CD AMS – AMS123CD /2008/
Pěkný a komplet instrumentální symphonic prog s opravdovými smyčci. Debutové album italského pianisty a skladatele Luciana Bassa je ambiciózním dílem, šikovně balancujícím na rozhraní soudobé vážné hudby a rocku…
Luciano Basso pochází z Benátek a k hudbě ho to táhlo už od mala. Jako desetiletej kluk začal brát hodiny klavíru a v patnácti si to namířil rovnou na konzervatoř, studovat obory kompozice a kontrapunkt. Svoji klavírní techniku rozvíjel u Maestra Goriniho, kompozici u Maestra Gentilucciho a v současnosti vyučuje na hudební škole v Padově. Hudební křest si odbyl s kapelou Il Mucchio, se kterou nahrál její poslední dva singly (1972-73), ovšem potom se stáhl do ústraní a začal pracovat na své sólové kariéře. V letech 1976 až 1980 mu label Ariston Rec. vydal čtyři eLPíčka, z nichž nejrockovějším je debut Voci z roku 1976. Ta ostatní neznám, ale podle dostupných zdrojů už je to víc soudobá vážná hudba, než rock.
Album Voci má necelých 40 minut a obsahuje pět, relativně dlouhých instrumentálních skladeb. Ve své podstatě je to klasická hudba s klavírem v popředí, tu a tam podepřená rockovými instrumenty a o nahrávce se pochvalně zmiňuje i Bradley Smith v knize “The Billboard Guide to Progressive Music”. Jeho přirovnání ke Curved Air, nebo Focus se mi sice moc nezdá, ale co už. Co však musím rozhodně pochválit, je obal. Ten je udělaný z originální litografie a znázorňuje vnitřek varhan Hammond L100.
Úvodní Preludio je sedm a půl minuty dlouhé a jedná se o nejjemnější položku celého alba. Člověk se u ní může natáhnout a relaxovat, protože prakticky celá první polovina skladby se odehrává v režii v popředí vyhrávajícího piana a smyčců. Teprve s nástupem elektrické kytary a bicích to začíná dostávat rockové kontury, ale tempo zůstává i nadále hypnoticky vláčné a pořádně se rozeběhne až teprve s následující Promenade I. Její chytlavej leitmotiv má hitové ambice, ovšem vypíchnul bych aj kouzelně brblající hammondky a barokní vsuvku s kovově klapajícím cembalem.
První strana původního vinylu graduje výtečnou a do detailu propracovanou skladbou Promenade II. Její stavba je jaksepatří členitá a obsahuje několik energických, ELP připomínajících laufů. Tady Basso prokazuje nejenom hráčskou extratřídu, ale i široký zdroj své inspirace. Jeden z komentářů na stránkách John’s Classic Rock uvádí, že to byli Cressida, John Mayall, Otis Spann, Memphis Slim, Terry Riley, Deep Purple, Stravinski, Ravel, Casella, Bartok, De Falla a mnoho dalších…
Z tempa, nastaveného předcházejícími dvěma skladbami zas trochu ubere až titulní Voci. Dominantním nástrojem je čisté piano, které doprovázej housle, nebo violoncello a nechybí ani několik rockových vstupů. Postrádám tu však nějaký výraznější hudební motiv, nebo nápad a tak mi těch jedenáct minut (nejdelší skladba na desce) připadá už kapánek moc. První minuta závěrečné Echo je velkolepá a zdá se, že to co slyším jsou chrámové varhany a sborový zpěv beze slov. Dramaticky působí i nástup piana, podepřeného sametově hlubokými tóny violoncella, ovšem následující část skladby je už čistě rocková. Fuzzy kytara, hammondky, výrazná basa a pěkné, variabilní bicí se spoustou breaků. Celá kompozice je poměrně dlouhá, takže se všechny ty motivy několikrát prostřídají, ale po devíti a půl minutách je definitivně hotovo.
Finito? Ještě ne. Na CD je ještě bonusový track Mignon, s motivem použitým v na albu uvedené Promenade I. Jeho zvuk je však žalostnej a tak je to spíš takovej dokument doby, bez kterého bych se klidně obešel.
Rozkládací mini vinyl replika od AMS je parádní a byla by ozdobou každé rockové sbírky. Uvnitř obalu a na jeho zadní straně je mimo tracklistu a kreditů i několik archivních fotografií a čtyřstránkový booklet obsahuje Bassovu biografii v italštině a angličtině. Cédéčko je součástí řady AMS Italian Prog Remasters a k ní patří aj italskej OBI strip.
Je to výtečná hudba, ale nedokážu se zbavit dojmu, že v roce 1976 bylo na něco podobného poněkud pozdě. Je možné, že ta nahrávka vznikla už o pár let dřív (nebylo by to nic výjimečného) a nějaké náznaky tady jsou, ale nedá se to nikde dohledat. Obě části skladby Promenade jsou výborné, Echo velmi dobré a Preludio s titulní Voci dobré. Nevím jak vám, ale mě to vychází na slabší čtverku.
1. Preludio 7:30
6. Mignon (CD bonus track) 2:28
SESTAVA:
Luciano Basso – pianoforte, organo, mellotron, piano elettrico, clavicembalo
Mauro Periotto – contrabasso, basso elettrico
Massimo Palma – violoncello
Riccardo Da Par – batteria
Michele Zorzi – chitarra
Luigi Campalani – violino
Prog Rock
Ariston
1976
LP
5
CD AMS – AMS123CD /2008/
Zajímavé. Asi po tom nepůjdu, ale rád jsem si rozšířil obzory. Díky Snake
Není to typickej art rock, spíš taková specialita a mnoho lidí asi nepřekousne absenci zpěvu, ale já jsem na instrumentální alba zvyklej. Dík za názor.