Během necelých sedmadvaceti měsíců fungování Rockovice jsem se snažil všechny nově pořízené vinyly zapisovat do seznamu. Provedená inventura odhalila 115 položek, což ve sledovaném období dělá průměr 1ks/týden. Ke každému titulu uvádím stručný komentář, bo cílem zveřejnění přehledu není chvástání ani umoření čtenáře, ale inspirace:

Bee Gees – Massachusetts, 1978
Výběr, který krom skvělých profláklin v úvodu obou stran (Massachusetts a New York Mining Disaster 1941) obsahuje desatero neméně kvalitních singlových songů, na něž člověk nenarazí na každým kroku.
Donovan – Donovan, 1970
Další kousek z edice Gramofonového klubu Supraphonu, ze který pořád nemám všechno, co bych si přál. Permanentní výzva do dalších let.
Eric Burdon Band – Comeback, 1982
Studiové album k polo-autobiografickému filmu s Ericem ‘Rocco’ Burdonem, který se natáčel v Los Angeles a Berlíně.
Pink Floyd – Relics, 1980
Kompilace singlů a jedné dříve nevydané skladby (Biding My Time), o jejímž smyslu nemohlo být nikdy pochyb. Reedice v perfektním stavu s původním obalem – Masonovou tužkokresbou, která byla jen skicou, ale nakonec se použila bez úprav.
Creedence Clearwater Revival – Pendulum, 1970
Poslední album s Tomem Fogertym, ze vzácně vyrovnané diskografie CCR to nejposlouchanější.
Nektar – Magic Is A Child, 1977
Jediné album Nektar bez Roye Albrightona se mi líbilo v době vzniku a nic se na tom za ty roky nezměnilo. Jenom děva z obalu (Brooke Shields) za tu dobu zestárla.
Gary Moore – Run For Cover, 1985
Kdyby měl existovat jedinej britskej sólovej kytarista, přál bych si, aby to byl on (jo, a Trower).
Gary Moore – We Want Moore!, 1984
Dvojalbum sestavené z pěti koncertů s rytmikou Craig Gruber, Ian Paice (v Americe Bobby Chouinard). Sbírková nadstavba hardrockových hodů z let 1982-89. I Want Moore!
Jim Steinman – Bad For Good, 1981
Když mě to chytne, dokážu je s Meatem poslouchat donekonečna. A pak zase dlouho ne.
Gary Brooker – No More Fear, 1979
Na první sólovku frontmana Procol Harum přispěl nerozlučný spoluautor Keith Reid jediným textem, většinu jich dodal Peter Sinfield, člen výboru Britské akademie textařů, skladatelů a autorů (BASCA).
Robin Trower – For Earth Below, 1975
Třetí album kytaristy Procol Harum, které měl ve sbírce i Gregory Peck v kultovním hororu The Omen (1976) s oscarovou hudbou Jerryho Goldsmithe (46. minuta filmu).
Rainbow – Finyl Vinyl, 1986
Převážně živá dvojalbová kompletizační povinnost, už jen kvůli Ritchieho čarokrásné singlové instrumentálce Weiss Heim.

Anthony Phillips – The Geese & The Ghost, 1977
Sólový debut spoluzakladatele Genesis: “Nikdy bych nedosáhl takového pokroku, kdybych zůstal. Jsem naprosto spokojený se svým rozhodnutím odejít.”
Weed – Weed, 2014
Jeden z mála reedičních kousků ve sbírce, firstpress je pro mě za hranicí koupitelnosti.
Black Sabbath – Greatest Hits, 1977
Výběr z prvních pěti alb, na jehož stopu mě kdys přivedl obal vlámského malíře Pietera Brueghela. Zrcadlové otočení jeho obrazu Triumf smrti bylo patrně uměleckým záměrem, zkomolení Ozzyho příjmení na Osborne jistotně vydavatelským šlendriánem.
Gary Moore – Victims Of The Future, 1983
Na základě Garyho skutků by se osmdesátá léta mohla směle brát jako hard rocku požehnané období.
Patti Smith – Dream of Life, 1988
V poslední době jsem to poslouchal neslýchaně často, tož jsem zavinyloval. I neotřesitelná pozice první albové čtveřice se zatřásla.
The Nice – The Best of, 1971
Doprovodná kapela P. P. Arnold a hvězda druhého československého beatového festivalu na Oldhamově značce Immediate Records.
Styx – Styx, 1972
Tak dlouho jsem sháněl na CD debutový album s původním obalem, až jsem sehnal vinyl.
Robert Plant – Now and Zen, 1988
Album vzešlo ze spolupráce s klávesistou Philem Johnstonem, v reklamním songu Tall Cool One si zasóloval Jimmy Page.
Robert Plant – Fate of Nations, 1993
Mám za to, že v minulém století Plant lepší album nevydal.
GTR – GTR, 1986
Steveové Hackett a Howe v mírně rozpačitém kytarovém projektu s vokalistou Maxem Baconem v produkci Geoffa Downese.
Roger Chapman & The Shortlist – Mail Order Magic, 1980
Během nahrávání zkrachovala firma Acrobat a v Británii nejevil nikdo další zájem. Druhá Chapmanova sólovka nakonec vyšla v Německu, hořkost možno cítit z každé noty.
Václav Neckář – Příběhy, písně a balady 3, 1983
Coby dozvuk koncertu, na kterým jsem byl u nás v divadle. Vždycky jsem Neckáře bral trochu jinak, než ostatní “hvězdy” naší pop music.
Procol Harum – Portrait of Procol Harum, 1975
Výběrovka s materiálem ze šedesátých let je x-tou variací na stejné téma. Procol Harum ale sbírám, tož co by ne.
Tempest – Living In Fear, 1974
Pevné jádro Hiseman/Clarke plus excelující kytarista, pěvec i klávesák Ollie Halsall. Tempest pro mě nikdy nebyli jen kapelou prvního alba.
Edgar Broughton Band – A Bunch of 45’s, 1975
Kompletní singlový materiál z období 1969-72. Out Demons Out!
King Harry – Divided We Stand, 1977
Jediné album zapomenuté artpopové kapely, která si pro svůj debut nemohla vybrat nepříhodnější dobu.
Uriah Heep – Innocent Victim, 1977
Made in Amiga ’79 s využitím motivu z přebalu minulé desky… Kdysi jsme se tomu vydání smáli, teď ho beru jako raritu.
Jethro Tull – Thick As A Brick, 1981
Vrabec v hrsti aneb německá reedice v provedení bez originálního novinového přebalu. V luxusní kondici.
Black Sabbath feat. Tony Iommi – Seventh Star, 1986
Iommiho první sólovka, snad jediná deska, na který si Glenn Hughes ani nefunknul. Zpívá mu to ale náramně.
Styx – Caught In The Act, 1984
Živé dvojalbum, které otevírá studiová novinka Music Time, poslední číslo Styx před pětiletým rozpadem. Tommy Shaw se nikdy netajil svým odporem k plytkému DeYoungovu songu, v pořízeném videoklipu se tak formace prezentuje jako čtyřčlenná.
Supertramp – Even in the Quietest Moments…, 1977
Daviesovi s Hodgsonem to ještě ladilo. Barevně potištěnou vnitřní část nerozevírajícího se obalu jsem viděl poprvé až tady.
Cream – Pop History, Vol. 1, 1970
Průřezové dvojalbum v edici, která mezi hvězdami popu nabídla i The Who nebo Jimiho Hendrixe.
Novalis – Konzerte, 1977
Revoluce ve sbírce. Moje první krautrocková deska zpívaná v mateřštině. Pravdou ale je, že za tu víc než hodinu (63:42!) toho zas až tolik nenašprechtěj.
Grobschnitt – Illegal, 1981
Další krautrocková klasika, i tady se v nadčasovém titulním songu dostane na němčinu.
Mike Oldfield – Return to Ommadawn, 2017
Album navazuje na titul Ommadawn (’75), ke kterýmu jsem se “musel” vrátit. A jsem tomu rád.
Roger Chapman – Hyenas only Laugh for Fun, 1981
Osobitý pěvec s image na hony vzdálenou rockové hvězdě, kterého punkem pomatená Británie na konci sedmdesátých let vyhnala do německého exilu, kde si vybudoval neotřesitelnou pozici.
Roger Chapman – Mango Crazy, 1983
Čtvrtá Chapmanova sólová deska s The Shortlist, poslouchá se stejně dobře jako ty předchozí i ty další.
Pandora’ s Box – Original Sin, 1989
Koncepční dvojalbum projektu Jima Steinmana bylo komerčním propadákem, jakž takž obstálo jen v Jižní Africe a ve Švédsku (#43).
Mike Oldfield – Boxed, 1976
Základem Boxu je první trojice alb v kvadrofonním formátu, čtvrté LP s výstižným názvem Collaborations bylo až do konce roku 2016 k mání jen tu. Předlohou pro obal škatule s fajně vyvedeným 12stránkovým bookletem byla díla nizozemského umělce M. C. Eschera Other World a Gallery.
Rossington Collins Band – Anytime, Anyplace, Anywhere, 1980
Deska, která mi zůstala v hlavě z doby příprav na plzeňský koncert Lynyrd Skynyrd.
Patti Smith Group – Wave, 1979
Zažitý stereotyp o nedostižnosti prvních čtyř alb mi sice před časem narušil titul Dream of Life (’88), pranic však nezměnil na chuti mít je i na vinylech.
Jethro Tull – Thick As A Brick, 1972
Není to tak dlouho, co jsem vzal vrabce, když se nevedlo chytit holuba ve slušným stavu. Teď už je mám v hrsti oba.
Jane – Age of Madness, 1978
Jedna z těch formací, od kterých beru vsjo. Krautrock für immer!
Roger Chapman – Live In Hamburg, 1979
Koncertní album ze stejného roku jako sólový debut Chappo, kterým to pro mě kdysi začalo.
Roger Chapman – He Was… She Was… You Was… We Was…, 1982
Další živák s The Shortlist z německého turné. Dvojalbum v jednoduchém nerozevíracím obalu, na což jsem natrefil teprve podruhý v životě.
Roger Chapman – Hybrid and Lowdown, 1990
Z těch ‘novějších’ desek leicesterského rodáka a majitele nezaměnitelného hlasu  moje nejoblíbenější.
Mike Oldfield & Roger Chapman – Shadow On The Wall (ext.), 1983
Pro Chapmanistu sbírková povinnost.
Roger Glover & Guests – The Butterfly Ball and the Grasshopper’s Feast, 1974
Hudební adaptace obrázkové knížky s kouzelnými ilustracemi Alana Aldridge, do které Glover zapojil celou plejádu zvučných jmen.
V. A. – Concerts for the People of Kampuchea, 1981
Queen, The Who, Wings, The Clash ad., včetně hvězného seskupení Rockestra pod vedením Paula McCartneyho na dvojalbu z benefičních koncertů ve dnech 26. – 29. 12. 1979 v londýnském Hammersmith Odeon.
Eric Burdon and The Animals – River Deep, Mountain High & Ring of Fire, 1983
Alternativní vydání dvojalba Love Is (1968) z Burdonovy spolupráce s Moneym (baskytara, klávesy), Weiderem (kytara), Jenkinsem (bicí) a Andym Summersem.
Eric Burdon & Savage Rose – Pop History, neuvedeno
Kompilace z kompilací. V rámci edice Pop History došlo ke spojení dvou mimořádných osobností za mikrofonem. Burdona představovat netřeba, frontmanka legendární dánské kapely Savage Rose Annisette Koppel je úkazem srovnatelným snad jen s Janis Joplin. Navíc dokázala přežít a pěje dosud.
Procol Harum – Procol Harum, 1982
Asi stopadesátá výběrovka, avšak první s barevnou 12stránkovou přílohou. Dobrou práci italského labelu nekalí ani zprofanovaný název edice Super Star, nevšedností budiž i zařazení singlovky Long Gone Geek.
Kansas – Monolith, 1979
Už jenom kvůli obalu ‘povinnost’ mít na vinylu. Řečeno s Philem Ehartem: “Bruce Wolfe odvedl neuvěřitelný kus práce.”
Beggars Opera – Reflection, 1977
Kompilace, která obsahuje vzorky z prvních čtyř alb, řádně chronologicky uspořádané. Popravdě jinou od Gardinerova souboru na vinylu ani neznám.
Grobschnitt – Solar Music Live, 1978
Lupo & spol coby nedostižní představitelé kabaretního (kraut)rocku.
Roger Chapman – The Shadow Knows, 1984
Počítám, že tímhle kusem jsem sólo Chapmana sbírkově uzavřel. Ale nebylo by to poprvé, co jsem se přepočítal.
Traffic – Best of Traffic, 1969
První kompilace vydaná v poločase rozpadu birminghamské formace. Vzorky z dosud vydané trojice alb doplňují tři singlové skladby z roku 1967 (americká verze vyšla v alternativním obalu s jednou změnou v tracklistu).
Pink Floyd – A Collection of Great Dance Songs, 1981
Doba konečně uzrála i pro Sbírku plesových písní, povětšinou jen mírně odlišných od albových verzí, zato Money krom Parryho saxofonu komplet Gilmourovým dílem.
Grace Slick – Dreams, 1980
Druhá sólová deska sličné zpěvačky s hlasem od pánaboha, natočená bez účasti muzikantů z Jefferson Starship.
VA – Golden No. 1 Oldies, 1980
Tracklist mi přišel tak nesourodej, že jsem to musel slyšet. Dobrý rádio bez reklam.
Grand Prix – Samurai, 1983
Třetí album formace s klávesákem Philem Lanzonem, který už stříhal metr před nástupem k Uriah Heep.
Asia – Alpha, 1983
Od kapely roku ’82 podle Billboardu mám první tři tituly na LP a poslední čtyři na CD. A víc neplánuju.
Asia – Astra, 1985
PS: Při zmínce o deskách z první etapy nemožno nezmínit přínos producenta Mikea Stonea (Queen, Blue Öyster Cult, Foreigner, Journey, Kiss).
Bruce Springsteen – Greetings from Asbury Park, N.J., 1973
Originál je originál, tlouk jsem si do hlavy drahně let při špekulacích nad pořízením Bossova debutu, tož konečně na něj došlo. Obsahuje řadu světlých momentů, avšak poslech obou singlovek Blinded by the Light a Spirit in the Night dá především vyniknout předělávkové genialitě Manfreda Manna.
Foreigner – Foreigner, 1977
Dlouho jsem si u týhle formace vystačil se ‘supraphonskou’ 4, teď mám co dohánět. Debut jsem dohonil v Japánii, v bezva kondici.
Roger Waters – Is This The Life We Really Want?, 2017
Tak dlouho se chodí okolo šuplíku s odloženým materiálem, až z toho vznikne další mimořádné dílo.
Roger Waters – Amused To Death, 2015
Deska desek.
Procol Harum – Novum, 2017
Skvělý způsob, jak oslavit 50. výročí čehokoli.
Procol Harum – Grand Hotel, 1973
Konečně i s 24stránkovým bookletem v odpovídajícím stavu. Jeden z těch okamžiků, pro který mám rčení ‘Všední den pro lidstvo, mimořádný pro mě’.
V. A. – Pop Story, 1976
A od radosti jsem přibral ještě x-tou kompilaci Procol Harum, tentokrát půl na půl s Joe Cockerem.
Golden Earring – Pop Giants, Vol. 15, 1974
V týhle sérii se to ikonama popu jen hemží.
Genesis – The Lamb Lies Down on Broadway, 1982
Jednoalbová kompilace se zavádějícím názvem a atraktivním obalem. Mám tyhle zvláštní kousky rád.
Michael Quatro – Dancers Romancers, 1976
Po dvou deskách se svým Bandem druhá sólovka detroitského klávesisty z hudební rodiny. Baví mě víc, než cokoli od jeho slavnější sestry.
Golden Earring – No promises… No Debts, 1979
Poslechově v diskografii Golden Earring mezery nemám, ve sbírce jo. Jednu z nich vyplnilo originálně zafóliované původní vydání.
Uriah Heep – Abominog Junior, 1982
EP, na němž Ballardovu On the Rebound doplňují mimoalbové kousky Tin Soldier a Son of a Bitch.
Molly Hatchet – Beatin The Odds, 1980
Opožděná sondáž prvních šesti studiovek jižanské formace přinesla rozhodnutí pořídit všechny s výjimkou Take No Prisoners.
Molly Hatchet – The Deed Is Done, 1984
Jasně nejposlouchanější album Molly Hatchet. Jsem zvědav, jestli na tom chystaná seznamka s dalšíma deskama něco změní.
Uriah Heep – Uriah Heep, 1970
Vydání debutu pro Severní Ameriku s jiným názvem, obalem a v jednom případě i tracklistem pořízené jen pár dnů před Vánoci s poznámkou, že power trio Ježíšek, Santa a Дед Мороз bude mít co dělat, aby tohle přebilo.
Trevor Jones a Randy Edelman – The Last of the Mohicans, 2014
Povedlo se! Skvostná hudba ke skvělému filmu Michaela Manna. Opakující se ústřední motiv často nedokážu vyhnat z hlavy i hodiny.
Rage – Run For The Night, 1983
Lloyda jsem měl rád už v Nutz, mám ho rád i tady. Ještě ‘dvojku’ a bude vyrageováno.
Golden Earring – Live, 1977
Jeden z těch živáků, který zvládne přesvědčit i jejich nepříznivce.
Robin Trower – Robin Trower Live!, 1975
“Odhráli jsme tehdy jedno z našich nejlepších představení,” pravil kytarista o vystoupení ve Stockholmu z 3. 2. 1975 o 30 roků později. A má recht.
Cold Chisel – East, 1980
Třetí deska australské kapely Jimmyho Barnese, kterýho nikde nenechám ležet ladem.
Woolly Wolstenholme – Mæstoso, 1980
Konečně ve stavu, že si neříkám, proč jsem si nenechal CD. Hudba, která svede hojit duši.
City – City, 1978
První album soudruhů z NDR pojmenované podle skvělého titulního songu, který zabírá celou druhou stranu desky. Když vidím postavy na přebalu, jen těžko uvěřit, že formace je pořád aktivní a co víc, v kompletní sestavě z debutu.
Redbone – The First Album, 1974
Reedice druhého alba Potlach (’70) se zavádějícím názvem.
V. A. – German Rock Scene Vol. II, 1976
Co kus, to pojem. Výživná krautrocková kompilace mj. s parádní předělávkou Eleanor Rigby od Streetmark.
Procol Harum – Something Magic, 1977
Jeden z posledních kousků v rámci obměny Brookerova hracího parku.
Nektar – Live In New York, 1977
Dvojalbum se záznamem koncertu formace Roye Albrightona v newyorské The Academy of Music z roku 1974.
Vanilla Fudge – Rock & Roll / The Beat Goes On, 1976
První desku mám původní vydání ještě z burzy, druhou bych ale sólo nikdy nekoupil, tož tohle řešení přišlo vhod.
V. A. – Brain-Festival Essen, 1977
Ochutnávka z krautrockové přehlídky, která se konala koncem února ’77. Vyrazil bych hned, i pěšmo.
Golden Earring – Eight Miles High, 1969
Páté album, první s upraveným názvem kapely. Hard rock jako řemen.
Vanilla Fudge – Mystery, 1984
Reunionové album se všema přednostma klasické sestavy i neduhama doby. “Jealousy – Jealousy…”
The Honeydrippers – Volume One, 1984
JednoEPový projekt Roberta Planta, na němž kytarovali i Jimmy Page a Jeff Beck.
Roger Daltrey – Ride a Rock Horse, 1975
Druhá sólovka zpěváka The Who, kterou v jeho nevyrovnané diskografii řadím s debutem a McVicarem mezi nejlepší.
Ten Years After – A Sting in the Tale, 2017
Zázraky se dějí.
Robert Plant – Carry Fire, 2017
Umění stárnout.
Roger Glover – Elements, 1978
I nejlepší Gloverova sólovka je koncepčním dílem. Ještě větším úkazem než čtyři živly (země, oheň, voda, vítr) je pro mě účast mistra zvuku a produkce Martina Bircha i ve vedlejších rolích. Je spoluautorem posledních dvou skladeb a co víc, zahrál si tu na akustickou kytaru a zapěl doprovodné vokály.
UK – Danger Money, 1979
Má art rock budoucnost? No. Poslední artrocková deska.
Deep Purple – InFinite, 2017
Vydařená tečka za studiovou kariérou s jedinou coverovou kaňkou. Odpustil bych jim i víc.
Neil Young – The Visitor, 2017
Osvědčená spolupráce s kapelou Promise of the Real přinesla další povedené album, jemuž vévodí neoposlouchatelný Carnival.
David Gilmour – David Gilmour, 1978
Sólový debut natočený ve Francii s rytmikou Rick Wills (baskytara), Willie Wilson (bicí) s kupou zkušeností (Small Faces, Foreigner, Bad Company x Quiver, Syd Barrett, Pink Floyd) a společnou minulostí v Joker’s Wild. Tahle deska se musí líbit i Watersovcům.
Curved Air – Air Conditioning, 1970
Dlouho jsem líčil na picture disc, ale tohle britské vydání v bezva stavu na něj dalo zapomenout.
Curved Air – Live, 1975
První oficiální živák party kolem výjimečné pěvkyně. Někdy to houslování prostě přijde vhod.
Golden Earring – Cut, 1982
Po hrůzostrašným syntetickým úvodu se deska vzpamatuje a nakonec připraví nejednu příjemnou poslechovou chvilku.
Golden Earring – Mad Love, 1977
Americká verze alba Contraband (’76) s alternativním obalem a znamenitým otvírákem I Need Love.
Golden Earring – Grab It for a Second, 1978
První strana desky označená jako “Side One”, druhá strana jako “Side A”, čert aby se v tom vyznal… A taky že jo, na CD vyšlo album s přeházeným pořadím skladeb.
Family – Music in a Doll’s House, 1968
Family nemám ani zdaleka tak uspořádaný jako Chapmana sólo. Na LP jen něco a na CD je to každej pes jiná ves, tož se s tím zkusím nějak popasovat.
Magnum – Lost on the Road to Eternity, 2018
Už samotný obal by prodával, obsah nezaostává ani o píď.
Frumpy – Live, 1973
K tomu těžko co dodávat, snad jen, že dvojalbum je komplet v dokonalým stavu, s čímž se u krautrockových desek zas tak často nesetkávám.
Jane – III, 1974
Jane, to byla láska na první poslech…
Jane – Lady, 1975
… a na celý život.

Tož tak.