Tak tohle je naprostá bomba. Už bych nedokázal ani spočítat, po kolikáté si debut Gracious za posledních několik dnů přehrávám. Ne a ne se ho nabažit.
Parádní nástrojové obsazení s do krásy vyvedeným mellotronem, jehož zvuk mám tuze rád a který dle mého patří k nejkrásnějším, na jaký můžete v muzice narazit. Navíc mi aranžmány, které do svých skladeb kluci vtiskli, připadají úžasně originální. Stačí se bedlivě zaposlouchat do dvojice nejlepších skladeb alba, po sobě jdoucích laskomin Heaven a temného i ztřeštěného opusu Hell, které se pod přílivem brilantních nápadů doslova podlamují, jako stará došková střecha. Mnohé tajuplné melodie zní až prostince jednoduše, některé chorály historicky oslavně, je tu i pár odboček k vážné hudbě. Jednotlivé kompozice prochází neustálým vývojem a obsahují množiny zajímavých zvukových zákoutí a romanticky něžných hudebních gradací. Viz skladba poslední – The Dream – pořádné monstrum.
Debut Gracious je ta správná pocitovka pro chvíle radostné i kapánek trudnější. Díky BGO Records za další parádní sběratelský dvoj-disk!
SKLADBY:
1. Introduction (5:53)
2. Heaven (8:09)
3. Hell (8:33)
4. Fugue in ‘D’ Minor (5:05)
5. The Dream (16:58)
SESTAVA:
Paul Davis – vocals, 12-strings acoustic guitar, timpani
Alan Cowderoy – guitar, vocals
Martin Kitcat – piano, electric piano, harpsichord, Mellotron, vocals
Tim Wheatley – bass
Robert Lipson – drums
Gracious!
Prog Rock
Vertigo
1970
LP
5
2xCD - BGO Records, 1995
Aj u mňa v zbierke 2CD od BGO Records z roku 1995 – na odporúčanie spoluzakladateľov stránky Rockovica.com. Súhlas, skvelá hudba a poďakovanie autorovi recenzie za pripomenutie…
Přesně tohle 2CD Gracious už mám ve sbírce léta letoucí a tak po něm moc často nesahám, ale tvoje recenze mě přiměla ho zase jednou oprášit a prohnat ušima. Debut je to skvělej a mám ho rád tak, jak leží a běží, ale jednu skladbu bych přece jenom vypíchnul. Nádhernou Heaven. Ten její symfonickej úvod mě vždycky rozebere do posledního šroubku…
Myslím, že při troše štěstí mohli bejt Gracious slavní minimálně tak, jako Genesis. Bohužel se tak nestalo a dneska se o kapele moc nepíše, ani nemluví. Koukal jsem se po nějakejch fotkách a je to bída. Objevuje se víceméně jedna a ta sama, jen v různém rozlišení. Dík aspoň BGO, že podobně zapomenuté skvosty vytahuje na denní světlo a tobě za připomenutí a recenzi(čku).
Sneji ahoj a díky za komentář. Mě tohle album pokaždé doslova vyráží dech, úplně jsem se do něj zamiloval. Stylově i zvukově je to ten pravý šálek kávy co potřebuji.
Na revanš ti prozradím, že jsi mne s těmi svými starými Aqua Fragile a Alphataurus tak nakazil, až jsem dostal obrovitánskou chuť na italské kapely (pár měsíců jsem je neprojížděl) a tak teď hodlám s vybranou pěticí přesmahlou do mp3-ky trávit každičký ráno v tomto týdnu. Dnes to už začalo s jedničkou Quella Vecchia Locanda – mým extra milovaným nosičem.
A tak ti musím na tomto místě znovu MOC A MOC PODĚKOVAT!!! Za tvou propagaci stařičké italské muziky v našich zemích, jelikož bez tvého častého přičinění bych nikdy nenašel odvahu a hlavně důvod zabývat se tou scénou.
No, není vůbec zač. A když už o tom tady píšeš, jedny Italy mi to dneska připomnělo, stařičkej a jednorázovej projekt Planetarium. Recku a ukázky najdeš tady, na Rockovici. O tom, že si úvod skladby Heaven přisvojila skupina Panna Fredda snad raději pomlčím… 😉