CD Black Widow Records – BWR135-2  /2011/

Pavučinou tajemství a mýtů opředená Jacula vznikla v roce 1969, ale již o necelé čtyři roky později se převtělila v neméně obskurní projekt Antonius Rex. Jaculu jsem tak měl za dávno uzavřenou kapitolu a když se v roce 2011 z ničeho nic objevilo zbrusu nové album Pre Viam, byl jsem trochu zmatenej. Tím spíš, že už o dva roky dříve vyšla nová deska Antonius Rex pojmenovaná Per Viam. Když si oba tituly rozeberete na jednotlivá písmenka, můžete z nich poskládat slovo “vampire” a nejenom to. Oba projekty toho mají opravdu hodně společného a co přesně vedlo Bartoccettiho k tomu, aby dávno pohřbenou Jaculu přivedl znovu na svět se můžu akorát domýšlet. Nechce se mi věřit tomu, že by v té době trpěl až takovým tvůrčím přetlakem, ale koneckonců, proč ne. Jako jeho velký fanoušek jsem měl aspoň pádnej důvod k rozšíření své sbírky…

Četl jsem rozhovor, ve kterém Bartoccetti oba projekty porovnává a je to zajímavé povídání. Podle něj má tvorba Antonius Rex větší stylovej záběr a je víc heavy, doom i prog. Jacula by měla být mystičtější, gotičtější, melancholičtější, bibličtější a transcendentálnější. Čert aby se v tom vyznal, ale když už to Antonio tvrdí, tak na tom něco bude. Zajímavá je i skutečnost, že v onom rozhovoru z roku 2011 odhaluje plány na další album Jacula s názvem Mystic Voices. Po něm však nejsou do dnešních dnů žádné další stopy a hudební pouť Antonia Bartoccettiho se tak zadrhla na (zatím) posledním albu AR Hystero Demonopathy (2013). Vzhledem k tomu, že se píše rok 2024 však začínám pochybovat, že se od něj ještě něčeho dočkám.

Sestavu původní Jaculy doplňovali ještě Antoniova partnerka Doris Norton a varhaník Charles Tiring, ovšem album Pre Viam je již bez nich. Drtivou většinu materiálu spáchali Bartoccetti a jeho syn Rexanthony, bicí (moc jich tady není) Florian Gorman a o vokály (dtto) se podělily Katia Stazio a Blacklady. S hudební složkou to není zrovna jednoduché, ale s trochou nadsázky bych ji popsal jako křížence temného ambientu a metalu, s prvky gothic rocku a hororu. Lehce přes 47 minut dlouhá placka obsahuje sedm skladeb, vydání na CD pak ještě bonus v podobě i na YouTube dostupného videa 18 Veritates.

Tvorba Jaculy je dělaná na efekt, aby zaujala (nebo odradila) na první dobrou a tak obsahuje různé hororové introdukce, ruchy, nebo zneklidňující samply. Můžou to být například svist větru, či bouřku provázející temné hromobití, dívčí výkřiky, sténání a vzdechy, nebo gregoriánský chorál. Až teprve při bližším zkoumání zjistíte, že je vlastně docela jednoduchá, s navzájem si podobnými postupy a často se opakujícími hudebními motivy. Což nemusí být nutně na škodu, zvlášť když je většina z nich docela chytlavá. Písničky Jacula, až na výjimky, neskládá a vokály se omezují jen na krátká sdělení. Navíc jsou většinou zkreslené všelijakými efekty, s cílem posluchače znejistit a nejspíš i trochu vystrašit.

Pokud máte pro strach uděláno, nervy ze železa a přistoupíte na Bartoccettiho hru, tak je to vlastně docela pohodinda. Tedy, až na závěrečnou Possaction, ale o té se zmíním později. Otvírák Jacula Is Back je mixem hororového soundtracku s metalem, s doprovodem elektronikou podepřených bicích a sprškou kytarových sól. Určitě největší bugr na desce. Pátá In Rain, s gregoriánským chorálem může připomínat produkci německého projektu Enigma, ale v závěru už je to taky metla a podobně je na tom i skladba Blacklady Kiss. Její úvodní část* je jedinou, kterou bych mohl označit jako písničku, ovšem se sugestivním přednesem smyslné Blacklady. Vlastně to zní jako ukolébavka, ale ta úplně poslední, kterou ve svém životě uslyšíte. Jako polibek smrti. Tohle mi zabroukat v noci do ouška, odevzdám lžíci a odebéřu se na Onen Svět. A nemyslím zrovna ten na Šumavě.

Titulní Pre Viam, čtvrtá Deviens Folle a předposlední Godwitch jsou temnými, psychedelickými kolážemi s atmosférou hustou jak kolomaz. Studiové mašiny a udělátka mají tentokrát navrch a Rexanthony dokazuje, že se od své matky Doris Norton hodně naučil. Ostatně on sám nahrává desky s elektronickou hudbou a jezdí po tanečních akcích jako vyhledávaný DJ. Jistou zvláštností je fránina v kompozici Deviens Folle, ve které nám nějaká dívka (Katia Stazio?) dokola opakuje, že začíná šílet…

…a pokud začínáte i vy, raději se vyhněte poslednímu tracku Possaction. Ten je fakt pro silné nátury, ale co také očekávat od docela naturalisticky zpracovaného záznamu vymítání ďábla. Pochodovej buben, sakrální varhany a mumlání pošahanýho exorcisty bych ještě dal, ale z nelidského řevu démony posedlé dívky mi tuhne krev v žilách. Zvlášť čtenáře citlivější povahy bych tedy znovu požádal o to, aby se mu obloukem vyhnul, protože v opačném případě riskuje zkažené odpoledne. Minimálně. Pro samotného Bartoccettiho jde však o kompozici mimořádné důležitosti, neboť tu samou – dokonce v prodloužené verzi – umístil i na (zatím) poslední album Antonius Rex Hystero Demonopathy (2013).

Album vyšlo na klasickém černém a modrém vinylu (limitka čítající 100 kopií) a sběratelsky zajímavým kouskem může být i tzv. “magipack”, tedy trojitě rozkládací digipack s objemným (big) bookletem. Já jsem si koupil klasické CD ve standardní jewel case s brožurkou o dvaceti stránkách, která obsahuje kredity, tracklist, dvě fotografie Antonia Bartoccettiho a spoustu dalších obrázků s magickými symboly, vílami, čarodějnicemi, upírkami a další podobnou havětí. Kvalitní papír je samozřejmostí a rovněž proti zvuku samotného nosiče nemám vážnějších výhrad.

Není to úplně běžnej produkt ke každodenní konzumaci, ale mě tyhle strašidelné historky vždycky přitahovaly a tak není divu, že jsem si Bartoccettiho tvorbu dost oblíbil. Má sice v diskografii i slabší kousky, ale album Pre Viam patří rozhodně k těm lepším. Za čtyři.

* Úvodní část skladby Blacklady Kiss pochází z tradicionálu “One I Love”, který nahrála Jean Ritchie v roce 1965.

SKLADBY:
1. Jacula Is Back (7:08)
2. Pre Viam (9:25)
3. Blacklady Kiss * (6:15)
4. Deviens Folle (5:58)
5. In Rain (5:53)
6. Godwitch (6:37)
7. Possaction (5:38)
8. Abandoned (Lp only) (5:01)

Total time: 51:35

18 Veritates (CD only video) (4:41)

SESTAVA:
Antonio Bartoccetti – vocal, guitar, bass

Guests:
Rexanthony – piano, synth
Florian Gormann – drum
Katia Stazio – vocal (2,4)
Blacklady – vocal (3,5,6)

Antonio Bartoccetti guitars:
Gibson SG Standard (1968)
Gibson SG Standard (1971)
Gibson Les Paul Standard
Gibson Les Paul Custom

Rexanthony machines:
Moog Mini – moog, Hammond organ, Korg Trinity, Pinchi church organ, Yamaha DX – 7 Centennial, Yamaha piano, Ems Vcs3, Roland Jupiter 6, Arp 2600, Apple Mac Pro 12 – core 32 Gb

Album: Pre Viam
Autor: Jacula
Žáner: Metal Gothic Prog
Vydavateľstvo: Black Widow Records
Rok: 2011
Formát: CD, LP
Počet skladieb: 7 + video
Zdroj: CD Black Widow Records – BWR135-2 /2011/