Nevím, jestli byli v březnu 1966 Beatles slavnější než Ježíš, o deset let později však byli ve své domovině Rabbitt jistojistě slavnější než Beatles. 

Příběh čtveřice mládenců z Jihoafrické republiky se začal psát v roce 1968, kdy vznikla skupina Conglomeration v sestavě Allen Rosenberg (kytara), Trevor Rabin (kytara, zpěv), Neil Cloud (bicí) a Ronald ’Ronnie’ Friedman (baskytara). Do další sezóny kapela vstoupila již jako trio, s odchodem Rosenberga se však vypořádala tím nejlepším způsobem – zvítězila v prestižní soutěži začínajících souborů South Africa’s Battle of the Bands. Trojice tím ale předčasně vyčerpala studnici svých úspěchů a v roce 1971 se rozešla.

Rabina si na podzim 1972 vybral producent Patrick van Blerk do studiové sestavy, v níž se setkal s Friedmanovým starším bratrem Errolem (kytara). Dalšími do party, pojmenované Rabbitt, byli Cedric Samson (bicí), Lou ’Moose’ Forer (baskytara) a Fransua Roos (klávesy, aranže). V johannesburgském studiu Auvico, prvním 16stopém nahrávacím studiu v Jižní Africe, nahráli cover verzi Locomotive Breath od Jethro Tull, s níž v lednu 1973 dosáhli na 18. místo v Springbok Radio Charts. Úlitbou místním cenzorům byl dvojí zásah do Andersonova textu – zatímco si v originále žena s nejlepším kámošem (his woman and his best friend) užívají v posteli (in bed and having fun), v podání Rabbitt cestují za sluncem (travelling to the sun). A snad ještě půvabnější úprava se povedla na dalším choulostivém místě – co by se měl kdo chytat za koule, když se může držet za ruce (has got him by the balls/the hands)…

Rok 1973 přinesl hned dva pokusy o oživení zašlých značek, u nichž nechyběla dvojice Trevor Rabin a Ronnie Friedman, vystupující již pod „Čapkovým“ pseudonymem Robot. Nejdřív se zúčastnili pokusu vzkřísit místní kult Freedom’s Children, podle mnohých nejlepší formaci, kterou kdy zdejší rocková scéna zrodila. Nakonec ale zůstalo u jediného natočeného songu State of Fear.
Nezdar projektu stál za zprvu stejně neúspěšnou snahou o probuzení značky Rabbitt. K dvojici Rabin, Robot se přidal starý známý z dob Conglomeration Neil Cloud a s ním druhý kytarista Selwyn Schneider. Ten se však již po dvou singlech Backdoor Of My Heart/Share The Loving Things a Hallelujah Sunrise/Hidden Feelings vydal vlastní cestou a založil soubor Nexus, zatímco ostatní dostihla služba v jihoafrické armádě.
Rabbitt tak restartovali až na druhý pokus, který se odehrál v režii místního vizionáře van Blerka. K jádru Rabin, Robot, Cloud si na jaře 1975 vyhlédl kytaristu a klávesáka Duncana Faureho, s nímž začali objíždět klubové štace a nakonec se usadili ve vyhlášeném podniku Take It Easy, kde již v repertoáru převažoval vlastní materiál. Popularita kvarteta se šířila rychlostí těžby v diamantovém dole The Big Hole nedaleko města Kimberley v dobách jeho největší slávy. Vypuknutí Rabbittmánie bylo na spadnutí.

Hlavním impulzem k jejímu spuštění bylo vydání debutového alba, které vznikalo v johannesburgském studiu RPM (dnes Downtown Studios). Pod názvem Boys Will Be Boys! bylo k mání na podzim 1975 a vedle rozjuchaných hitovek (Something’s Going Wrong With My Baby, Looking For The Man a Eventides) nabídlo i pár nezbytných ploužákových čísel (Lifeline, Baby’s Leaving), jimž vévodil rádiový megahit Charlie. Na opačné straně glampop/rockové barikády stála atmosférická Savage s progresivními záblesky a ryzí rockovice Hard Ride s famózním houslovým sólem Trevorova otce Godfreye Rabina. A nescházela ani singlová Locomotive Breath, tentokrát s necenzurovaným textem, což bylo považováno za hodně odvážný tah.
Album skupině rychle vyneslo zlatou desku za 25 tisíc prodaných kopií, několikanásobný úspěch v Sarie Award, jihoafrické obdobě Grammy, a v neposlední řadě také zájem zbytku světa. Rabbitt získali krátkodobý kontrakt s americkou nezávislou gramofonovou společností Capricorn Records, která vydala jejich první album, jehož obal přizdobila houfem domalovaných ušáků (mimochodem, v zakrslé formě inteligentnější tvorové, než kdekterá veřejně činná osoba).
A v roce 1976 se titul Boys Will Be Boys! dočkal vydání ve Velké Británii, Japonsku, Německu, Francii i jinde a podnítil diskuzi o americkém a evropském turné kapely. Jednání byla v plném proudu především s Donem Ardenem, Al Caponem hudebního byznysu (Small Faces, Black Sabbath, Electric Light Orchestra), kvůli silným politickým tlakům ale nakonec z plánované akce sešlo. “Vítězství” tak mohl slavit boj proti režimu apartheidu, který v sobě zahrnoval i kulturní bojkot Jihoafrické republiky.

Blýskavé výstřední kostýmy, boty na vysokých podrážkách, výrazný make up a účes, svěží repertoár a energickou show tak Rabbitt předvedli převážně náctiletým fanynkám alespoň při veleúspěšném domácím turné, jež vyvrcholilo sérií vyprodaných koncertů v hale Colosseum v Johannesburgu.
Po jeho skončení se kvartet přesunul do nového nahrávacího studia Satbel, kde připravil druhé album A Croak And A Grunt In The Night. Na trh se dostalo začátkem roku 1977 a zlato si vybojovalo v rekordně krátké době. Vedle splněných poprockových přání (Sugar Pie, Dingleys Bookshop, Lonely Loner Two) a emocionálních balad (I Sleep Alone, Everybody’s Cheating, Hold On To Love, Gift Of Love) přineslo několikero překvapení. Patří mezi ně instrumentální úvod T.C. Rabin In D-Minor s mayovskou kytarou, smyčci prošpikovaná Searching, další queenovská miniatura Schumann, cover verze McKayovy vize jihoafrické budoucnosti Tribal Fence od Freedom’s Children, ale také úderná hitovka Working For The People, která se do historie Rabbitt zapsala jako jediný song, pod nímž je podepsána kompletní čtveřice.
Formace opět podnikla vyčerpávající vyprodanou šňůru napříč Jižní Afrikou a žala úspěch na všech frontách, všudypřítomná koncertní hysterie a stupňující se mediální tlak si ale začaly vybírat svou daň. V létě 1977 oznámil odchod z kapely frontman Trevor Rabin, za jeho nečekaným rozhodnutím ovšem třeba hledat především nepřekonané zklamání z trvající mezinárodní izolace souboru.

Bez náhrady to zbývající členové zkusili dál jako trio. Autorského žezla se chopil Duncan Faure a s osvědčeným producentským týmem v zádech (Julian Laxton, Patrick van Blerk) nahráli album příjemných rockových melodií Rock Rabbitt, které jim sice opětovně přineslo zlatou desku, nikoli však budoucnost. Stylové rozloučení závěrečnou písní Goodbye And So Long dává tušit, že o dalším osudu formace bylo jasno už v průběhu natáčení. Její konec byl oficiálně potvrzen v lednu 1978.

Trevor Rabin se vydal na sólovou dráhu (alba Beginnings, 1977, Face to Face, 1979 a Wolf, 1981), přes krátkodobý projekt Cinema našel cestu do sestavy britské artrockové legendy Yes, s níž natočil desky 90125 (1983), Big Generator (1987), Union (1991) a Talk (1994), začal se věnovat skládání filmové hudby a vydal další sólové tituly Can’t Look Away (1989), Live in LA (2003), 90124 (2003) a Jacaranda (2012).
Ronnie Robot se stal úspěšným producentem a vydavatelem jihoafrických umělců, Neil Cloud nahrál v roce 1978 sólové album St Cloux a po půlročním světovém turné v sestavě doprovodného bandu Petera Framptona opustil hudební průmysl a stal se manažerem rodinné firmy obchodující s kancelářským nábytkem. Duncan Faure získal post u skotské teenagerské kapely Bay City Rollers, posléze Rollers.

A Rabbitt? Během své krátké existence prokázali, že nebyli pouhým klonem zámořských poprockových skupin, ale originálním jihoafrickým produktem. O zcela mimořádnou popularitu ve vlastní zemi je nepřipravil ani čas, natožpak hektický vývoj událostí v devadesátých letech.
Pro Trevora Rabina představovali významný milník v rozvoji hráčských, skladatelských i producentských schopností, které bohatě zúročil v další hudební kariéře.

DISKOGRAFIE

Albová:
1975 – Boys Will Be Boys! (LP, Jo’Burg Records)
1977 – A Croak And A Grunt In The Night (LP, Jo’Burg Records)
1978 – Rock Rabbitt (LP, Jo’Burg Records)

Kompletní (včetně singlů, EP a kompilací): zde