CD BMG, Ricordi – BVCM-35448 /2008/
Jediné album beatových I Quelli není ničím jiným, než kolekcí pěkných, melodických a jednoduchých písniček natočených v letech 1965 – 69. Ovšem i ono má svoje nezastupitelné místo v historii žánru Rock progressivo Italiano, neboť se na něm představuje čtyřčlenné jádro budoucích Premiata Forneria Marconi…
Skupina I Quelli vznikla v roce 1964 v Miláně (to si však ještě říkala “Black Devils”) a její původní sestavu tvořili Franz Di Cioccio (bicí), Pino Favaloro (kytara), Tony Gesualdi (basa) a Franco Mussida (kytara). Ta se však během následujících let často měnila a postupem času se v ní objevili např. zpěvák a komik Teo Teocoli, kytarista Alberto Radius (později Formula 3), baskytarista Giorgio Piazza, nebo hráč na klávesové nástroje Flavio Premoli.

První singl pro label Ricordi kapele vyšel v roce 1965 a brzy jej následovala řada dalších. Těch oficiálních bylo nakonec deset a ty nejúspěšnější z nich se staly základem eponymního alba z roku 1969. O rok později se ze skupiny I Quelli stávají I Krel, ale šlo jen o krátkou epizodu zaznamenanou na raritním SP Fin che le braccia diventino ali / E il mondo cade giù. Potom, co se k ní připojil multiinstrumentalista Mauro Pagani (housle, flétna) přijala jméno Premiata Forneria Marconi a zbytek už znáte…
Originální album z roku 1969 obsahovalo dvanáct skladeb, čtyři původní a osm předělávek. Progresivního na nich není, co by se za nehet vlezlo, ale to neznamená, že by nemohly udělat člověku radost. Kór, když nepostrádají rockovej nápřah. Asi nejlepší z tohoto ranku je x-tá coververze pecky Hush (Joe South), ale líbí se mi i písnička Pensieri, která je adaptací skladby The Thoughts Of Emerlist Davjack od The Nice.
Z melodických beatových songů bych vypíchnul především covery Questa città senza te (The Tremeloes) a Dici (Tommy Roe), ovšem valnou většinu materiálu tvoří slaďoulinké písně s orchestrálním aranžmá. Lacrime e pioggia (Aphrodite’s Child), nebo Sigillato con un bacio (The Four Voices) se ještě dají, ale z takových 15 Anni, či Nuvole Gialle mi začíná být trochu úzko. Já cukr skutečně nerad a v našich končinách tolik oblíbené “sladké tečce” po hlavním jídle se urputně bráním…
Vydavatel naštěstí přihodil pořádnou hrst bonusových skladeb, kterých se sešlo hned jedenáct a zaplaťpánbu, že tady jsou. Myslím, že takhle mám k dispozici vše, co po Quelli zbylo a dalo se použít. Nechybí obě skladby z vůbec prvního singlu z roku 1965 a určitě bych zmínil i velice pěkné covery Per vivere insieme a Dietro al sole. Jenom doplním, že první písničku proslavili The Turtles (Happy Together) a tu druhou nahráli Holanďané Robert Long & Unit Gloria (Back In The Sun). Skladeb s rockovým důrazem je tady sice minimum, ale i tak by se něco našlo. Z roku 1968 pocházející Dettato al capello je ještě docela krotká, ale pecka Quattro pazzi (1970) dokazuje, že začátkem sedmdesátých let byla kapela už o pořádnej kus dál a ten popovej kabátek jí začínal být kapánek těsnej.
Původní vinylové album od labelu Ricordi je vcelku dostupné, ale na trhu jsou rovněž reedice od Sony Music, jedna z roku 2009 a druhá (800 ks limitka na červeném vinylu) z roku 2022. S cédéčky je to ovšem tragédie, discogs uvádí jen pár kompilací a výlisek od BMG Japan z roku 2008. Mini vinyl replika je součástí řady “Strange Days Presents: BMG Italian Rock Paper Sleeve Collection Series 2/II” a obsahuje kotouč v ochranné fólii, OBI a složený booklet s doprovodným slovem (v japonštině) a texty všech třiadvaceti písniček (v italštině i japonštině).
Nutno říci, že určit konkrétní obsazení na desce je z důvodu častých změn v sestavě poněkud nesnadné, nicméně dostupné zdroje se většinou shodují na jménech, která uvádím dole pod recenzí. Moderátoři na stránkách ProgArchives se s tím moc nemazali a šoupli tohle album rovnou do diskografie PFM, ale já bych byl trochu opatrnější. Přece jen, tehdy to ještě byla jiná doba i kapela…

SKLADBY:
Lato A
01. Dici (Dizzy) – 2:40 (Freddy Weller, Tommy Roe, Rickygianco, Gian Pieretti)
02. Marilù – 3:35 (Franco Mussida, Pino Favaloro)
03. Nuvole Gialle – 2:19 (Ascri, Mogol)
04. Lacrime e pioggia (Aphrodite’s Child ) – 3:00 (O. Papathanassiou, Pachelbel, Pallavicini)
05. Mi sentivo strano – 2:57 (Rickygianco, Umberto Napolitano)
06. Tornare bambino (Hole in My Shoe) – 2:43 (Dave Mason, Rickygianco)
Lato B
07. Pensieri (The Thoughts Of Emerlist Davjack) – 3:05 (Davy O’List, Boldrini, Keith Emerson, Rickygianco)
08. Sigillato con un bacio (Sealed With A Kiss) – 2:56 (G. Geld, P. Udell, S. Leva)
09. Hush – 3:10 (J. South)
10. 15 Anni – 3:05 (Pieretti, Rickygianco)
11. Hip, Hip, Hip Urrah! (1-2-3 Red Light) – 2:10 (S. Trimachi, B. Trimachi, Sanjust)
12. Questa città senza te (Even The Bad Times Are Good) – 2:44 (Pieretti, Murray, Callender, Rickygianco)
Bonus Tracks:
13. Via con il vento – 2:23
14. Ora piangi – 2:36
15. Una bambolina che fa no no (La Poupée Qui Fait Non) – 2:49
16. Non ci sarò (I Can’t Let Go) – 2:13
17. Per vivere insieme (Happy Together) – 2:53
18. La ragazza ta ta ta (Ta-Ta-Ta-Ta) – 2:12
19. Dettato al capello – 2:36
20. Dietro al sole (Back In The Sun) – 3:27
21. Quattro pazzi – 2:49
22. A la buenos de dios – 3:00
23. Pa’ diglielo a ma’ – 3:20
SESTAVA:
Franz Di Cioccio – Drums
Franco Mussida – Guitar, Vocals
Flavio Premoli – Piano, Organ
Giorgio Piazza – Bass
Pino Favaloro – Guitar, Vocals
I Quelli
Rock
Ricordi
1969
LP
12
CD BMG, Ricordi – BVCM-35448 /2008/
To je také milé, až je mi toho nízkeho hodnotenia ľúto… Ale nie, len mi to dnes neuveriteľne sadlo do pohody…
Snake, díky za recku i pohodu, ktorú tu vytváraš!
Já mám melodickej beat rád a když přijde ta správná chvíle, sáhnu po něm s velikou chutí. Ať už jsou to Synkopy 61, Flamengo ještě z šedesátek, nebo 2CD kompilace Beat a Big Beat Line od Supraphonu. I na nich je spousta coververzí, ale tehdy to tak bylo prostě zvykem.
V Itálii se ten beat hrál pochopitelně taky, ale do sbírky se mi toho moc nedostalo. Asi nejlepším albem z té doby je “Ad Gloriam” od Le Orme, které jsem tady kdysi ohodnotil “trojkou”. Mám dojem, že I Quelli tak dobří nejsou, ale to je věc názoru. Jsem rád, že ti sedli do nálady.