První album Pavlov’s Dog ke mně dorazilo, stejně jako jiná hudba v polovině sedmdesátých let, díky vojně, se zpožděním. Přiznám se, že jsem svoje první dojmy neměl jednoznačné a byl to projekt, kterému jsem přicházel na chuť postupně. Možná to bylo také dáno tím, že jsem vedle klasického rocku vstřebával britský art rock a americkou a britskou fusion music, ovšem touha po různých odbočkách mě k tomu albu vrátila a nakonec jsem se s ním plně ztotožnil, což trvá dodnes. Protože jsem Pampered Menial delší dobu neslyšel a nakonec ke mně dorazilo v digitální podobě, chtěl bych se s vámi rozdělit o svoje pocity a dojmy, což do značné míry podnítila i okolnost, že jsem kapelu Pavlov’s Dog viděl i naživo, byť v jiné sestavě, a jejich koncert byl pro mě velmi milým překvapením.

JULIA – Romantické klavírní téma v úvodu, následně akustická kytara a rozvíjející se téma pro rockovou kapelu otevírá celý projekt, jemuž vévodí pronikavý dramatický vokální projev Davida Surkampa a velebný sound mellotronu a flétny. Nezasvěcený posluchač by mohl soudit, že hlas patří, při trochu fantazie, ženě a hudba že nám představuje nějaký zapomenutý opus britských Moody Blues. Skladba má klenutou harmonii a vyzařuje klasické milostné téma v mírně pompézním schématu.

LATE NOVEMBER – Druhá skladba pokračuje s podobně pojímanou rockovou orientací, ale tady bych spíš hledal inspirační zdroje u britských Beggars Opera. Surkamp zpívá s velkým zanícením a patetickým nátiskem, což bylo dáno rockovým hvězdám tehdejších časů jako hlavní poznávací znak. Rytmika se stručně přímá a úderná a kytarové kvílející party Steve Scorfiny velmi vhodně dokreslují atmosféru, ale ten zásadní umělecký background v instrumentaci hledám v mellotronu Davida Hamiltona.

SONG DANCE – Patetický nástup s širokým startem, který předjímá zajímavě proaranžované téma s mírně dramatickým nábojem. Nechybí výrazný (ale málo původní kytarový riff) a přímý tah na branku. Tenhle hudební model mi připadá více britský než ryze americký a pravděpodobně se nechala kapela Pavlov’s Dog inspirovat na britské půdě než americkými inspiračními zdroji. Což není myšleno jako výtka, ale snaha vytvořit nějaký derivát téhle hudby za oceánem. Už tu máme Sigfrieda Carvera s jeho elektrickými houslemi, který velmi zajímavým způsobem vstupuje do kompozice, střídaného kytarou Scorfiny. Hamiltonův klavír rozčeří hladinu vedle majestátního mellotronu a velmi dobrý muzikantský štych je u konce.

FAST GUN – Harmonické postupy vycházejí z klasického rocku mírně ve stylu Badfinger a potvrzují, že Pavlov’s Dog navzdory výtečným aranžmá a artrockovým postupům zůstávají rockovými písničkáři, kde melodie stojí nade vším i nad instrumentálním exhibicím. Prolínání kytarových a houslových partu s občasně zapojenými hammondkami se příjemně poslouchá a Mike Saffron svým neměnným, přesto úderně velmi přesvědčivým pojetím, táhne skladbu neomylně vpřed.

NATCHEZ TRACE – Dravé rockové postupy prolínané hammondkami a velmi dobře proaranžovanými vokálními party dávají možnost vyniknout i krátké, ale velmi účinné hře klavíru a možná ty vokály jakoby Pavlov’s Dog mírně odposlouchali od Queen, třeba že instrumentace kapely se odvíjí jiným směrem. Carverovy houslové party jsou dravé a Raburnův mellotron se vznáší nad dramatickým Surkampovým vokálem jako neviditelný létajíc koberec. Také je z toho hudebního „řádění“ cítit, že skupina má svoje kořeny v klasickém rock and rollu přetransformovaném do modernějšího pojetí.

THEME FROM SUBWAY SUE  je v podstatě písnička s výrazným klavírním doprovodem a dobře šlapajícím rockovým modelem nosného tématu s hitovými ambicemi. Prolínání s mellotronovou vznešeností a kytarovým sólem je velmi životné a povzbuzující, třebaže některé postupy jsou s odstupem času už předvídatelné. Souhra je ovšem výtečná, stejně tak jako velké nasazení. Surkampův hlas hladí, naříká, škrábe, provokuje, pláče a šokuje, je však sebejistý ve všech polohách a v kapele má (domnívám se) vedle pěvecké role i úlohu důležitého dotváření soundu vedle rockových atributů a přítomného mellotronu.

EPISODE – Úvod mi zní jako téma z nějakého historického filmu. Nostalgické smutnění a procítěný projev se prolínají s velebným pompézním soundem a opět se nemohu ubránit vzpomínkám na Moody Blues, Beggars Opera a velmi mírně King Crimson, opravdu jen v náznacích. Příjemně se tahle hudba poslouchá a spojení vokálního pojetí s rozmáchlými tématy je přesvědčivé, třebaže by to chtělo nějakou změnu, aby se některá témata náznakově nepřipomínala.

PRELUDIN – Tahle skladba to částečně napravuje. Tady cítím díky přítomným vstupům sférické flétny a renesančního cembala prvky classical rocku, ale i takových postupů, jaké vnímám místy na albu Red Queen To Gryphon Three od Gryphon, třebaže závěr je opět pompézně identický s jejich modelem pojetí.

OF ONCE AND FUTURE KINGS – Závěrečná skladba opět podmiňuje ten model zmiňovaných Moody Blues, Beggars Opera, ale také trochu i Caravan. Ovšem přichází opět dramatická proměna s dravými klavírními party ve velmi zrychleném tempu, než dochází k opětným zvratům v rytmických a harmonických obrazců vygradovaných do emocionální dravosti nejprve houslovými kreacemi a konečně sólující kytarou v závěrečném astrálním šuměním. Místy se nemohu ubránit, že je zde cítit i znatelný vliv genesisovské okázalosti, ale rytmické pojetí to vrací na přímočařejší platformu a katarze projektu je opět artrockově majestátní.

Pampered Menial mě skutečně velmi oslovuje a nespatřuji na něm žádná vyloženě slabší místa, ale vzhledem k tomu, že jsem ve své recenzi poměrně častokrát ucítil inspiraci od několika britských kapel, tak i přes respekt k tomuto albovému debutu dávám hvězdičky čtyři (čtyři a půl by asi bylo nejobjektivnější, ale to regule neumožňují). Koncertní ztvárnění v těch časech muselo být skutečně strhující, bohužel jsme s ním nemohli být v daných časech konfrontováni, ale jsem o tom zcela přesvědčen. Pavlov’s Dog by se tímto albem měli dostat do sbírek náročnějších rockerů, kteří hledají osobité adepty hudby na pokraji art rocku, hard rocku a symphonic rocku, k čemuž tímto vyzývám.

SKLADBY:
1. Julia 3:10
2. Late November 3:13
3. Song Dance 4:59
4. Fast Gun 3:04
5. Natchez Trace 3:42
6. Theme From Subway Sue 4:25
7. Episode 4:04
8. Preludin 1:36
9. Of Once And Future Kings 5:32

SESTAVA:
David Surkamp – lead vocals, guitar
David Hamilton – Keyboards
Doug Rayburn – mellotron, flute
Mike Safron – percussion
Rick Stockton – bass guitar
Siegfried Carver – violin, vitar, viola
Steve Scorfina – lead guitar

Album: Pampered Menial
Autor: Pavlov's Dog
Žáner: Prog Rock
Vydavateľstvo: ABC Records
Rok: 1975
Formát: LP
Počet skladieb: 9