Box Set Universal Music Italia s.r.l. – 0602527319346 /2010/
New Trolls patřili k těm nejpopulárnějším italským skupinám své doby a o šanci stát se tou vůbec nejúspěšnější se připravili sami…
V roce 1972 už to v kapele bublalo, jak v natlakovaném papiňáku a její zakladatelé – Vittorio De Scalzi a Nico Di Palo – si šli po krku takovým způsobem, že už se to nedalo dál vydržet. Nastal nevyhnutelnej rozvrat a oba znesváření kohouti pokračovali v hudební kariéře s novými, nebo “staronovými” spoluhráči. De Scalzi založil kapelu N.T. Atomic System a Di Palo kývnul na jméno Ibis. Dlužno dodat, že tomu bylo až po hlasování čtenářů v anketě vyhlášené časopisem Ciao 2001 a debut z roku 1973, Canti d’innocenza, canti d’esperienza, vyšel ještě “anonymně”, pouze s otazníkem na obalu desky. Prvním albem pod jménem Ibis se tak stalo až Sun supreme, vydané v roce 1974 u firmy Polydor.
O jak ambiciózní materiál se jednalo svědčí už krátkej pohled na tracklist, kterej obsahuje pouhé dvě, na různé kapitoly a podkapitoly rozdělené skladby a nemusím snad ani dodávat, že každá z nich zaplnila celou jednu stranu původní vinylové desky. Z výše uvedeného vyplývá, že by mohlo jít o art rock a taky že jo. Pořádně komplikovanej, notabene s texty v angličtině a tak mi to italskou kapelu nepřipomíná ani náhodou. To spíš Yes.
Stačilo mi zaslechnout předehru úvodní Vision of Majesty a začal jsem se vrtět. Něco mi to připomínalo, ale chvilku trvalo, než jsem tomu přišel na kloub a inspiraci bych hledal v Roundabout. Celej Steve Howe. První track se nese v poklidném duchu, ale trochu mi vadí vokální linka. Zpěv samotnej je v pořádku, sice trochu vyšší a v anglině, ale v pořádku. Jenom tomu chybí kloudná melodie a tak nemám, čeho se chytnout a bude hůř…
S nástupem do tří strof rozdělené Travelling the Spectrum of the Soul dostávám ránu, jak od elektrického ohradníku. Naprosto nekompromisní nátěr s prvky jazzu, komplikovanou rytmikou a do vejšek tahaným zpěvem vstřebávám opravdu těžko a tak to do mě leze, jak do chlupatý deky. Myslím, že by se to dalo přirovnat k těm nejnáročnějším pasážím The Gates of Delirium a to je co říct.
V první části následující The Valley of Mists si můžu trochu odfrknout, i když s melodiemi je to pořád nalevačku, ale v čase 1:27 končí veškerá sranda. Z hlučné, nervní a ukřičené masírky jsem vykulenej, jak žába před bouřkou a tak lapám po dechu, krčím se před tou smrští a připadám si ztracenej uprostřed džungle, ze které se nemůžu vymotat. Malým paprskem světla na konci tunelu budiž teprve akustické outro “kingcrimsonovské” nakládačky Vision Fulfilled a tím bych měl za sebou první stranu původního alba.
S následující, do tří strof rozporcované Divinity už je to kapánek lepší, ale pořád ještě je to poměrně neprostupná houština tónů, kterou si klestím cestičku jen pomalu a těžko. Čerstvé krve do žil mi nalije až teprve pět minut dlouhé – a vynikající! – sólo na buben (ex Atomic Rooster bubeník Rick Parnell) a najednou jsem z toho venku. Stojím na břehu oceánu, do tváře mi svítí životodárné slunce, poslouchám šumění vln, křik racků a z dálky ke mě doléhá uklidňující hudba a pomalu sílící sborovej zpěv. Už jsem si myslel, že nedojdu, ale jsem na konci cesty…
Album Sun supreme už mám ve sbírce řadu let, ale nikdy jsem k němu nijak zvlášť nepřilnul. První straně desky bych dal ošoupanou dvojku, druhé slabší čtyřku a tak mi to vychází na bídné tři. Ovšem fanouškům poněkud náročnějšího art rocku ve stylu raných Yes, nebo King Crimson by se mohlo zamlouvat. Stačí zkusit.
Moje cédéčko je součástí box setu Progressive Italia gli anni ´70 vol. 4, zasunuté v jednoduché papírové obálce a bez bookletu. Ale hraje pěkně, to zase jo…
OIGINAL EDITION:
Lato A
1. Divine Mountain/Journey of Life (Swift River Rushing, Flowing)
…..Part 1 – Vision of Majesty
…..Part 2 – Travelling the Spectrum of the Soul
………………….a) Flow of the River of the Mind
………………….b) A Magical Cavern
………………….c) On the Edge of It All
…..Part 3 – The Valley of Mists
………………….a) Song of the Valley Deep
………………….b) The Elements Clash – Storm of Life
…..Part 4 – Vision Fulfilled
………………….a) Jungle – Rhythm Color (Steam, Sweat, Pulse, Throb, Vibrate)
………………….b) Over the Crest
Lato B
2. Divinity (Dedicated to Satguru Maharaji and His Followers)
…..Part 1
…..Part 2
…..Part 3
CD UNIVERSAL:
1. Divine Mountain / Journey of Life (Part 1 – Vision Of Majesty) 3:41
2. Divine Mountain / Journey of Life (Part 2 – Travelling The Spectrum Of The Soul) 5:56
3. Divine Mountain / Journey of Life (Part 3 – The Valley Of Mists) 4:54
4. Divine Mountain / Journey of Life (Part 4 – Vision Fulfilled) 4:38
5. Divinity (Part 1) 3:59
6. Divinity (Part 2) 7:16
7. Divinity (Part 3) 5:57
SESTAVA:
Nico Di Palo – chitarra e voce solista
Maurizio Salvi – tastiere (pianoforte, Fender Rhodes, Clavinet Hohner, Hammond b3, Arp Synth, Moog, Clavicembalo, Eminent, Mellotron)
Frank Laugelli – basso
Rick Parnell – batteria e voce
Sun Supreme
Prog Rock
Polydor
1974
LP
2
Box Set Universal Music Italia s.r.l. – 0602527319346 /2010/
Předně, dík za recenzi, opět vítaná připomínka a inspirace, co si pustit.
Souhlasím se slyšitelným ovlivněním YES a v některých pasážích skladbu Roundabout také vnímám. Stejně tak konstatuji, že si IBIS vybrali ty více ušitrhačské oblasti hudby YES.
Narozdíl od Snakea však tyto vlastnosti považuji za příznivé pro můj hudební zážitek, jistá kakofoničnost zdejší muziky mi zní libě a příjemně. Celých 20 let, co tuto desku mám, ji považuji za to lepší až vrcholné z italského resortu. Dal bych 4*, a možná, kdyby zpívali italsky, bych šel vejš..
Ohromně jsem si je dneska ráno užil. Palec hore.
Ahoj a díky za názor. Já raději melodie, ale jsem rád, že ti album sedlo.
Á propós, co říkáš na jediné album kapely Cervello ? To je podobnej nátěr, i když trochu víc do King Crimson a Van Der Graaf Generator. Nedávno jsem tady o nich psal.
Ahoj, CERVELLO a jejich Melos řadím téže do klasiky italského bujaře progresivního rockování..
Ahoj Snake, vďaka za recenziu. Priznám sa že táto kapela a LP mi zatiaľ v množstve iných z RPI sveta unikala. Počúvam druhý krát, hudobne to vnímam zatiaľ tak neutrálne, neposadilo ma to na zadok ako iné perly typu Alusa Fallax, ale ani nesklamalo. Trochu mi vadí angličtina. Neviem ako to máš ty, ale k RPI mi najviac sedí rodná taliančina… napriek tomu, že z toho jazyka nerozumiem nič a poznám len pár nadávok…
Souhlasím s tebou, i já preferuji italštinu, vždyť je to jeden z hlavních markantů RPI. Ono těch desek v anglině naštěstí zas tolik není, ale pár by se jich samozřejmě našlo. Nejznámější budou asi Acqua Fragile, pak tu máme PFM, Moby Dick, Crystals, nebo trochu zapomenutější Circus 2000, či Flea On The Honey. Ale jak říkám, já raději italštinu.
Pokud tě nezaujalo album Sun Supreme, zkus následující Ibis. Stylově už jde o daleko přímočařejší, melodickej hard rock, s texty v anglině, aj italštině.
Alusa Fallax jsou bezva, že ? Na první kontakt s nimi si moc dobře vzpomínám. Tenkrát mě úplně rozstřelili a tak jsem si prakticky vzápětí objednal i CD. To už se mi dneska nějak nestává…
Alphataurus, díky za koment a jsem rád, že jsi se tady zas po delší době objevil.
ahoj, vychádza mi to tak, že po angličtine siahli v snahe dostať sa na zahraničné trhy…
Napr. tebou spomínaná Flea on the honey, neskôr 2x premenovaná (a 2x totálna zmena hudobného štýlu) a vrátiaca sa k taliančine… Inak celkom až komicky vyznieva angličtina na doske Crisi od Exploit…
Na druhej strane, poznáš album Red tape machine? To je v angličtine, ale naspievané native speakrom… tá LP sa mi veľmi páči, ale to človek ani nemá pocit že počúva RPI…
ad Alusa – pre mňa určite v top 3 čo RPI ponúka…
Máš recht, na Exploit jsem úplně zapomněl. Ti střídali italštinu s angličtinou, ale s děsným přízvukem. Ovšem Anonima Sound jsem nikdy neslyšel…
Mám dojem, že ve většině případů tu angličtinu nevolila ani tak kapela, ale firma, která si od toho slibovala vyšší prodejní čísla. Pokud moje paměť sahá, moc to nepomohlo.
Áno, zrejme tá angličtina bola požiadavka firmy… a výsledok na predaj to zrejme malo minimálny…
Inak, Sun supreme sa mi nakoniec celkom páči a je zaradený do wantlistu 🙂 tak ešte raz dík za inšpiráciu…
Před pěti lety mi tuhle desku nabídl a vychválil kamarád, že to je něco úžasného. LP přišlo a po poslechu jsem byl z toho celkem rozpačitej, byla to hudba, kterou neposlouchám. Zůstalo u toho jednoho poslechu a tak to asi zůstane. Chápu, že se to může líbit, ale mě už to asi mine. Díky za bližší popis.
Záleží na tom, jak si rozumíš s Yes. Pokud je zrovna moc nemusíš, nesednou ti ani Ibis. Nico Di Palo to s tou inspirací trochu přehnal a ta podoba je místy dost nápadná.
Dane, Yes hřebík na hlavičku, tuhle kapelu jsem uznával, ale nikdy mě zvlášť nebavila, stejně jako Genesis. Od Ibis mám vinyl a ten si můžu pustit doma, v kanceláři je praktičtější CD.
Od Yes mám jedenáct originálních CD, plus dvě kompilace Yes, Friends & Relatives. Ale abych se přiznal, dneska už je taky moc neposlouchám. Nějak jsem se jich přejedl, nebo co. Na druhou stranu, před několika dny jsem si pustil (právě v souvislosti s Ibis) album Fragile a pěkně si to užil. Hudby je mraky a kolikrát záleží jen na momentální náladě a rozpoložení.
Já mám od Yes skoro všechno, začínal jsem s Fragile a chtěl jsem Close To The Edge, v mém okolí to nikdo neměl, až kamarád dostal z Německa Tales From Topographic Ocean, to mělo krásnej obal, ale moc mě nebavilo. S kapelami Gong, Soft Machine, Residents jsem ztratil o Yes zájem. Před pár lety jsem využil výhodnou nabídku na japonská mini LP a koupil a neposlouchám . Třeba na ně časem dojde.