Vizuální stránka jako nedílná součást nahrávky

The Moody Blues jsou má srdcovka, od které jsem postupně vyzobal vše mezi léty 1967-1972. Sedmero kvalitou velmi vyrovnaných nahrávek poslouchám z gusta rád a každičké přehrání si dokážu pořádně užít. Nákup dalších nahrávek po Seventh Sojourn jsem v plánu neměl, ale obal desky Long Distance Voyager mě při každém pohledu na něj dokonale fascinoval. Ta přitažlivost začala být stupňující se, až jsem jednou neodolal a CD si pořídil do sbírky.

První ochutnávka ještě nebyla to pravé ořechové. Deska potřebuje chvíli uzrát a hlavně nesrovnávat s majstrštyky typu To Our Childrens Childrens Children, nebo A Question Of Balance. Přeci jen se doba výrazně posunula a kapela zajisté toužila znít aktuálně. Netuším jak to je s The Moody Blues dál, ale v tomto případě mohu odpřísáhnout, že se o žádné komerční podléhání trendu a okolí nejedná. Sice část oné zasněné a tolik typické aury The Moody Blues ustoupilo, ale písňový model, pozitivní přístup a silné emoční vybrace jsou zde patrné i nadále. Zpěvy jsou civilnější, oproštěné od okázalého melancholického patosu (míněno v dobrém). Avšak aranžérská můza líbá kluky i v roce 1981.

Tématika alba se věnuje vesmírné misi lodi Voyager, jež se účastnila průletů okolo planet naší sluneční soustavy v letech 1980-81.

Po kraťučkém tajemném úvodu, začíná rázná úvodní odpichovka Voice. Ta mi s prvními poslechy nepřipadal nijak zvlášť ohromující. Po čase jsem se však s písní jaksi sžil a stotožnil. Jde o nepříliš složitou, melodicky nakažlivou píseň, postavenou na akustických kytarách, jemném doprovodu kláves a občasných vyhrávkách sólující kytary. Se zpěvem se doslova mazlí Justin Hayward. Do druhé Talking Out Of Turn vložil svůj znatelnější příspěvek i klávesák Patrick Moraz. Nečekejte však nic ve stylu Yes-ovského Relayer. Jedná se o vesmírně snovou záležitost, se spoustou překrásných nástrojových odstínů. O třetí Gemini Dream mohu s klidným srdcem říci, že se jedná o největší a naštěstí jediný průser na desce. Disco rytmus je umělohmotnou parodií na tehdejší dobu a z písně vyčnívá jako nějaký ohavný kus bakelitu povalujícího se v panenské přírodě. Obart o 180° přináší balada v klasickém stylu In My World. Jednoduchá, efektní a posléze i vkusně naléhavá. Při  Meanwhile jsem si, ani nevím proč, vzpomenul na druhé album Asia (asi trocha toho popového cukrování), a výraznější prog věcí je šestá 22,000 Days (tady mi zase znělo rok staré Drama). Voňavou romantickou krajinu s cvrlikáním flétny a klasických kytar navozuje Nervous. Ta funguje jako spojnice starého a novějšího stylu kapely úžasně. Do finále jdeme s mohutnější Painted Smile, intrem Reflective Smile a nejtvrdší netypickou Veteran Cosmic Rocker.


Deska slavila úspěchy jak v rodné Británii, tak za oceánem, v USA i Kanadě, kde vychytala několikanásobnou platinu. The Moody Blues se tak vlastně ladně a hlavně úspěšně přehoupli do osmdesátých let. Bez ztráty vlastní soudnosti a výraznějšího zaprodání se. A to se cení.

SKLADBY:
01. The Voice (5:18)
02. Talking Out Of Turn (7:18)
03. Gemini Dream (4:07)
04. In My World (7:17)
05. Meanwhile (4:08)
06. 22,000 Days (5:27)
07. Nervous (5:45)
08. Painted Smile (3:18)
09. Reflective Smile (0:37)
10. Veteran Cosmic Rockers (3:14)

SESTAVA:
Justin Hayward – guitars, lead vocals (1, 3, 4, 5)
Patrick Moraz – keyboards
Ray Thomas – flutes, harmonicas, lead vocals (6, 8, 10)
John Lodge – bass, lead vocals (2, 3, 7)
Graeme Edge – drums
+
B. J. Cole – pedal steel guitar (4)
The New World Philharmonic Orchestra – strings
Pip Williams – string arrangements, producer
Dave Symonds – spoken voice (9)

Long Distance Voyager Book Cover Long Distance Voyager
The Moody Blues
Art Rock, Pop Rock, Symphonic Rock
Threshold
1981
LP
10

Názor na “Vizuální stránka jako nedílná součást nahrávky”

  1. Prvá platňa, ktorú som kedysi v 80s od Moody Blues počul. Bolo to z vysielania rumunského rádia Slobodná Európa 😊. Neskôr som vlastnil LP, ktorú mi priniesla sesternica spievajúca v švajčiarskych baroch a pekných pár rokov mám aj CD. Výborná muzička.

Pridaj komentár