Neúnavný Ian Anderson po albu Heavy Horses obrátil svůj zrak k aktuálním problémům své doby a stal se strážcem bouří, drsným mužem ošlehaným chladnými větry a bouřemi, který přes optiku svého dalekohledu vyhlíží blížící se nebezpečí. Takový dojem ve mně budí obal třináctého alba Jethro Tull nazvaného Stormwatch. Sám Anderson se později vyjádřil, že na albu měla být směsice smutných a temných písní, odrážejících problematický stav hospodářství, jejichž vznik ovlivnilo zvyšování cen ropy, energetická krize a ostatní depresivní události světa. Řekl bych, že se vlastně trefil i do naší současnosti a album se tak možná nechtěně opět stává aktuálním.
Hudebně se deska nese v podobné linii jako oba předchozí opusy, ale už tam není ta hravost fungující na první dobrou, již známe z dřívějška. Písně působí temněji a vlastně se jedná o docela hard záležitost. Samozřejmě v mezích Jethro Tull, i když za skladbu Dark Ages by se nemuseli stydět ani Black Sabbath. No dobře, uznávám, je to asi příliš odvážné přirovnání, ale pravdou je, že se jedná o aranžérsky bohatou a propracovanou skladbu na jedné straně a o přímočarou tvrďárnu na straně druhé. Každopádně je radost tento skoro desetiminutový kousek poslouchat.
Album ale začíná jinou skladbou, svižnou North Oil Sea, v níž si vychutnávám Barreho kytaru a typickou Andersonovu flétnu. Pěkný začátek. To následující Orion začne v posluchačích vyvolávat ty temné struny, které jsou vyvažovány harmonickou bohatostí. Pak přijde smutně krásná a tesklivá píseň Home, která mi však chvílemi přijde trochu přeslazená. Ale to je pouze a jenom můj dojem, jiný to určitě může vnímat jinak. Naštěstí si spravím chuť u oné již zmiňované tvrďárny Dark Ages. Tu mohu poslouchat neustále dokola a vypadá to, že se jí jen tak nenabažím.
Někdo by možná ještě přidal na ostrosti, ale Jethro Tull vždy věděli, kdy je čas zvolnit. Pátá skladba na desce, instrumentálka Warm Sporran, přináší mimo jiné nádherný dialog mandolíny a flétny a stejně jako na předchozích deskách nás pocitově zavede až někam ke keltským inspiracím. Velice osvěžující kousek.
A opět nám Jethro Tull dokazují, že to umí pěkně tvrdě od podlahy. Something’s On The Move je po všech čertech pěkně ostrá záležitost vystavěná na kytarovém riffu, za nějž by se nemuseli stydět ani hardrockoví ostrostřelci. Hudebně docela návrat k albům Stand Up a Benefit. A když už jsem u toho srovnávání, tak ze skladby Old Ghosts mám pocit, že vypadla z předcházející desky Heavy Horses. Tam by se určitě neztratila.
Akustická drobnůstka Dun Ringill ve mně vyvolává duchy starých keltských bájí a vzpomínky na dětství, kdy jsem četl o irském hrdinovi Kukulínovi a bájném Ossianovi. Mám rád, když se mi občas propojí zážitky z poslechu hudby s tím, co se mi podařilo kdysi přečíst.
Předposlední píseň Flying Dutchman svou komplikovanou strukturou, v níž se střídají temné tóny s typickou Tullovskou hravostí, mě sice udržuje v neustálém posluchačském napětí, ale mám dojem, že už je toho na mě příliš. Ty bohaté aranže mě vlastně již unavují a potřebuji dát unaveným a opotřebovaným sluchovodům odpočinout. A odpočinku se mi dostává s závěrečnou instrumentálkou Elegy, nádhernou melodií, která mě rázem odstřelí až někam do nebes.
Album Stormwatch jsem oproti jeho předchůdcům objevil poměrně nedávno a velice mě okouzlilo. Sice v mých uších desku Songs From The Wood nepřekoná, ale jsem rád, že jsem se mohl s písněmi lehce hrajícími na temnou strunu seznámit. Bez nich by určitě něco podstatného v mém poznávání tvorby Jethro Tull chybělo.
Skladby:
1. North Sea Oil 3:11
2. Orion 3:58
3. Home 2:45
4. Dark Ages 9:14
5. Warm Sporran 3:35
6. Something’s On The Move 4:27
7. Old Ghosts 4:23
8. Dun Ringill 2:42
9. Flying Dutchman 7:45
10. Elegy 3:34
Sestava:
Ian Anderson (flute, acoustic guitar, bass, vocals)
Martin Barre (electric guitar, mandolin, classical guitar)
Barriemore Barlow (drums, percussion)
John Glascock (bass, vocals) plays on tracks 2, 9 and 10
John Evans (piano, organ)
David Palmer (synthesizers, portative organ, orchestral arrangements)
Stormwatch
Folk Rock, Prog Rock
Chrysalis
1979
LP
10
Veselého Silvestra a šťastný Nový rok a veľa rockových aj iných zážitkov v roku 2023.
A svetu mier. Ten potrebujeme všetci.
No a keď sme pri Jethro Tull tak
A New year yesterday
https://youtu.be/Kq5zTznlSJI
Je to parádny album jeden z posledných výborných od Jethro Tull. Paci sa mi z neskoršej éry ešte Roots to Branches. O tom aká pieseň by mala hrať na mojom pohrebe je už roky rozhodnuté. Jednoznačne Elegy.
Pekná recenzia…
Opäť som si raz album vychutnal, aj so spomínanými bonusmi v reakciách (CD z roku 2004). Zhodou okolností je Stormwatch môj posledný originál Jethro Tull v zbierke.
…Martin, díky!
Piťo, dík. Já mám i originály z pozdějších let. Na každé desce Jethro Tull si většinou dokážu najít něco zajímavého.
@MartinH: Dík za další bezva četbu!
Pochmurný album, na kterým Anderson burcoval za záchranu životního prostředí, ale po turné paradoxně odstřelil zbytek kapely (vyjma Barreho), o jeho postoji k nemocnýmu Johnu Glascockovi raděj pomlčet…
Vždycky jsem měl výrazně radši druhou stranu desky vrcholící Palmerovou poctou zemřelému otci. Není divu, že vnímavého posluchače může Elegy vynést až do nebes.
Samostatnou kapitolou je parádní obal se spoustou odkazů k obsahu alba, včetně postavy anděla na zadní straně, kterýho drtivá většina reedičních vydání zakryla čárovým kódem (jak vidět i na doprovodném fotu v článku)…
Borku, dík za upřesnění okolností vzniku skladby Elegy. To jsem vůbec nevěděl. A co se týká těch bonusů, budu si je muset poslechnout. Jsem rád, že se ti recenze líbí.
Jako první desku jsem slyšel Living In A Past, které mě nadchlo, následovaly Stand Up, Aqualung , Thick As A Brick, A Passion Play, War Child bylo zklamání, které napravil Songs From The Wood, po vojně jsem si nahrál čerstvou novinku Broadsword And The Beast. Následující desky jsem ignoroval, Stormwatch si přivezl kamarád z Jugošky a půjčil mi jí. Ta deska se mi líbila a je tomu tak i nadále. Pěkné čtení, nemám ji tak naposlouchanou, abych jmenoval skladby.
Zdeny, jsem rád, že ses ozval. Dík. Já poslouchám i alba po Broadsword, možná ne tak často, ale vždy si to užívám. Čím jsem starší, tím jsem asi tolerantnější. Nedávno mi hrálo i ono tolikrát proklínané album Under Wraps.
Album trochu opomíjené, ale pěkné a poslouchám ho rád. Z těch následujících jsem si koupil ještě CD “The Broadsword And The Beast” a pak už nic…
Začátek desky nemá chybu, jak North Sea Oil, tak Orion řadím k tomu nejlepšímu, co je tady k mání. Lidovou hudbou inspirovanou, rozjuchanou a skočnou Warm Sporran miluju a vypíchnul bych ještě pěknou Old Ghosts a pohádkově melodickou Elegy. Zajímavé jsou i ty dvě stylově podobné, nejdelší skladby. Se spoustou instrumentálních vsuvek a prvotřídních sól…
Na mém vydání jsou čtyři bonusy, jeden hezčí, jak druhej. Původ těch skladbiček neznám a tak netuším, jestli jde o singly, nebo materiál kterej se “nevešel”. Takovým Kelpie, nebo King Henry´s Madrigal by to slušelo na každé kompilaci typu “Best Of” Jethro Tull.
Dík moc za recenzi. Udělala mi radost a tak jsem album prohnal ušima s nelíčenou chutí.
Mé vydání je bez bonusů, takže je nemůžu hodnotit. Jsem rád, že se ti také deska líbí.
@Snake: Pokud je ve hře CD 2004, tak Kelpie a Crossword jsou vyřazený skladby vzniklý během nahrávání alba, za sebe taky dodávám, že bohužel. Na první straně desky bych si je po North Sea Oil a Orion_u dokázal představit, stejně jako singlovku A Stitch in Time. A ani tradicionál King Henry’s Madrigal by na jejím konci jako protiváha Elegy nic nezkazil (vyšel na málo známým EP Home). Občas si to tak k poslechu i poskládám.