CD Relativity – REL 462972 2 /1988/
Sice to ještě není “ten” Satriani tak, jak ho dnes všichni známe a album je to po stránce kompoziční i zvukové poněkud experimentální a v mnohém hledačské, ale to neznamená, že by bylo špatné…
Materiál na Satrianiho první velkou desku vznikl v polovině osmdesátých let a k jeho natočení a smíchání nakonec muselo díky omezenému rozpočtu stačit pouhopouhých 107 hodin. I tak se ukázalo, že Satch není jen kytaristou s talentem od pánaboha, ale že je rovněž excelentním skladatelem. Kytarová sóla nejsou v jeho případě jen samoúčelnou exhibicí, z muziky tohoto žongléra mám pocit, že precizní kytarová technika je vlastně až na druhém místě. Hlavními jsou nosný motiv, melodie a teprve pak, když už je po všem si říkám: “Sakra, jak to ten chlap vlastně hrál?”
Ze syntetického zvuku elektronických, strojově přesných bicích by nejednoho zavilého nepřítele osmdesátek trefil prcek, ale zrovna v tomhle případě mi to kupodivu vůbec nevadí. Ani se mi nechce věřit, že je nemá na svědomí mašina, ale člověk z masa a kostí a s ohledem na pozdější Satrianiho tvorbu je to svým způsobem unikát. Muzika je to velice ryt-mic-ká a na většinu skladeb se dá dobře cvičit, hopsat, nebo dupat do pedálů stacionárního kola.
A přesně o tom je i první strofa Not of This Earth. Úvod ještě patří zvonivým akordům akustické kytary, ale vzápětí už mi nadskakujou hrnce v almaře. Bicí dávaj jednoduchej, monotónní rytmus (a jsou to rány jak z děla) a do něj si Satriani barevnou bavlnkou vyšívá ty svoje kudrlinky. Nicméně, jistej stereotyp se sem po chvíli vkrádá a tak je přece jen o dost zajímavější skladba s pořadovým číslem dvě, The Snake. I ona si to šine v neměnném, ovšem – na plaza – pěkně šlapavém tempu a zhruba v její polovině se nachází členitější a setsakra chytlavá pasáž.
Uklidnění přináší melodická balada Rubina, potěcha pro ucho a krásné vyznání manželce s velice emotivním sólem navrch. Následuje neméně melodická Memories a z bicích nástrojů čuchám poprvé člověčinu. Dalšími povedenými kousky do skládačky jsou akustická Brother John a po ní energická dupárna The Enigmatic. Pedál k podlaze a ať se práší za kočárem, protože přesně tak by se dala vystihnout parádní jízda Driving at Night. Temná a sugestivní Hordes of Locusts znovu tepe středním, doslova ubíjejícím tempem a po ní je tu – jako dokonalý protipól – nakažlivě optimistická New Day. Třešničkou na dortu je pak poslední šlupka The Headless Horseman. Rytmika zřetelně připomíná dusot koňských kopyt a v představách tak vidím zpěněného oře v trysku, v jehož sedle se kymácí a výská rozjívené strašidlo…
Satrianiho muzika nevyžaduje nějaké zvláštní soustředění, parádně se u ní relaxuje a vychutnat si ji může nejen ortodoxní rocker, ale prakticky kdokoliv. Perfektní službu udělá třeba při dlouhé jízdě autem a často ji můžete zaslechnou také v TV, jako podmaz k pořadům se sportovní tématikou*. I zásluhou přiměřené stopáže mi chvíle s touhle deskou uteče jak voda a i když není dokonalá, poslechnu si ji raději, než některá Satrianiho alba z doby nedávno minulé. Je dobrá, sakra dobrá. Tři je málo, čtyři moc, tak co teď s tím?
*pár dní zpátky jsem se díval na film z prostředí amerického baseballu (Moneyball) a při zahájení nové sezóny jim na stadiónu americkou hymnu zahrál právě Satch. Překvapením jsem se málem udusil burákem.
SKLADBY:
01. Not of This Earth – 4:04
02. The Snake – 4:43
03. Rubina – 5:56
04. Memories – 4:06
05. Brother John – 2:10
06. The Enigmatic – 3:26
07. Driving at Night – 3:33
08. Hordes of Locusts – 4:59
09. New Day – 3:52
10. The Headless Horseman – 1:53
Total length: 38:42
SESTAVA:
Joe Satriani – guitar, keyboard, percussion, bass, producer
John Cuniberti – vocals, percussion, engineering, mixing, production
Jeff Campitelli – drums, percussion, DX, whistle
Not Of This Earth
Rock
Relativity
1986
LP
10
CD Relativity – REL 462972 2 /1988/
Začátkem devadesátek se ke mně dostala deska The Extremist, tak jsem si ji nahrál na kazetu a dost dlouho ji poslouchal. Líbila se moc. Dnes už ji nemám, kazety šly dávno do koše, a i když jsem uvažoval, že si něco od Satche pořídím na CD, nikdy jsem to nerealizoval. Ale mnou vzpomínanou desku jsem si aspoň na Spotify uložil do knihovny.
Tím chci říct, že od mistra Satrianiho víc neznám, takže děkuji za každou zmínku, která mi rozšíří obzory a nakopne mě k poslechu.
Snejku, dík za pěknou recenzi.
Nějak teď nejsem schopen nic napsat, tak jsem aspoň oprášil jeden ze svých starších textů. Nemyslím si, že by se mi nějak zvlášť povedl a těší mě, že tě zaujal.
Satrianiho jsem jednu dobu poslouchal opravdu hodně a sledoval ho od debutu, po album Professor Satchafunkilus And The Musterion Of Rock z roku 2008. Pak už jsem s nákupem jeho CD přestal, protože pro samého Satrianiho už by se mi do regálů nevešlo nic jiného. Navíc mi po tolika letech a deskách začala ta jeho tvorba trochu splývat, což je asi normální. Zkrátka a dobře, nejraději mám prvních šest alb a mezi ně patří i tebou zmíněná The Extremist.
Martine, díky za komentář.