-)
horyna: tak vidíš , ono by se toho našlo mnohem více. Co třeba Patti Smith, Cream, Jimi Hendrix, Television, Pink Floyd, Led Zeppelin, Byrds …..
Tady už je to horší. P. F. a L. Z. samozřejmě, Cream a Hendrixe poslouchám sotva pár let a jen okrajově a jedny Byrds jsem zrovna dokoupil a tudíž je naposlouchávám. Osobně mám rád hlavně jemnější art, takže – Marillion, Yes, Rush, Kansas, Toto a stále více i zpropadené osmdesátky:) No a pak něco i z let dalších-progrock.
Ahoj horyno, já zrovna Tebou jmenované kapely moc nemusím, ale to plyne z toho, že jsem je mimo Yes nikdy moc neposlouchal. Osmdesátky, to je dost širokej pojem, v té době vzniklo spousta skvělé hudby (Talking Heads, This Heat, Siouxsie & The Banshees, Cure, Nick Cave, Bauhaus) a taky úplnej shit. V osmdesátkách začali hrát moji oblíbenci Swans, Thinking Plague, Sonic Youth a taky vznikl grunge Nirvana a spol. Prog rock mi připadá moc jako opakování toho co bylo v sedmdesátkách, kombinace Yes, Genesis, Pink Floyd a Metallicy. Myslím, že jsi z Brna, jezdím do Brna za dcerou a taky tam mám hodně kamarádů ještě ze školních let.
Ahoj: ano, jsem z malé vísky kousek od Brna. A odkud jsi zhruba ty, jen pro komunikační představu? 🙂
Předpokládám, že jestli jsi zažil sedmdesátky alespoň částečně v přímém přenosu, budeš o kapánek, dva starší. Já se v té době teprv narodil, tak možná i proto ten celý hudební (ne)vývoj beru s odstupem a sentimentálně se vracím ke spoustě komerčněji znějících desek z doby, kdy jsem vyrůstal. Samozřejmě něco přes síto projít nemůže, ale spousta do popu se orientujících nahrávek mi čím jsem starší vadí míň. A naopak fůra trvrdých moderních zvukových “pastí” už skrz sebe nepropustím. Tebou jmenované kapely z 80-tek, to je naprosto druhá strana spektra jež můžu:-) Ale to je pochopitelné, každý jsem hold jinačí. Spolu se pak shodneme až u “granže”. S tím progrockem máš v podstatě pravdu, je to jen rozvíjecí model toho, co tu kdysi vymysleli Yes, Genesis a ostatní. Mě to ale zas tak nevadí, miluju melodie a tak se v tom čas od času přehrabuju.