CD Repertoire Records – REP 4967 /2001/
Od kapely s takovou pověstí a image bych čekal větší kravál. A děsivější. Jenomže když pominu divnou obálku, texty (kterým bez překladače stejně nerozumím) a varhanní introdukci skladby In Ancient Days, zbyde mi melodickej a chytlavej bigbít s neodolatelným Kipem Treverem u mikrofonu…
Hard/prog rocková skupina Black Widow pochází z britského Leicesteru a vznikla v roce 1969. Debutovala o rok později eLPíčkem Sacrifice, dnes jednou z nejzásadnějších nahrávek tehdy teprve pomalu se vzmáhajícího “occult rocku”. Ta se vyšplhala až na 32. místo v britském albovém žebříčku a kapele pomohla k pozvánkám na festival Whitsun, nebo na The Isle of Wight Festival v roce 1970.
Kapelu znám dlouhá léta, ale vždycky jsem ji měl jen za takovou chudší příbuznou krajanů Black Sabbath a nevěnoval jí pozornost. Změnit názor mě přinutili až italští Abiogenesi, kteří se k hudebnímu odkazu Black Widow otevřeně hlásí. Přispěli na tribute album Black Widow, na svoje desky nahráli několik dalších coververzí a na albu Le notti di Salem (2000) dokonce spolupracovali se členem původní sestavy Clivem Jonesem.
Abiogenesi poslouchám s nelíčenou chutí a to byl víc, než dobrý důvod odhodit zábrany, stud a mrknout se “vdově” trochu na zoubek. Začal jsem pochopitelně debutem a k tomu, abych byl lapen mi stačilo pár nástřelů ze Spotify. Ta deska mě okamžitě drapla pod krkem a pak už chyběl jen krůček k tomu, abych si ji koupil i do sbírky. Docela pěknej digipak od Repertoire Records (2001) sice neobsahuje nic, než kotouček s kompromisním zvukem a čtyřstránkovej booklet, ale za vtipně napsané povídání od Chrise Welche jsem rád.
Původní album mělo sedm skladeb, ovšem moje reedice obsahuje ještě jednu navíc (singlovou verzi Come to the Sabbat) a celková stopáž tak dosahuje hranice 48 minut. Muziku bych popsal jako mix melodického hard a progresivního rocku, s prvky jazzu a dokonce i staroanglického folku. Tradiční rockové instrumenty doplňují hammondky, flétna, ságo a klarinet, ale v některých pasážích rozeznávám i v bookletu neuvedené housle. Na “occult rock” je to hudba přístupná, přívětivá a neobyčejně chytlavá. V některých momentech dokonce až nepřístojně veselá a podobné je to i s projevem frontmana Kipa Trevera. Předpokládal bych nějaké mumlání, nebo animální řev, ale on normálně zpívá a to tak, že báječně. Jeho vyšší, charismatický hlas je sice trochu roztřesený, ale zvučný a k té muzice se hodí, jak nočník na pr..l.
Nejstrašidelnější je tady varhanní intro pecky In Ancient Days, nicméně samotná píseň je až nečekaně melodická a setsakramentsky chytlavá. Důraznou rytmiku zjemňuje sametově hebké ságo Clive Jonese, který se v závěru nadechne i ke krátkému, ale o to působivějšímu sólu. Z podobného soudku je rovněž následující Way to Power, jen saxofon v roli sólového nástroje ustoupí zkreslené kytaře a pak už je na řadě Come to the Sabbat. Úvod skladby vyplňují rituální bubny, flétna a vokály beze slov, ovšem pak se ozve hudební motiv nakažlivější, jak cholera a já mám co dělat, abych nevyskočil z kanafasu a nezačal trsat “futrováka”. Ta melodie je opravdu výborná, ale do zblbnutí opakovaný, skandovaný refrén se mi ke konci začíná pomalu zajídat. Každopádně jde o největší šlágr Black Widow ever, který se dočkal mnoha předělávek. Tu nejspíš úplně první nahráli novozélandští Timberjack již v roce 1971 a dál jsem narazil na covery Ashes, Bewitched, nebo italských Death SS.
Ústředním motivem následující, přitažlivě melodické Conjuration je pěkná fanfárka (víc, než ságo mi to připomíná lesní roh), která jí propůjčuje slavnostní atmosféru a je výborným odrazovým můstkem pro subtilní křehuli Seduction. Pohádkově líbezná písnička s vynikající, instrumentální vsuvkou v latino stylu je pro mě snad největším překvápkem celého alba, anžto mi do jeho konceptu vůbec nezapadá. Jejím absolutním protikladem a nejslabším článkem kolekce je poměrně nezáživná Attack of the Demon, ovšem to už přichází její vyvrcholení v podobě členité a jedenáct minut dlouhé řachandy Sacrifice. Tahle rychlá, energická skladba s dusající rytmikou, divoce sólující flétnou a vášnivými hammondkami se mi nadobyčejně zamlouvá a je tečkou, jak má být. Bonus, v podobě singlové verze hitovky Come to the Sabbat je už jen pověstnou třešinkou na žluklém a plesnivém svatebním dortu…
Tvorba kapely se nedá ani v nejmenším porovnávat s podobně zaměřenými Jacula, Coven, Goblin, nebo Antonius Rex. Po hudební stránce jsou Black Widow umírněnou “selankou”, ovšem tahle prvotina se jim povedla na výtečnou a nebýt Attack of the Demon, sázím plnou palbu.
PS: Okouzlenej debutem jsem si prostudoval kompletní diskografii Black Widow, ale do sbírky jsem zařadil už jen album s pořadovým číslem III. Nicméně, i to chutná jen jako slabší odvar a víc, než umulousanou trojku bych mu nedal.
SKLADBY:
1. In Ancient Days – 7:39
2. Way to Power – 3:55
3. Come to the Sabbat – 4:54
4. Conjuration – 5:40
5. Seduction – 5:36
6. Attack of the Demon – 5:36
7. Sacrifice – 11:11
Bonus track:
8. Come to the Sabbat (Single Edit) – 3:18
SESTAVA:
Kip Trever – vocalist
Clive Jones – flute, sax, clarinet
Jim Gannon – lead guitar, vibes, spanish guitar
Zoot Taylor – organ, piano
Bob Bond – bass guitar
Clive Box – drums, percussion
Sacrifice
Prog Rock, Psychedelic Rock
CBS
1970
LP
7
CD Repertoire Records – REP 4967 /2001/
Desku Sacrifice mám ve sbírce, pořídil jsem si ji před několika lety právě díky kladným recenzím na progboardu. Říkal jsem si, že by se mi to mohlo líbit. A líbí se, dokonce moc.
Snejku, dík za pěknou recenzi.
Zdar Martine, já považuju Sacrifice za jednoznačně nejlepší album Black Widow a těší mě, že to slyšíme tak nějak stejně.
Pochopitelně vím, jakou má kapela pověst a proto se mi líbila ta s nadhledem a humorem napsaná recka v bookletu CD. Chris Welch píše o skladbě In Ancient Days zhruba tohle: “Doufám, že taková magická zaříkávání ve skutečnosti vůbec nefungovala. Bylo by velmi nemilé, kdyby se během koncertu na pódiu objevil mocný démon a v pokladně se pak dožadoval svého podílu na tržbě ze vstupného.” Pobavila mě rovněž poznámka k šlágru Come to the Sabbat : “Vzpomínám si na partičky bláznivých rockových fanoušků, kteří refrén písně skandovali nad půllitry piva v londýnských hospodách, když slavili konec celodenní šichty”.
Zkrátka, celej ten humbuk byl jen o tom, vzbudit rozruch a stát se slavnějším. Zpětně už oba víme, že se to moc nepovedlo a s kapelou to šlo pomalu od desíti k pěti.
Kapelu jsem poznal díky písni Come To The Sabbath a fotce zakoupené v Brně ve stánku vedle autobusového nádraží. Později jsem si nahrál celou desku. Rozhodně se to nedá srovnávat s Black Sabbath, ale Sacrifice je pěkná skladba .
Jojo, vím o tom. Četl jsem to pod staršími recenzemi ať už tady, nebo na RB. Jsem holt jiná generace a začínal s metály, ke starý muzice jsem se musel propracovat teprve časem. Dneska na ni nedám dopustit a současná tvorba už mě prakticky – až na výjimky – vůbec nezajímá. S muzikou nemohu trávit ani z daleka tolik času, kolik bych chtěl a tak si musím setsakra vybírat. Místo studia novinek na progstreaming holt raději několikrát protočím Black Widow, z té jejich prvotiny jsem opravdu nadšenej.
Zdeny, díky za koment.