CD Virgin – 7866172 /2000/
Tomuhle albu jsem se vyhejbal, jako čert kříži. Věděl jsem, že je zcela instrumentální a bez fenomenálního Francesca di Giacoma jsem si ho prostě nedovedl představit. Ani obal se mi nelíbil a tak jsem ho považoval za takovej výstřelek, bez kterého se v klidu obejdu. Ovšem byla to chyba…
Garofano rosso (Červený karafiát) je soundtrackem k filmu, natočeném podle stejnojmenného románu Elia Vittoriniho. Jeho příběh je zasazený do prostředí Sicílie v době nastupujícího fašismu a na pozadí politických událostí líčí první citová vzplanutí mladého studenta lycea, i touhy, iluze, nadšení a smutky tehdejší italské mládeže. Zní to hrozivě a film samotný u diváků neuspěl, ale hudební stopu má vý – bor – nou. Stylově jsou to jasně identifikovatelní Banco del Mutuo Soccorso, přesně zapadající do roku 1976. Nikdy bych tomu nevěřil, ale téhož roku vydané album Come in un’ultima cena se mu opravdu docela podobá. Obě desky charakterizují najazzlá rytmika a poměrně střídmá, až subtilní hra klávesových nástrojů, rozkošatělá přesně cílenými vstupy sólové kytary, klarinetu, trubky, nebo lesního rohu.
Pochopitelně, je to hudba k filmu a tak není divu, že se tady hlavní motiv – i některá další témata – pořád objevují a vrací. Byť v různých obměnách. Nejsilnější dojmy ve mě zanechaly titulní Garofano rosso, uvolněná Esterno notte a sugestivní 10 Giugno 1924. Svou atmosférou mi tahle nervní a velmi působivá skladba připomněla mistry horor rocku Goblin a to je co říct. Za vrchol alba pak považuji nejdelší, takřka osm minut dlouhou Suggestioni di un ritorno in campagna. To jsou ryzí Banco a jediné, co této skladbě schází je Francescův zpěv…
Film je na YouTube, ale ve velmi špatné kvalitě a tak jsem u něj dlouho nevydržel. Nicméně, hned úvodní sekvence obsahuje slide show zažloutlých fotografií skupinek mladých mužů ve fašistických uniformách a spolu s hudbou výše uvedené 10 Giugno 1924 je to velmi působivé. Už jenom kvůli hudební složce bych to chtěl někdy vidět celé.
Reedice od Virgin je laciná, ale taky pěkně odbytá. “Booklet” tvoří lístek papíru ve formátu 120 x 120 mm, s reprodukcí originálního obalu vpředu a sestavou kapely vzadu. To mohli dát rovnou do pošetky a ušetřil bych hromadu místa. Zvuk je naštěstí výbornej a tak neremcám – zrovna od B.M.S. mám takhle provedených vydání celou řadu.
Dávám (slabší) čtyřku a přidávám výzvu: fanoušek Banco del Mutuo Soccorso by se s tímhle albem neměl minout. Byla by to škoda.
Lato A
06. Garofano rosso – 5:02
12. Lasciando la casa antica – 2:35
Francesco Di Giacomo – documentazione
Garofano Rosso (Colonna Sonora Originale Del Film)
Prog Rock, Soundtrack
Manticore
1976
LP
12
CD Virgin - 7866172 /2000/
Úplnou náhodou sa nám tu za sebou stretli dve recenzie na jednu kapelu…
Snake, nebudem pátrať, pretože inštrumentálne albumy nemusím, ale ten Tvoj taliansky zápal obdivujem – klobúk dole!
Jen nech na hlavě, jinej by zase mohl říct, že mám na očích klapky. Jenomže muziky je strašlivé množství a volného času tak zoufale málo…
Tak toto som nikdy nepočul. Vďaka za zoznámenie.
Není divu. Pár skladeb z desky se objevilo ještě na prvním ofiko live albu Capolinea (1980), ale pak už je Banco nikdy nehráli. Je to výborná muzika, ovšem ten Francezcův tenor tam schází. Album Come in un’ultima cena pořád ještě nemáš? Stylově a zvukem jsou si ty dvě desky opravdu hodně blízké.
Nie, taliansku scénu som už roky nedopĺňal, momentálne mám iné priority, čo sa týka akvizícií.
Dobrá, tak já se co nevidět vrhnu na recenzi, beztak už jsem se posunul do roku 1976. Třeba tě zviklám.