CD Sony Music, RCA Italiana - 88697343652 /2008/
Klasická hudba a rock. Dva zdánlivě neslučitelné světy, které toho však mají společného víc, než by se na první pohled zdálo. Ne nadarmo se o skladatelích vážné hudby – byť s trochou nadsázky – hovoří jako o prvních rockerech, jen s tehdy dostupným nástrojovým vybavením. Jak šel čas, docházelo k prvním nesmělým pokusům o spojení bigbeatové kapely a symfonického orchestru a současně i k vývoji classical rocku, subžánru jako takového.
Během své cesty rockového fanouška a posluchače jsem podobných fúzí slyšel nepočítaně. The Moody Blues počínaje a Therion, či death metalové symfonie finských Waltari konče. Některé pokusy balancují na hranici kýče, jiné dopadly na výbornou a mezi ty nejpovedenější řadím album Contaminazione (di alcune idee di certi preludi e fughe del “Clavicembalo ben temperato” di J. S. Bach) italských Il Rovescio della Medaglia.
Deska vyšla v roce 1973, tedy v časech art rockové hudbě zaslíbených a na ploše necelých 37 minut nabízí třináct skladeb. Přechod mezi nimi je však ve většině případů zcela bezešvý a orientace v tracklistu, bez pohledu na display CD přehrávače, prakticky nemožná.
Úvod je jak z pohádky “O Šípkové Růžence”, ale jakmile se do toho vloží kapela (palby Ora non ricordo più a Il suono del silenzio), dostává to ty správné grády. Smyčce se drží povětšinou zpátky, navrch má rock a orchestr se připojuje hlavně ve chvílích, kdy je zapotřebí dobarvit atmosféru. A je jedno, jestli je nutno přitlačit na pilu (pompézní Mi sono svegliato e… ho chiuso gli occhi), nebo přidat krapet jemnocitu (slzavé údolí La mia musica). Cembalo střídá zrezivělá kytara (Scotland machine) a nechybí ani chrámové varhany ve strašidelné variaci na upírské horory (Cella 503). Ve skladbičce Alzo un muro elettrico překvapí malá latino vsuvka a tím nejlepším vyvrcholením je pak závěrečná La grande fuga. Kapela řádí jak utrženej vagón a symfonici se rozparádí tak, až se jim třepěj smyčce, mlží brýle a potí vysoká čela. Opona padá, finito. Přídavek (rozuměj bonusy) nebude a tak si dáme repete…
Na albu se velkou měrou podílel – a také jej produkoval – fenomenální hudební skladatel Luis Enrique Bacalov. Tento původem argentinec se proslavil především svými filmovými soundtracky (např. Django, za hudbu k filmu Il Postino dostal dokonce Oscara), ale na začátku sedmdesátých let si zkusil i spolupráci s italskou rockovou scénou. Jejím výsledkem jsou velmi dobře hodnocená alba Concerto grosso per i New Trolls (New Trolls, 1971), Preludio Tema Variazioni e Canzona (Osanna, 1972) a právě z mého pohledu nejlepší Contaminazione.
Původní album vyšlo u koncernu RCA v dostatečném množství a ještě dnes se dá sehnat za rozumnou cenu. Jeho reedicí (jak na vinylu, tak CD) jsou mraky a tak si může i zapřísáhlej odpůrce nákupů ze second handu sehnat svoji zapečetěnou funglovku. Vydání z roku 2008 je klasicky v plastu, s ještě klasičtějším čtyřstránkovým bookletem a minimem informací. Ovšem hudba je to excelentní, navíc v prvotřídním zvukovém kabátku. Tady není co řešit, za pět.
01. Absent for this consumed world (Enriquez-Vita)
02. Ora non ricordo più (Enriquez-Vita-Bardotti-
03. Il suono del silenzio (Enriquez-Vita-Bardotti-
04. Mi sono svegliato e…ho chiuso gli occhi (Enriquez-Vita-Bardotti-
05. Lei sei tu: lei (Enriquez-Vita-Bardotti-
06. La mia musica (Enriquez-Vita-Bardotti-
07. Johann (Enriquez-Vita-Bardotti-
08. Scotland machine (Enriquez-Vita)
09. Cella 503 (Enriquez-Vita-Bardotti-
10. Contaminazione 1760 (Enriquez-Vita)
11. Alzo un muro elettrico (Enriquez-Vita-Bardotti-
12. Sweet suite (Enriquez-Vita)
13. La grande fuga (Enriquez-Vita)
SESTAVA:
Pino Ballarini – voce , flauto
Franco Di Sabatino – tastiere
Enzo Vita – chitarra
Stefano Urso – basso
Gino Campoli – batteria
Contaminazione
Prog Rock, Symphonic Rock
RCA
1973
LP
13
CD Sony Music, RCA Italiana /2008/
Snake, vďaka za recenziu!
Rád by som si vypočul celý album. Možno to vyznie v dnešnej dobe čudne, ale vie mi niekto poradiť, kde si môžem vypočuť toto dielo? Bez toho, aby som ho sťahoval… Díky!
Ahoj Pito, já to teď na telefonu našel normálně na Spotify. Ale prostřednictvím google vyhledávače, přímo v aplikaci se mi to nedařilo. Tož zlom vaz.
Italogurmán je krásné slovo, navíc je to pravda 🙂
Chutě pana Snakea sdílím, tu pětku bych tam napálil taky.
Snake, ty si hotový italogurmán – vďaka za zoznámenie sa s týmto dielom – ukážka ma zaujala. V talianských rockových vodách nie som až taký skúsený plavec, hoci ma veľmi priťahujú…
Není nic jednoduššího, než odhodit zábrany a do těch italských vod se vrhnout…
Jardo, teď vážně, úplně tě chápu. Těch možností dostat se k hudbě, která nás zajímá, je spousta. Na druhou stranu jsme všichni doslova zahlcení informacemi a najít si volnou chvilku k soustředěnému poslechu máme míň a míň. Mě italská scéna pohltila natolik, že už jsem prakticky rezignoval na cokoliv dalšího a nic než cedla z Itálie vlastně nekupuju. Naposledy to bylo něco od Grobschnitt a Fuzzy Duck, ale to už je dost dlouho…
Ale to jsem trochu odbočil. Jsem rád, že se ti ukázka líbila a díky za koment.