Peter William Ham: “Stan Polley je bezcitný bastard.”

V listopadu 1974 vychází šesté album power popových Badfinger Wish You Were Here s dostatkem kvalitního materiálu, aby dokázalo navázat na největší úspěchy této velšské kapely. Navzdory nulové propagaci ze strany Warner Bros. se dočká příznivé recenze v magazínu Rolling Stone a pomalu postupuje americkým žebříčkem (#148). Sedm týdnů po vydání je ovšem firmou staženo z prodeje kvůli soudnímu procesu mezi hudebním vydavatelstvím a manažerem Badfinger, který neváhá do sporu zatáhnout i členy souboru.
O deset měsíců později tedy Floydům nestojí nic v cestě, aby zopakovali tah s neoriginálním pojmenováním svého předchozího díla The Dark Side of the Moon, jež si před nimi o celý rok dříve zvolila pro své třetí album dávno zapomenutá bluesrocková skupina Medicine Head zpěváků Johna Fiddlera a Petera Hope-Evanse.
Název Wish You Were Here tak na druhý pokus vyrazil na cestu za slávou, formaci Badfinger ale osud přichystal mnohem temnější budoucnost.

Věčné problémy s manažerem, vydavatelskými společnostmi i posledními deskami jako první neustál Joey Molland, který odchází v průběhu amerického turné. Pevné jádro Pete Ham, Tom Evans a Mike Gibbins doplněné Bobem Jacksonem (ex-Byron, Indian Summer) se vzdor nepřízni okolností znovu vydá do studia, kde během první poloviny prosince 1974 natočí řadu nových songů, z nichž producentské duo Kenny Kerner a Richie Wise vybere desítku skladeb na album Head First. Zpívající basista Tom Evans své rozpoložení promítne do písní Rock ‘n’ Roll Contract a Hey, Mr. Manager, kapelník Pete Ham jen čtyři měsíce po dokončení alba spáchá sebevraždu.
Přetrvávající soudní spory odloží zveřejnění díla o 26 let, kdy již byl k dispozici jen hrubý mix nahrávky, připravený Philem McDonaldem, jedním z nahrávacích techniků Apple Studia.

Příběh Petera Hama, talentovaného muzikanta a skladatele, který proslul jako (spolu)autor největších hitů skupiny, ukazuje pravou tvář hudebního průmyslu, v němž nadání a schopnosti jedněch jsou často jen prostředkem ke zbohatnutí druhých.
Americký producent a mistr zvuku Dan Matovina, autor knihy Without You – The Tragic Story of Badfinger (1997/2000) připomněl výročí Hamova úmrtí slovy:

“Představte si, že se jako mladý a talentovaný hudebník ohlížíte za posledními roky svého života. Myslíte na dobu, kdy byli dokonce i Beatles nadšeni vaším talentem a tak se vám podařilo podepsat smlouvu s jejich gramofonovou společností Apple. Potkáte Paula McCartneyho a on vám řekne, že během prvních session bude ve studiu s vámi a napíše vám song a George Harrison vás požádá, abyste si s ním zahrál Here Comes The Sun na koncertě pro Bangladéš. Zní to všechno moc dobře, než aby to byla pravda?

Skutečnost je však ještě lepší. Sám se stáváte vynikajícím skladatelem, už nepotřebujete Paula McCartneyho, aby vám napsal píseň. Začnete prodávat spoustu nahrávek, budete mít hity v Top 40. A se svými spoluhráči se domluvíte, že si několik let vystačíte s malým platem a zbytek svěříte obchodnímu manažerovi, kterému důvěřujete, takže až úspěch pomine, budete mít dost peněz pro sebe a svou rodinu. A tak žijete s pocitem, že vyděláváte tolik, že se nemusíte starat o nic jiného než o hudbu. A neberete vážně žádná znamení, že věci nejsou, jak by měly být, ani když se objeví problémy s nahrávací společností, která blokuje vydání připraveného alba. Dál věříte správci svých financí, však říkal, že jste jedna rodina.

Potom za vámi jednoho dne přijde vaše přítelkyně, že spolu čekáte dítě a uvědomíte si, že nastal čas vybrat něco z vašich peněz na pořízení nového domova a přípravu zázemí pro vaši dceru. Marně znovu a znovu voláte svému finančnímu zástupci, ani on se neozývá. Začnete si dělat starosti, myslíte na nejhorší. Nakonec vás kontaktuje a vybalí na vás, že jste na mizině, vaše peníze jsou pryč. Že nezbylo absolutně nic. V šoku začnete pít, dojdete do garáže. Napíšete dopis, ve kterém ho označíte za bezcitného bastarda a oběsíte se. S pocitem bezmoci a bezcennosti. Tři dny před 28. narozeninami je váš život u konce.”

Hamův nejbližší parťák z kapely Tom Evans se po vleklých sporech s bývalými spoluhráči a prvním manažerem Collinsem o příjmy z éry u Apple Records a tantiémy za spoluautorství nejslavnějšího hitu Without You cítil existenčně ohrožen, děsil se i soudního řízení ve Státech. Pod tlakem okolností se oběsil na zahradě svého domu v Richmondu na jihozápadě Londýna brzy ráno 19. listopadu 1983. Jeho manželka Marianne Evans uvedla, že jí jednou řekl: “Tam, kde je Pete, je lepší místo než tady dole.”

Stanley Polley podváděl vesele dál, svůj rajón brzy rozšířil i za hranice showbyznysu, avšak vinným ze zpronevěry byl shledán v jediném případě. V roce 1991 byl odsouzen na pět let podmíněně s povinností uhradit škodu 250 000 dolarů. Poškozenému, jímž byl letecký inženýr Peter Brock, však vrátil jen zlomek z uvedené částky. Bezstarostného života ve slunné Kalifornii si užíval až do 20. července 2009, kdy ve věku 87 let zemřel.
Snad se smaží v pekle.

PS: V rodném Swansea se Pete Ham dočkal pocty v podobě modré plakety odhalené 27. dubna 2013 jeho dcerou Peterou, která se narodila 31. května 1975…