Album Voci má necelých 40 minut a obsahuje pět, relativně dlouhých instrumentálních skladeb. Ve své podstatě je to klasická hudba s klavírem v popředí, tu a tam podepřená rockovými instrumenty a o nahrávce se pochvalně zmiňuje i Bradley Smith v knize “The Billboard Guide to Progressive Music”. Jeho přirovnání ke Curved Air, nebo Focus se mi sice moc nezdá, ale co už. Co však musím rozhodně pochválit, je obal. Ten je udělaný z originální litografie a znázorňuje vnitřek varhan Hammond L100.

Úvodní Preludio je sedm a půl minuty dlouhé a jedná se o nejjemnější položku celého alba. Člověk se u ní může natáhnout a relaxovat, protože prakticky celá první polovina skladby se odehrává v režii v popředí vyhrávajícího piana a smyčců. Teprve s nástupem elektrické kytary a bicích to začíná dostávat rockové kontury, ale tempo zůstává i nadále hypnoticky vláčné a pořádně se rozeběhne až teprve s následující Promenade I. Její chytlavej leitmotiv má hitové ambice, ovšem vypíchnul bych aj kouzelně brblající hammondky a barokní vsuvku s kovově klapajícím cembalem.

První strana původního vinylu graduje výtečnou a do detailu propracovanou skladbou Promenade II. Její stavba je jaksepatří členitá a obsahuje několik energických, ELP připomínajících laufů. Tady Basso prokazuje nejenom hráčskou extratřídu, ale i široký zdroj své inspirace. Jeden z komentářů na stránkách John’s Classic Rock uvádí, že to byli Cressida, John Mayall, Otis Spann, Memphis Slim, Terry Riley, Deep Purple, Stravinski, Ravel, Casella, Bartok, De Falla a mnoho dalších…

Z tempa, nastaveného předcházejícími dvěma skladbami zas trochu ubere až titulní Voci. Dominantním nástrojem je čisté piano, které doprovázej housle, nebo violoncello a nechybí ani několik rockových vstupů. Postrádám tu však nějaký výraznější hudební motiv, nebo nápad a tak mi těch jedenáct minut (nejdelší skladba na desce) připadá už kapánek moc. První minuta závěrečné Echo je velkolepá a zdá se, že to co slyším jsou chrámové varhany a sborový zpěv beze slov. Dramaticky působí i nástup piana, podepřeného sametově hlubokými tóny violoncella, ovšem následující část skladby je už čistě rocková. Fuzzy kytara, hammondky, výrazná basa a pěkné, variabilní bicí se spoustou breaků. Celá kompozice je poměrně dlouhá, takže se všechny ty motivy několikrát prostřídají, ale po devíti a půl minutách je definitivně hotovo.

Finito? Ještě ne. Na CD je ještě bonusový track Mignon, s motivem použitým v na albu uvedené Promenade I. Jeho zvuk je však žalostnej a tak je to spíš takovej dokument doby, bez kterého bych se klidně obešel.

Rozkládací mini vinyl replika od AMS je parádní a byla by ozdobou každé rockové sbírky. Uvnitř obalu a na jeho zadní straně je mimo tracklistu a kreditů i několik archivních fotografií a čtyřstránkový booklet obsahuje Bassovu biografii v italštině a angličtině. Cédéčko je součástí řady AMS Italian Prog Remasters a k ní patří aj italskej OBI strip.

Je to výtečná hudba, ale nedokážu se zbavit dojmu, že v roce 1976 bylo na něco podobného poněkud pozdě. Je možné, že ta nahrávka vznikla už o pár let dřív (nebylo by to nic výjimečného) a nějaké náznaky tady jsou, ale nedá se to nikde dohledat. Obě části skladby Promenade jsou výborné, Echo velmi dobré a Preludio s titulní Voci dobré. Nevím jak vám, ale mě to vychází na slabší čtverku.