Po trojitej náloži …E Fu Il Sesto Giorno (1972) mi druhý raz po sebe hrá “dvojka” skupiny Metamorfosi. Kvalita, o tom žiadna pochybnosť, ale môj pozitívny vzťah k debutovým dielam všeobecne zrejme zase zaúradoval a viac som si to užíval.
Názor na “Metamorfosi – Inferno, 1973”
Pridaj komentár
Prepáčte, ale pred zanechaním komentára sa musíte prihlásiť.
Mám moc rád ten hřejivý zvuk starých klávesových nástrojů. Inferno je vyloženě klávesovým albem – kytara tady vlastně úplně chybí – a proto mi tak sedí. Navíc, ta italská dramatičnost a teátrálnost, to je něco nenapodobitelného…