Talianske pekelné metamorfózy

Talianska art rocková skupina Metamorfosi vznikla v roku 1969 v Ríme, kedy sa Jimmy Spitaleri (spev, flauta) pridal k členom zoskupenia I Frammenti.

V zostave ďalej pôsobili Enrico Olivieri (klávesy, flauta, spev), Roberto Turbitosi (basa, spev), Mario Natali (bicie, perkusie) a Luciano Tamburro (gitara). Debutový album …e fu il sesto giorno vyšiel v roku 1972, skupina je však cenená pre jeden z najuznávanejších dobovo progresívnych albumov Inferno, ktorý vyšiel v roku 1973. Ten už nenahrávala dvojica hráčov Tamburro a Natali, za bicími sedel Gianluca Herygers. Kapela pripravila aj materiál na tretí album s pracovným názvom Paradiso, ktorý však nebol vydaný, pretože Metamorfosi sa rozpadla.

Spitaleri odišiel do USA a po návrate do talianska vydal v rokoch 1979 a 1980 dva sólové albumy, prvý pod hlavičkou Thor. V rokoch 2010-2011 pôsobil aj v legendárnej talianskej kapele Le Orme, s ktorou mu vyšli dva albumy, Progfiles – Live in Rome (2010) a La via della seta (2011).

Metamorfosi reinkarnovala v 90. rokoch 20. storočia zásluhou Spitaleriho a Olivieriho. Okolo roku 2000 začali nahrávať nanovo album Paradiso, ktorý vyšiel v roku 2004. Zostavu doplnila rytmika v zložení Leonardo Gallucci (basa, klasická gitara) a Fabio Moresco (bicie) a až do konca tohto roku kapela koncertovala v Taliansku i v USA. V decembri zahrala v kostole Sv. Galla akustický koncert s využitím miestneho organu, ktorý vyšiel v roku 2011 na CD s názvom La chiesa delle stelle. Tá istá zostava vydala v roku 2016 aj album Purgatorio, čím uzatvorila pomyslenú trilógiu podľa Alighieriho Božskej komédie.

(upravené, pôvodne zverejnené na progboarde)

Diskografia:

  1. …e fu il sesto giorno (1972)
  2. Inferno (1973)
  3. Paradiso (2004)
  4. La chiesa delle stelle (2011)
  5. Purgatorio (2016)

7 názorov na “Talianske pekelné metamorfózy”

  1. Debut …e fu il sesto giorno je ještě cítit šedesátkami, zdá se mi býti malinko nevyrovnaným, ale už tady kapela naznačila svůj potenciál. Ovšem následující album Inferno je peckou na solar. Ryze klávesové, energické a temné, přitom posluchačsky velice přístupné a vděčné. A mejestátní tenor Jimmy Spitaleriho tomu dává korunu. Další placky vydané pod hlavičkou “Metamorfosi” – bohužel – neznám. Někdy v budoucnu se na ně vrhnu…

  2. Zrovna zpracovávám recku debutového alba …e fu il sesto giorno a zajímalo by mě, jak je to se Spitaleriho křestním jménem ? To tvrdé y na konci Jimmy sice vypadá fakt divně, ale tahle varianta je jak v bookletu, tak – třeba – na wikině. Špatné je to s fotkami. Nic použitelného jsem nevyštrachal a tak si budu muset vystačit (opět) s rozevřeným bookletem.

  3. Víš, že na italský půdě nejsem zběhlej, ohledně frontmana Metamorfosi ale nemám pochyby, bo variantu Davide ‘Jimmy’ Spitaleri uvádí snad všechny hodnověrný zdroje a jako Jimmy Spitaleri je uvedenej i na obou albech ze 70’s.
    Nouze o fotky je v podobných případech častým jevem, víc to mrzí u profilů než recenzí, kde je využití bookletu na místě.

  4. Borek – když Jimmy, tak Jimmy. Na potíže se sháněním použitelných fotografií narážím dnes a denně, hned po Metamorfosi se chci vrhnout na jediné album kapely Planetarium (1971) a jsem v tom znova. Sestavu se sice podařilo odtajnit – teprve v roce 2010 – ale fotky neexistujou. Se snímky bookletu to taky není valné, ale Pito už si s tím nějak poradí.

Pridaj komentár