Formula 3 ‎– Dies Irae, 1970

CD Sony Music 88875000402 /2014/

Psychedelií křísnutej hard rock, surovej a neotesanej debut s cejchem ryzího undergroundu. Osm skladeb, sedmatřicet minut dlouhej (nebo krátkej?) očistec…

… s tím nejlepším na úvod. Dies Irae je slavný latinský hymnus ze třináctého století, který napsal italský františkán Tommaso da Celano. Chlapci si ho předělali k obrazu svému a nutno podotknout, že povedlo se jim to na výbornou. Už jenom předehra je opravdu hrůzostrašná a plíží se setsakra pomalým a doslova slimáčím tempem. Doom rock, jako vyšitej. Atmosféra houstne, kytarák sází neurvale drsné akordy a bubeník otlouká soupravu, jak Koudelka nejtek. S prvními verši básně Dies Irae dochází ke kýženému zrychlení a souzvuk “gregoriánského chóru” s drsným hard rockem mě katapultuje z křesla. V páté minutě se výrazněji zapojí varhany a děsivá symfonie tak může dostoupit svému vrcholu…

Následující Non è Francesca je v původní verzi relativně slušnou písničkou, kterou koncem šedesátých let nahrála popová star Lucio Battisti. Formula 3 jí však dala pořádně na frak. Milou píseň oblékla do barevného, psychedelického kabátku a z nebohé Francesky udělala pěknou hysterku. Pikantní je na tom fakt, že sám Battisti se pod tohle všechno podepsal jako producent.

Z trochu jiného soudku je “trojka” Perchè… perchè ti amo. Je to takovej příjemně se ksichtící melodickej hitík s výrazným refrénem, ale pořád ještě v režii hard rockového tria. Questo folle sentimento je bůhvíproč rozseknuta na dva samostatné tracky, ale předpokládám, že první část končila a druhá naopak začínala jednu ze stran původní LP. Každopádně jde o další písničku s výborným refrénem, která se v Itálii těší velké oblibě. Svědčí o tom hned několik jejích předělávek dostupných na ytb.

Jedinou skladbou v angličtině je Walk Away Renee. Znalci možná zbystřili a tuší nějakou čertovinu. Tuší správně, neboť jde o další cover, tentokrát skupiny The Left Banke z roku 1966. Původně smyčci podbarvený, slaďoulinký popík se jak mávnutím kouzelného proutku proměnil v psychedelicko rockový blázinec, s kvílejícími varhanami, neučesaným kytarovým sólem a značně ležérním zpěvem.

Předposlední Se non è amore cos’è zahraje na tklivou strunu a je tu závěr v podobě skladby Sole giallo, sole nero. V její první polovině se toho zrovna moc neděje, ale v té druhé nastane hotové boží dopuštění. U dlouhého klávesového sóla si mnu pazoury spokojeností a tečku za celou deskou udělá teprve divoké sólo na bicí.

Zvuk není zrovna nejlepší, jenomže co chcete čekat od italské desky z roku 1970. Ono to k tomuhle stylu i tak nějak patří a nevybavuji si, že by to někdo zvlášť řešil. Placka tak dostává punc ryzího undergroundu a přirovnat bych ji mohl ke kotoučům Sirio 2222 skupiny Il Balleto di Bronzo (1970), nebo La Bibbia souputníků Il Rovescio della Medaglia (1971).

Dávám (slabší) čtyřku.

SKLADBY:
1. Dies irae 7:39
2. Non è Francesca 3:37
3. Perché. Perché ti amo 6:07
4. Questo folle sentimento (introduzione) 1:05
5. Questo folle sentimento (seconda parte) 2:19
6. Walk Away Renee 4:30
7. Se non è amore cos’è 5:11
8. Sole giallo, sole nero 7:10

SESTAVA:
Tony Cicco – bicí, perkuse, zpěv
Gabriele Lorenzi – klávesy, basa, zpěv
Alberto Radius – kytara, basa, zpěv

Dies Irae Book Cover Dies Irae
Formula 3
Hard rock
Numero Uno
1970
LP
8
CD - Sony Music, 2014

3 názory na “Formula 3 ‎– Dies Irae, 1970”

    1. Není zač, rádo se stalo. Škoda jen trochu odbyté reedice, z toho bookletu si člověk nezjistí ani sestavu. Ale těch velkých vydavatelství je to běžné a tak si nestěžuji. Hlavně, že to hraje…

Pridaj komentár