Komerčně úspěšné cirkusácké album, na kterém možno slyšet tubu, trumpety, sága, trombon i P. P. Arnold mi místama připomíná víc Grobschnitt než předchozí tvorbu britských krautrockerů kolem Roye Albrightona. Ze sedmdesátkových Nektar ho poslouchám nejmíň. Jeho název za pět let použije Blackmore pro první desku “nových” Rainbow.