CD Vertigo, Repertoire Records – REP 5100 /2006/
Limitovaná edice, vydaná v počtu 3000 kusů? Tož se na ni podívejme:
Rozevírací mini vinyl replika z tvrdého lesklého papíru, s růžovými květy a malým logem Still Life na “titulce” a lidskou lebkou vzadu. Jedno z “křidélek” ukrývá složený booklet, druhé obálku se samotným kotoučkem. Je to moc pěknej kousek do sbírky, kterej si v ničem nezadá s podobně balenými produkty italských Vinyl Magic, nebo AMS a tak si mnu tlapky radostí a vrním spokojeností.
Šest skladeb, jedenačtyřicet minut dobového, lehce psychedelického a především klávesově orientovaného hard/prog rocku. V bookletu cédéčka se píše o inspiraci kapelami Deep Purple, nebo Uriah Heep, ale já tu slyším i stopy souputníků Beggars Opera, či Cressida. V tomto případě však bez jediného kytarového sóla, vše je podřízeno masivnímu a dominantnímu Hammond organu Terryho Howellse. Ten se představuje jako dokonalé “druhé já” pánů Lorda a Hensleye, servíruje nám hotové klávesové hody a garantuju vám, že milovníci tohoto nástroje si tady přijdou opravdu na své.
Trocha kytary, flétnička a procítěný vokál, zprvu se to tváří jako selanka. Jenže sotva se v čase 2:40 ozve baskytarové tata tata tata tata a připojí se Hammond organ v pěkném, melodickém sóle, zaplaví mě vlna euforie. A jestliže mě první dvě pecky dokážou rozehřát na provozní teplotu, tak úderem osm minut dlouhé October Witches to dostává ty správné grády. Netvrdím, že je tu všechno dokonalé. Občas to zaskřípe a především druhý hlas sem tam “zatahá za uši”. Na druhou stranu to zní velmi autenticky a nahrávka – v některých pasážích opravdu surová – překypuje nespoutanou energií. Doba vzniku z ní přímo dýchá a zvuk? Ten je výborný.
Skladby se nahrávaly v druhé polovině roku 1970, samotné album pak vyšlo u progresivně zaměřeného labelu Vertigo v roce 1971. Doba téhle hudbě přála a podobně orientovaných kapel přibývalo, jako hub po dešti. Některé zazářily, jiným se podařilo aspoň nakrátko uchytit a další – a to je případ i Still Life – zapadly, aby se z nich po několika desítkách let zrodil kult. Inu, osud…
SKLADBY:
1. People in Black 8:17 (Howells)
2. Don’t Go 4:34 (Howells/Cure)
3. October Witches 8:00 (Howells)
4. Love Song No. 6 6:33 (Howells)
5. Dreams 7:30 (Howells/Cure)
6. Time 6:26 (Howells/Amos)
SESTAVA:
Martin Cure (vocals)
Terry Howells (Hammond organ)
Graham Amos (bass)
Alan Savage (drums
Still Life
Hard Rock, Prog Rock
Vertigo
1971
LP
6
CD Vertigo, Repertoire Records - REP 5100 /2006/
Desku jsem poznal díky progboardu, nebyl to vyloženě můj žánr, ale časem jsem si jí oblíbil, ten obal je parádní, mám ji ve třech provedeních, CD limit od Repertoire, japonské mini LP a nový vinyl. Díky za pěknou recenzi.
Fantastický bezgitarový prog/hard rock!!!!
Snake, máme rovnaké vydanie… Díky za recku!
P. S.: Nedá mi nespomenúť, že na Rockovici je skvelý profil kapely od Borka.
Pro sběratele pochopení mám, horší je to u toho, kdo si pořídí desku v několika provedeních a napíše, že to ale neposlouchá.
Borek vyklop to, kolik toho doma máš?
A ke Still Life by něco nebylo?
Určitě. Still Life je pro mě vzpomínka na Jardu M., který mě k nim přivedl díky CD klubu. Jedna z nejlepších nekytarových desek co znám.
Still Life mám na CD taky tuhle edici, k tomu vinyl od Akarmy a nedávno se mi podařilo sehnat vydání v naprostý shodě s cenově nedostupným originálem (jediným rozeznávacím prvkem budiž intaktní stav).
Chci tím říct, že Still Life mám nadstandardně rád a že děkuju za jejich připomenutí.
Potřeboval jsem zpracovat pár objednávek a když už jsem sedl k pc, oprášil jsem jeden z několika málo textů, kterej mi zbyl ještě z dob pgb. Pochopitelně jsem si k tomu pustil aj desku (do sluchátek) a parádně si ji užil. Na dobu svého vzniku výborná muzika, luxusní zvuk a nejmenší chybu nemá ani ten obal. Neodolatelná chuťovka a kult v jednom.
Borek to myslíš vážně??????. Ty máš doma tři vydání stejné nahrávky. Bože, k čemu ti to jako je???? Vždyť je to tatáž hudba.
Sorry jako, ale zkušenost velí nechat podobný dotazy bez odpovědi, bo sběratel by se neptal a nesběratel stejně nepochopí. Tož snad jen poznámku, že nejčastějš zastoupeným titulem v mojí sbírce je Salisbury, který mám devětkrát (LP Vertigo, Bronze, US verze, 1. Japan, alt. tracklist) plus CD (ed. ’96, de luxe, 2CD s alt., v Boxu). Zatím. V merku mám 2LP s bonusovým vinylem a vinyl s etiketou Island (pův. distributor). Proč? Je to moje srdcovka.
A teď mi řekni popravdě, který výlisek z těch všech posloucháš??? To by mě opravdu zajímalo.
OK, nic než pravdu. Je to jak kdy, podle chuti. Vinyly střídám víceméně pravidelně, CD jen nárazově, při poslechu vleže.
Musíš mít doma jen pár set cd a LP, jinak bys neměl časové možnosti k tomu, dovolit si pouštět jednu a tutéž muziku z různých formátů. (Leda na úkor jiných).
Když se ti sbírka rozroste přes řekněme tisíc kusů, je problém je vůbec do roka všechny slyšet (je zapotřebí projet přinejmenším tři nahrávky za den).
Pri väčších zbierkach je prirodzené, že niektoré tituly človek nepočuje aj roky. Rovnako je pri zberateľstve časté aj kompletizovanie rôznych vydaní (pretože sa líšia, často diametrálne, zvukom, obalom i skladbami). Tiež mám niektoré tituly viackrát, napríklad Argus od Wishbone Ash mám trikrát, staré CD z počiatku 90. rokov, remaster s bonusovým EP, no a japonské vydanie, ktoré ctí pôvodný obal s UFOm.
Still Life mám 2x, je to jedna z najlepších rockových kapiel bez gitary.