CD AMS Records – AMS181CD /2011/
Italská rocková scéna nabízí celou řadu časem zavátých jednoalbumových chuťovek a jednou z těch nejzapomenutějších – a zároveň i nejpozoruhodnějších – je jediné album prog rockových Buon Vecchio Charlie.
Historie skupiny byla velmi krátká. Vznikla v roce 1970 a už o necelý rok později – v benátském studiu “Suono” – nahrála matroš na debutové album. Jenže ani přes veškeré snahy se jí pro něj nepodařilo najít vydavatele a v roce 1972 se rozpadla.
O datu vzniku nahrávky se vedou spory. Některé internetové zdroje – mimo jiné i italianprog – uvádí rok 1972, ale wikipedia, progarchives, nebo verso la stratosfera ji řadí do roku 1971. I v nejnovější reedici od AMS se píše: „Registrato nella primavera del 1971 negli studi di registrazione “Suono” di Mestre.“ Přikláněl bych se tedy k tomu roku 1971, ale na druhou stranu je to stejně jedno, protože po potížích s vydavatelem nakonec vůbec nevyšla…
“Starej dobrej Charlie” tak zůstal téměř dvě desetiletí zapomenut a prvního oficiálního vydání se dočkal díky labelu Melos Rec. až v roce 1990. V současnosti asi nejdostupnější je reedice od AMS, z roku 2011. Prodává se jako pěkná “papeer sleeve” a booklet obsahuje seznam skladeb, sestavu a vzpomínky kytaristy Luigiho Calabrò v italštině i angličtině.
Cédéčko obsahuje pouhé tři skladby, tzn. necelých 34 minut členitého a propracovaného heavy progu, s minimem zpěvu v italštině. Kluci se inspirovali, kde se dalo a tak tu slyším náznaky King Crimson, Jethro Tull, The Nice a – díky ságu – i Van Der Graaf Generator.
První skladba – dvanáct minut dlouhá Venite giù al fiume – je sice poněkud svéráznou, ale o to energičtější a našlapanou předělávkou “In the Hall of the Mountain King” norského hudebního skladatele Edvarda Griega. Držte si kulicha, protože už od úvodní, důvěrně známé flétnové fanfárky a kulometné salvy bicích se jede na plný plyn. Ke slyšení je tu všechno možné, od blues rockových pasáží s pěknými kytarovými sóly, přes saxík, až po “tullovské” flétny a když se v sedmé minutě vyloupne variace na Emersonovo “Rondo”, jdu definitivně do kolen. A za kytarové sólo v závěru skladby by se nemusel stydět ani Blackmore.
Jako takový předěl slouží balada Evviva la contea di lane, která mi tím cinkáním činelů, flétnovou melodií a především atmosférou připomíná skladbu “I Talk To The Wind” z debutového alba King Crimson. Nechybí pěkné klávesové sólo a saxofon v závěru skladby bzučí a sténá, jak vosa v posledním tažení.
Vyvrcholením alba je patnáct minut dlouhá a do pěti strof naporcovaná suita All’uomo che raccoglie i cartoni. Téma na začátku skladby mi je opět nějak povědomé (aby ne, je to úryvek z Musorgského “Night on the Bare Mountain”), ale čert to vem. Zpěvu je tady znovu jen tolik, aby se neřeklo, saxofonové bouře ve stylu “21st Century Schizoid Man” střídají předlouhá varhanní sóla, akustické vsuvky a v momentě (7:33), když poprvé se ozve hluboké a temné vrčení moogu zažívám hotový hudební orgasmus. Nechybí ani čistě jazzová vsuvka a po krátké zrychlené opakovačce úvodního motivu doprovázené šíleným sólem bicích je konec.
Album Buon Vecchio Charlie se okamžitě vyhouplo mezi moje nejoblíbenější kousky italské provenience a je to takovej můj tajnej tip pro milovníky hard/prog rocku z kraje sedmdesátých let.
SKLADBY:
01. Venite giù al fiume – 12:09 (Luigi Calabrò)
02. Evviva la contea di Lane – 6:35 (Richard Benson)
03. All’uomo che raccoglie i cartoni – 15:00 (Luigi Calabrò)
I. Prima stanza
II. All’uomo che raccoglie i cartoni
III. Terza stanza
IV. Beffa
V. Ripresa
SESTAVA:
Richard Benson – voce solista, chitarra a 12 corde
Luigi Calabrò – chitarra acustica, chitarra elettrica, voce
Paolo Damiani – basso
Alessandro Centofanti – tastiera
Rino Sangiorgio – batteria
Sandro “Cicero” Cesaroni – sassofono tenore, flauto
Buon Vecchio Charlie
progressive rock, hard rock
Melos
1990
CD
3
CD - AMS, 2011
