BATHORY – Hammerheart

Psal se rok 1990, když se na pultech prodejen objevil pátý počin severské černoty Bathory, páně Quorthona. Tou dobou šlo již o zavedenou značku a proslulý pojem na scéně extrémnější muziky, proto byl následovník půldruha roku starého alba „Blood Fire Death“ netrpělivě očekáván.

Materiál, který přinesl, způsobil však tak trochu šok… Změna ve směřování a stylu na nové nahrávce „Hammerheart“ by se dala přirovnat k tomu, co předvedla o rok později na svém (též pátém) eponymním „černém albu“ Metallica.
Je fakt, že náznaky takového posunu byly patrné už na předchůdci, takže to pro všechny, kdož je postřehli, nemuselo být tak velké překvapení, ovšem pro ostatní byl zřejmě ten obrat hodně výrazný.
Také je pravda, že se zde, v daleko větší míře než předtím, uplatňují sbory, akustické kytary, dominuje čistý zpěv a převládá klidnější tempo, tudíž tu ryze blackmetalové zběsilosti, doprovázené hrdelním „krákotem“, budete hledat marně.
A stejně jako v hudbě, rovněž v textech je slyšet odklon od dřívějších témat a příklon k folklóru, starým vikinským námětům, mytologii a severské přírodě.

Výše uvedené skutečnosti byly důvodem, proč někteří dřívější fandové toto album nepřijali; na druhou stranu zase právě ony přitáhly ke skupině pozornost řady nových příznivců.

Z hlediska významu a vlivu na hudební vývoj je „Hammerheart“ možná nejvýznamnějším dílem kapely. Ačkoli všechny předešlé nahrávky lze označit za „stylotvorné“ (zejména debut a „trojku“), tahle byla inspirací asi pro největší počet následovníků a stála u zrodu kovové odnože zvané viking metal, potažmo pagan metal.

I když Quorthon není žádný extra zpěvák ani instrumentalista, je skvělý autor a interpret hudby, která „má atmosféru“… A především na Hammerheart je cítit, že jeho skladby jdou od srdce a mají duši, proto dokážou uchvátit.

P. S.
Na obalu je použit obraz „Vikingův pohřeb“ (The Funeral Of A Viking), jehož autorem je anglický viktoriánský malíř, sir Frank Dicksee (celým jménem Francis Bernard Dicksee), a který se v současnosti nachází v Manchester Art Gallery.

01. Shores In Flames (11:10)
02. Valhalla (9:32)
03. Baptised In Fire And Ice (7:58)
04. Father To Son (6:31)
05. Song To Hall Up High (2:30)
06. Home Of Once Brave (6:44)
07. One Rode To Asa Bay (10:25)

Quorthon – vocals & guitars
Kothaar – bass
Vvornth – drums & percussion

Hammerheart Book Cover Hammerheart
Bathory
Black Metal, Viking Metal
Black Mark
1990
LP
7

4 názory na “BATHORY – Hammerheart”

  1. Na přelomu osmé a deváté dekády pro mě byli Bathory modlou a Hammerheart zbožňovaným albem a pranic mi nevadila jak undergroundová produkce, tak “falešnej” zpěv/nezpěv páně Quorthona. Jako svůj tip jsem je při poslechovejch seancích pouštěl kamarádům, ale většinou jsem tvrdě narazil…
    Jak šel čas, tak jsem si oblíbil muziku z jinýho soudku a od Bathory už ve sbírce nemám ani notu. A když probudí se ve mě temné pudy a přepadnou mě choutky na porcičku viking metly, pustím si spíš některého z celé řady následovníků. Např. Finntroll, Falkenbach, Equilibrium, Arkona, nebo Ensiferum.

    Díky za recku. Hezky jsem si zavzpomínal a zrovna dneska – v horkém a dusném odpoledni – mi Bathory kápli do noty.

  2. Může mě správce stránek, nebo majitel recenzí vysvětlit, proč jich tady každým dnem přibude taková hromada a pořád od toho stejného autora? Hlavně nejde o nové články, ale o kopie z české mutace Progboard. Víte o tom? To má snad jejich autor natolik volnou ruku, že s nimi Rokovicu musí zahlcovat?

    1. Nerozumím přesně tvému problému…
      Pokud máš potřebu mít tu nějaké jiné články, nic a nikdo ti nebrání, abys je napsal a přidal sem. Pokud jde o moje textíky, ano, kdysi (asi tak před osmi, devíti lety) jsem je umístil na Progboard, kde jsou ostatně dodnes.

      Když před 4 lety Rockovica začínala, přidal jsem taky několik profilů a recenzí; pak se to slušně rozběhlo, přispívajících bylo stále víc, tak jsem nemusel „ztrácet čas“, kterého jsem moc neměl. Teď jsem dostal chuť některé ze starších textů aktualizovat a přidat sem, takže tak činím. Pokud se ti ty články nelíbí a nezajímají tě, nečti je, najdeš tu spoustu jiných…

      Stačilo ti tohle vysvětlení, Lui?

    2. Odpoveď je jednoduchá. Každý, kto chce pisať na Rockovicu, môže. Nie je prikázaný počet príspevkov za deň, riziko toho, že si veľa článkov čitateľ neprečíta, lebo ho to zahltí, nesie autor. Najmä v počúvacom vlákne sa veľa príspevkov stratí v hĺbke webu. Mne vyhovuje frekvencia raz týždenne, s výnimkami.
      Na margo Progboardu, texty majú autorov a žiadny web ich nevlastní, ak nemá s autorom uzatvorenú zmluvu, môže ich autor dať, kam chce. Sám to robím, Rockovica mi ako priestor pre prezentáciu mojich úvah o muzike vyhovuje.
      Vítam každého písajúceho fanúšika.

Pridaj komentár