PINK FLOYD – ANIMALS, 1977

Nick Mason: “Věděli jsme o nástupu punku – dokonce ani člověk, který hudbu vůbec neposlouchal, nemohl přehlédnout mediální cirkus kolem Sex Pistols. A pro případ, že bychom ho přeci jen nepostřehli, předváděl se Johnny Rotten v mimořádně okouzlujícím tričku s nápisem ‘I hate Pink Floyd’.”

Punk/nepunk, po fenomenálně úspěšném titulu The Dark Side of the Moon a uhrančivém příběhu Wish You Were Here připravovali Waters & spol. od jara do konce roku 1976 závěrečnou část pomyslné trilogie v prostorách Britannia Row v Inslingtonu na severu Londýna, kde si skupina nechala vybudovat čtyřiadvacetistopé nahrávací studio.
Nové album poprvé zaznělo 20. ledna 1977 v pořadu Johna Peela na BBC Radio One, tři dny před datem oficiálního britského vydání, zatímco na americký trh se dostalo až s třítýdenním zpožděním 12. února.
“Nápad na Animals jsem v hlavě nosil roky… mnoho let. Dalo by se říci, že je to takový starý ležák,” uvedl Roger Waters v šestidílném dokumentu The Pink Floyd Story, který na přelomu let 1976/77 odvysílalo londýnské Capitol Radio, jež s BBC prohrálo boj o premiérové představení díla.
Orwellowské rozkastování společnosti na psy, prasata a ovce – univerzálně použitelné za každého politického systému – Waters umně narouboval na tři dlouhé kompozice, které stejně znamenitě orámoval originálním akustickým vyznáním lásky tehdejší manželce Carolyne, jež poeticky nazval Pigs on the Wing (part I a II).
Hlavní část “prasečího” příspěvku však tvořil jiný zbrusu nový song Pigs (Three Different Ones), v němž si Waters vzal na paškál mj. zapálenou bojovnici za morální čistotu televizního vysílání Mary Whitehouse (kampaně Clean Up TV a Video nasties) i exministryni školství a budoucí britskou premiérku Margaret Thatcher. Zbývající dvě písně představoval přepracovaný materiál, nevyužitý při realizaci předchozího titulu Wish You Were Here. Skladba Sheep, tehdy uváděna jako Raving and Drooling, byla pevnou součástí koncertního setlistu již během francouzského turné v červnu 1974 a zároveň se stala zahajovacím číslem všech vystoupení Pink Floyd při britské zimní šňůře a americkém turné na jaře 1975, kde ji bezprostředně následovala Gilmourova You Gotta Be Crazy, která o dva roky později, již pod názvem Dogs, zabere téměř celou první stranu desky Animals.

Původní verze obou skladeb možno slyšet na celé řadě bootlegů, New Musical Express o nich po prvním ze čtyř vyprodaných koncertů na proslulém londýnském stadionu Wembley v listopadu 1974 napsal: “Raving and Drooling je poháněna rytmem trochu podobným tomu s tlukotem srdce a jako celek čerpá z dřívějšího zvukového novátorství kapely, zatímco těžkotonážní opus Gotta Be Crazy má vcelku příjemnou melodii a je vystavěn na poutavém mollovém akordu Gilmourovy kytary; přes něj Gilmour zároveň zpívá. Bohužel, kapela jako vždy píseň roztáhne do dvojnásobné délky, než by měla mít.”
Tož se nakonec stopáž skladby z obvyklých patnácti minut prodloužila na sedmnáct, Waters doladil text a zároveň převzal roli pěvce ve druhé části songu.
Album Animals, jež považuju za nejtvrdší a nejrockovější dílo Pink Floyd, bylo kompletní. Nevídaný prostor, kterého se na něm dostalo Davidu Gilmourovi, dokázal výjimečný kytarista využít beze zbytku. Coby prvootec byl sice ve studiu občas duchem mimo, jeho podíl na celkovém vyznění nahrávky je ovšem obrovský, podobně jako Wrightův, jehož osobitá hra plná rozmanitých emocí a magické energie bývala jedním z poznávacích znamení kapelového soundu.

Snad i proto jsem 7. září 1994 na ploše pražského Strahovského stadionu pevně doufal v uvedení společného zvířecího čísla Dogs. Marně. S odstupem jsem se dozvěděl, že nepřekonatelnou překážku pro Gilmoura představoval Watersův text. Avšak dočkal jsem se 10. června 2002 na jiném místě v Praze, kde se jako poslední z Floydů v rámci tehdy probíhajícího celosvětového turné In The Flesh poprvé představil Roger Waters. Bez zajímavosti není, že pod stejným názvem se o čtvrtstoletí dříve odehrávala i severoamerická část turné Pink Floyd k albu Animals, startující 22. dubna 1977 v Miami a zakončená 6. července koncertem s nechvalně známým plivancovým incidentem na Olympijském stadionu v kanadském Montrealu.
Věčná škoda neexistence kvalitního videa z tohoto období, kdy vedle prezentace nového alba došlo na přehrání minulé desky Wish You Were Here a večery uzavíral přídavek z The Dark Side of the Moon! Krátké amatérské záběry na YouTube jsou jenom slabou náplastí.
Posilou pro celé turné se tehdy vedle osvědčeného saxofonisty Dicka Parryho stal nováček v doprovodné sestavě, kytarista Snowy White, jenž byl povolán v samém závěru natáčení alba Animals. Svůj nástup okomentoval: “Dokonce jsem ani neslyšel Dark Side of the Moon. Musel jsem být jediným člověkem v Anglii…,” a připomněl příhodu ze studia: “Když jsem vstoupil, nálada byla pod psa… Pomyslel jsem si ‘No do prdele!’, ale zjistil jsem, že Waters s Masonem právě omylem smazali jedno z oblíbených sól Davida Gilmoura, s kterým byli doopravdy spokojeni!”

Zamýšlené spojení obou částí Pigs on the Wing v jednu skladbu tak znovu navázal právě White, a přestože jeho třičtvrtěminutové sólo nakonec zůstalo nevyužito, raritní nahrávku bylo možno slyšet na osmistopých kazetách, na nichž v USA vyšla řada zajímavých titulů. V Evropě se ale nijak nerozšířily, jednodušší cestou k poslechu spojené verze se nakonec ukázalo být pořízení Whiteovy kompilace Goldtop: Groups & Sessions z roku 1995.

Album Animals dosáhlo na 2. místo v Británii a 3. příčku ve Státech, což představovalo ústup z dobytých pozic. Obě předešlé studiovky se prodávaly o poznání lépe, přesto pro řadu fanoušků zůstává neohrozitelnou jedničkou diskografie Pink Floyd. Řadím se mezi ně.
I proto jsem na začátku devadesátých let neváhal investovat přes pětinu měsíčního výdělku do pořízení svého vůbec prvního CD. Kolosální zklamání z jeho provedení (Harvest, 1986) rozptýlilo až remasterované vydání z roku 1994, které se pyšní neskonale obsáhlejším bookletem v čele s proslulým obalem navrženým Watersem, realizovaným umělecko-designérskou skupinou Hypgnosis – nad londýnskou elektrárnou Battersea, která byla dílem architekta Gilese Gilberta Scotta, známého mj. návrhem další elektrárny Bankside, jejíž budova na jižním břehu řeky Temže od roku 2000 slouží jako galerie britského národního muzea moderního umění Tate Modern, se vznáší heliem naplněné dvanáctimetrové nafukovací prase, bůhvíproč pojmenované Algie. Samo se stalo kultem.

Vedle reedice alba přinesl rok ’94 rovněž rozhovor Richarda Wrighta pro BBC, v němž na adresu Animals zaznělo: “Ve skutečnosti se mi hodně věcí na albu nelíbilo, ale nebojoval jsem dost tvrdě, abych prosadil ty svoje. A vlastně jsem moc co prosazovat ani neměl.” A po ruce bylo i alibistické zaklínadlo: “Roger by mě beztak nenechal.” Postoj, za který se dají ukrýt i roky autorské nečinnosti a nekonečné průtahy při odvedení práce na dalších deskách, byl pro mě zklamáním.
Alespoň zčásti některá zažitá antiwatersovská dogmata narušilo ohlédnutí za historií skupiny sepsané deset let poté Nickem Masonem, jenž na uvedené období vzpomíná: “Mě osobně bavilo nahrávání Animals víc než Wish You Were Here. Vrátila se nám část společného nadšení, možná proto, že jsme cítili, že jsme za Britannia Row zodpovědní, a chtěli jsme v tom studiu natočit úspěšnou desku.”
Podařilo se! Už nikdy nikdo nenahraje takové album, aby vystrnadilo Animals z Top Ten mého života.

PS: Fakta o spotřebě odloženého materiálu na albu Animals jsou obecně známa. Přestože tvoří hned dvě třetiny celkové stopáže, ještě jsem se nesetkal s nikým, kdo by proto album zavrhl jako “odpadkové”. Ovšem vrchovatě se tohoto nelichotivého označení dostává titulu The Final Cut, přestože z původně plánovaného užití celých zbytků “Zdi” nakonec došlo jen na několik cihel (Your Possible Pasts, One of the Few, The Hero’s Return a The Final Cut), které zabírají pouze třetinu místa na albu… Šaráda, zasluhující vlastní song.

SKLADBY:
A1. Pigs on the Wing, part 1 (Roger Waters) 1:24
A2. Dogs (Gilmour/Waters) 17:01
B1. Pigs (Three Different Ones) (Roger Waters) 11:20
B2. Sheep (Roger Waters) 10:22
B3. Pigs on the Wing, part 2 (Roger Waters) 1:24

Nahráno v Britannia Row Studios, Londýn, duben – listopad 1976
Zvuková režie: Brian Humphries
Produkce: Pink Floyd
Návrh obalu: Roger Waters
Realizace obalu: Storm Thorgerson a Aubrey Powell
Grafika: Nick Mason
Fotografie: Aubrey Powell, Peter Christopherson, Howard Bartrop, Nic Tucker, Bob Ellis, Rob Brimson a Colin Jones
Nafukovací prase vyrobila německá firma Ballon Fabrik, dodala společnost E.R.G. z Amsterdamu

SESTAVA:
Roger Waters – zpěv, basová kytara, akustická kytara, doprovodná kytara
David Gilmour – kytary, syntezátor, talk box, zpěv v první části A2
Rick Wright – Hammondovy varhany, elektrické piano, piano, syntezátor, vokály
Nick Mason – bicí, perkuse

Album: Animals
Autor: Pink Floyd
Žáner: Progresivní rock
Vydavateľstvo: Harvest
Rok: 1977
Formát: LP
Počet skladieb: 5