Představte si jamující psychedelické Pink Floyd, kytarovou agresivitu King Crimson a k tomu moderní house sound vyluzující klávesové nástroje. Ne, to je bráno, samozřejmě, s trochou nadsázky. Nicméně – té nadsázky je opravdu pouze trochu. K čemu tedy přirovnat, víceméně, instrumentální hudbu finské skupiny Hidria Spacefolk (která vznikla v roce 1999), na ProgArchives oprávněně zaškatulkovanou pod Psychedelic/Space Rock?
Upřímně řečeno – skoro k ničemu. Oni totiž nikoho nenapodobují. Jestli budete hledat kopie Yes, Genesis, ELP nebo i temnějších King Crimson, budete hledat marně. Že by možná proto nebyla skupina progrockovými fandy vynášena do nebe? Hidria Spacefolk nabízí dravou hudbu založenou na psychedelických kytarách, pulzující base, nearchaicky znějících syntetizátorech + se na vás navalí x dalších hudebních nástrojů hostujících hudebníků. Tvorba Hidria Spacefolk je hypnoticky vesmírným výletem, občas příjemně inspirovaným (a to právě hlavně na albu Symbiosis) hudbou středního a dálného východu. Aniž by to zavánělo kýčovitostí.
Přiznám se, že tato skupina je jedna z mála novodobých progrockových kapel, která mě zaujala, zejména toto album a předcházející první EP Hidria Spacefolk (2001); na rozdíl třeba od, pro mě nepochopitelně populárních, švédských Änglagård; ale – záleží, samozřejmě, na osobním vkusu. Chápu (bez ironie), že jsou lidi, kteří se chvějí blahem, když od něčeho/někoho současného uslyší cokoli, co jim připomene zlatá sedmdesátá léta. Já osobně ale nostalgické napodobování nevyhledávám – raději si v případě chuti pustím originál.
Co je také jen těžko uvěřitelné – v dnešní době, kdy cokoli ekonomicky nevýhodné, slušně řečeno, nemá na růžích ustláno – veškerá hudba skupiny Hidria Spacefolk se dá zdarma pustit na tzv. jukeboxu, který se nachází na jejich stránkách Hidria Spacefolk.
Na ProgArchives to někdo okomentoval ve stylu „jejich hudba není přímo zlá, ale nedivím se tomu, že svou hudbu nabízejí na svých stránkách zadarmo“. No, ehm, taky názor. I když je pravda, že alba (instrumentální!) skupiny Hidria Spacefolk jsou poznamenaná určitou jednotvárností a jakýmsi, dá se říct, chladem. Otázkou však zůstává, je-li to umělecký záměr hudebníků či nedostatek jejich invence.
I když tato recenze (podobně jako i mé ostatní) není o rozpitvávání jednotlivých skladeb, doufám, že nějaký obraz o podobě skupiny Hidria Spacefolk si čtenář udělá. Pokud vás nadchne ukázka jejich hudby, tak vám z jejich prozatímní tvorby doporučuji začít právě s albem Symbiosis.
SKLADBY:
1. Terra Hidria (7:03)
2. Reversion (1:39)
3. Kaneh Bosm (5:13)
4. Kaikados (6:18)
5. Nasha Universo (5:15)
6. Jahwarp (5:48)
7. Agents Entropos (3:13)
8. I-Mantra (5:14)
9. Pangaia (11:42)
SESTAVA:
Sami Wirkkala – electric, acoustic & Midi guitars, mandolin, sitar, jawharp, synthesizer
Mikko Happo – electric guitar, digeridoo, accordion
Janne Lounatvuori – synthesizers, electric & acoustic piano, organ
Kimmo Dammert – bass
Teemu Kilponen – drums, percussion, voice
+
Teemu Väisänen – flute
Olli Kari – marimba, vibraphone, percussion
Tuure Paalanen – cello
Mikko Rajala – violin
Sabrina – voice
Symbiosis
Psychedelic Rock, Space Rock
Silence.
2002
CD
9
Ukázka mě celkem nalomila, tak jsem si to přepnul hned na první skladby nabídnuté přehrávačem a ty mi přišly ještě o chlup lepší. Byly to z placky Astronautica pocházející Ad Astra a (výborná) Seirenes. Obě hodně chytlavé a těmi repetitivními figurami – a atmosférou – připomínající nejenom staré Porcupine Tree, ale i taloše Calibro 35.
Pozoruhodná kapela a jak tak koukám, tak aj docela plodná. Dá se to poslechnout jak na bandcamp, tak na Spotify. Někdy prubnu.