Desku, z níž je cítit vůně anglosaského venkova a jejíž nálada navazuje na předchozí počin Songs From The Wood, vypustila družina shromážděná kolem charismatického pištce Iana Andersona na světlo světa roku 1978. Skupina byla v té době na tvůrčím vrcholu, o čemž svědčí i koncertní dvojalbum Bursting Out z téhož roku. Tehdejší sestava šlapala jako dobře promazaný stroj a principál tohoto cirkusu hýřil mnoha hudebními nápady, v nichž se prolínala art rocková pompéznost s lehce folkovou náladou a jistá naléhavost s rozpustilou rozverností. Tedy ingredience, které vždy k Jethro Tull patřily a bez nichž by výsledný tvar byl určitě chudší a méně zajímavý.
Někdo by mohl namítnout, že se na albu Heavy Horses hudebně nic nového neděje, že podobnou hravost skupina předvedla již dříve a nyní pouze rozmělňuje předchozí nápady a inspirace. Omyl je pravdou. Tato výtka budiž pouhou skvrnkou na celkové kráse, jelikož Andersonova hudba se zde posunula k naprosto svébytnému tvaru, který vnímavého a na podobnou hudební strunku naladěného posluchače dokáže okouzlit i po mnoha letech od prvního poslechu. Nelze zapomenout i na celkový vizuál alba, jenž vychází z titulní skladby, písně Heavy Horses, jejíž posmutnělá nálada a zároveň jistá osudovost se stává hlavním poznávací značkou celé nahrávky. Možná se jedná o loučení s odcházejícím světem zde představovaným těmi klidnými, pomalými tažnými koňmi, jejichž čas se nezadržitelně blíží svému konci. I když výklad samozřejmě může být úplně jiný a kde je pravda, tak to ví pouze Ian Anderson. Ať je to, jak chce, skladba je pro mě tou nejlepší ukázkou rockového písničkářství.
Ovšem i ostatní písně na desce stojí za to. Hned úvodní kousek …And The Mouse Police Never Sleeps ve mně vyvolává radost a nadšení. Jemné akustické jiskření svižně přechází v úderný kousek ozdobený skvostným dialogem flétny a klávesových nástrojů. Folkrockové orgie pokračují svižnou písní Acres Wild, která svou skočností opět jako na předchozí desce může připomínat keltské inspirace. Následuje strukturou asi nejkomplikovanější skladba, píseň No Lullaby. Hned ostrý kytarový úvod naznačí, že tady půjde veškerá hravost a legrace stranou. Není to špatné, jsou to Tulls v té mnohokrát vyzkoušené poloze, ale přiznám se, že té pompéznosti je tady na můj vkus až moc. Naštěstí se vzpamatuji a zmátořím u jemnůstky Moths, jež se svou lehkostí skutečně podobá nočnímu motýlu z názvu.
A opět je tu s písní Journeyman ta již několikrát zmiňovaná osudovost a naléhavost. Martin Barre svou kytarou celému vyznění dodává rockový drajv, který tomuto lehce zatěžkanému kousku docela sluší. Kontrastem k této písni je následující Rover se sympaticky rozjuchanou flétnou, po němž následují ty nejoblíbenější skladby na tomto albu. One Brown Mouse se v mých uších stává naprosto dokonalým ztvárněním keltské skočnosti a dokonalou předehrou pro titulní píseň. Po písni Heavy Horses by sice mohlo následovat jen ticho, do kterého by užaslý a zároveň potěšený posluchač jen nevěřícně kroutil hlavou, ale to Andersonově partě nestačilo. Skutečnou tečkou na albu je až další křehká záležitost nesoucí název Weathercock. Kdykoli slyším ono „Good Morning Weathercock“, tak je mi dobře u srdce a jsem rád na světě.
Desku Heavy Horses mám, stejně jako celou folkrockovou trilogii, velmi rád. Moje hodnocení ale zůstane mírně pod absolutním vrcholem a udělím o půl hvězdičky méně, což vůbec nevadí a albu to na kráse určitě neubere.
Tracklist:
01. …And The Mouse Police Never Sleeps 3:13
02. Acres Wild 3:26
03. No Lullaby 7:55
04. Moths 3:27
05. Journeyman 3:58
06. Rover 4:16
07. One Brown Mouse 3:23
08. Heavy Horses 8:59
09. Weathercock 4:03
Sestava:
Ian Anderson (flute, acoustic guitar, electric guitar, mandolin, vocals)
Martin Barre (electric guitar)
Barriemore Barlow (drums, percussion)
John Glascock (bass)
John Evans (piano, organ)
David Palmer (portative organ, keyboards, orchestral arrangements)
Heavy Horses
Prog rock, Folk Rock
Chrysalis
1978
LP, CD
9
Vďaka za recenziu, počúval som zhodou okolností celý začiatok Novembra tvorbu JT zo 70.- tych rokov , keďže v stredu som bol v Coloseu v Košiciach na Martina Barreho, kde odohral veľmi podarený koncert. Na začiatku zahrali taký mišmaš z tvorby JT a potom celý album Aqualung. Zaujímavý zážitok počuť miesto flauty sóla gitary. No užil som si to s potešením a Heavy Horses zahrali tiež, aj som si s nimi zanôtil ako za starých čias 1986 na štadióne MTK v Pešti.
Jethro Tull jsem poznal přes album Stand Up, které vlastnil spolužák. Potom jsem si nahrál Aqualung z hodně sjeté desky a kompilaci Living In The Past, následoval Thick As A Brick a A Passion Play, tři následující desky mě až tak neoslovily a nahrál jsem si až Songs From The Wood a tuhle desku (Heavy Horses), obě desky jsem si zamiloval, dají se srovnat s deskami z počátku kariéry. Stormwatch je výbornej, tohle se nedá říct o následujícím albu s názvem A. Hodně mám rád ještě desku Broadswod And The Beast z počátku osmdesátek. Díky recenzi jsem si začal pouštět Jethro Tull k práci a Ian Anderson vystřídal Franka Zappu. Díky za pěkný čtení.
Zdeny, rád jsem tě inspiroval. Nejen Zappou živ je člověk.
Desku mám v kompletu s předcházející Songs From The Wood a obě je poslouchám často a rád. Tahle semiakustická poloha Jethro Tull mi sedí, písničky jsou to něžné, čitelné a vesměs aj hodně chytlavé. K mým nejoblíbenějším kouskům řadím titulku “Heavy Horses”, druhou “Acres Wild” a pochopitelně “Moths”, ale co na tom. Vyloženej propadák tady neslyším žádnej a placku si užívám od začátku do konce.
Martine, v závěru textu píšeš o folkrockové trilogii. Které album je tím třetím do party? Následující “lajfka”?
Snejku, tím třetím je album Stormwatch z roku 1979.
Stormwatch? Mám doma, ale měl jsem ho za daleko ostřejší a tvrdší. Už dlouho jsem ho neslyšel, musím si to ověřit.
Jo, moc se mi líbí fotka v náhledu recenze, vypadá to na ní podobně, jak u nás. Když se hrabeme z Dolních Pasek do Raunu. Jen místo koní táhneme čokla.
@Martin: Album Heavy Horses žeru i s houslema Darryla Waye. Bylo posledním, který ještě komplet nahrál John Glascock a za mě je i posledním velkým albem Jethro Tull. Každá (pochvalná:-) zmínka o něm potěší.
Přivezl jsem si ho z burzy, když mu ještě nebyl ani rok a mám ho pořád. To se zas tolika kouskům nestalo… Tehdy mě praštil do očí parádní přebal, dneska už vím, že Andersona inspirovalo jedno ze skvostných děl malířky, specialistky na koně Lucy Kemp-Welchové. Šikovná dáma.
@Snake: Obecnou platnost mělo dělení starší tvorby Jethro Tull na několikero období, viz třeba fandovský stránky kapely.
Borku, rád jsem potěšil. Děkuji za zmínku o Andersonově inspiraci.
Snejku, to my se hrabeme většinou po rovině a každá vyvýšenina je pro nás velehora. A teď vážně. Doufám, že se dokopu i k recenzi na album Stormwatch.
Bezva, na Stormwatch se budu těšit. Úplně jsem zapomněl na to, jak pěkný album to je. Odpoledne jsem si ho pouštěl a líbilo…
Já ho slyšel před chvílí a musím ti dát za pravdu. Je tvrdší než ta dvě předchozí.
Stormwatch by som k Heavy Horses neradil, tam pritvrdili. Trochu. To je u mňa posledný aký taký album. Dostal sa mi v dobe svojho vydania do rúk aj “A”, a to bola katastrofa, a tým môj záujem o JT skončil.
Krásna recenzia…
Neodolal som a po dlhšom čase si album vypočul, včera večer a dnes opäť. Veľmi pekný album, vyzdvihnem skladby Moths, Heavy Horses, Weathercock.
…Martin, píše Ti to parádne – vďaka!
Piťo, dík za pochvalu. Jsem rád, že se ti recenze i album líbí.