CD M.P. Records – MPRCD 009, M.P. Records – ZSLT 70014 /1997/
O Italech Capitolo 6 se toho moc neví a v jejich historii aby se čert vyznal. S jejím sestavováním jsem si dal docela práci, ale jednotlivé internetové zdroje si odporují a dělají mi guláš jak ze sestavy, tak z (především singlové) diskografie. Ani pořádnou fotku jsem nenašel a tak mohu nabídnout jen pár holejch faktů: skupina vznikla v roce 1969 (sloučením kapel I Rangers a Gli Eremiti) a během tří let na hudební scéně natočila beatovej singl (M’innamoro di te/L’amavamo in tre), dvě písničky pro jugoslávskou televizi (právě z onoho singlu) a v roce 1972 i první, jenomže zároveň aj poslední studiové album Frutti per Kagua, následované – nebo předznamenané – singlem Il grande spirito/Sole di notte. Toť vsjo.
Elpíčko Frutti per Kagua vyšlo u labelu “it” a dnes patří k těm opravdu vzácným a velmi drahým. Na discogs by byl jeden zachovalej kousek k mání, ale případný zájemce nechť si připraví nekřesťantskejch sedm a půl tisíce €uro 🙂 Koncepční album opěvuje život severoamerických indiánů a hudba přesně odpovídá době svého vzniku – je to mix tvrdého a progresivního rocku, s nakřáplou kytarou, šprajcnou a lehce přizvukujícími varhanami. Připomíná to kdeco, Jethro Tull počínaje a souputníky Osanna, Eneide, nebo Jumbo konče. Tedy nic přelomového, ani dosud neslyšeného, ale poslouchá se to dobře.
Úvodní a velmi ambiciózní skladba Frutti per Kagua zabrala celou první stranu původního asfaltového kotouče, ovšem ani přes doslova strašidelnou délku nenudí a stala se takovým trochu předčasným vyvrcholením celého alba. Nemůžu si pomoct, ale její začátek, to jsou Jethro Tull jak vyšití a může za to především zemitá kytara spolu s úsečně riffující flétnou. Nicméně jakmile se připojí ságo, tak už to nejsou Jethra, ale Osanna a to není všechno. Přichází zklidnění, zvolnění tempa a najednou odněkud vystrkují růžky Pink Floyd z jejich raně psychedelického období. Jenže než mě stačí přepadnout chuť na pravej anglickej čaj a sušenky, tak je tu další obrat. Monotóní tlukot bicích, bludné tóny varhan, podivně zhulená atmosféra a já si říkám, sakra, co mi to jen připomíná? The Doors? Nebýt té všudypřítomné šprajcny, tak aj docela jo… V samotném závěru se skladba vrací tam, kde začínala a z vedlejšího studia jako kdyby si k mikrofonu odskočil Alvaro Fella od hudebně spřízněných Jumbo.
Z titulní pecky jsem opravdu nadšenej, ale narovinu přiznám, že druhá polovina desky mě moc nebere. Obsahuje tři kratší skladby, jejichž kvalita je – řekněme – kolísavá a jako první je tu Grande spirito. Pochmurná, tři a půl minutky dlouhá balada s velice expresivním zpěvem, která neurazí, ani nenadchne. Následující Il tramonto di un popolo je o dost lepší a hned v jejím úvodu potěší i krátké sólo hřmotivých bicích. Album končí bezmála dvanáct minut dlouhou skladbou L’ultima notte a i přes pár pěkných okamžiků jsou moje pocity z ní spíš smíšené…
Asi by se slušelo dodat, že klávesových nástrojů je tady velmi málo a hlavní pemzum práce odvádějí kytary, flétna a bicí. Album je tak opravdu “hard”. Zvuk je sice trochu nevyrovnanej (každá skladba hraje jinak), ale dobrej. Na Itálii a rok 1972 určitě.
Cedlo od MP Records je jednoduchou mini vinyl replikou, jakou znáte třeba z produkce Repertoire. Obálka z lesklého papíru obsahuje do futrálku balený kotouček, dvojstránku s texty písní a reklamní letáček MP Rec.
Titulní skladba je vynikající, zbytek dobrý. Za 3,5.
SKLADBY:
1. Frutti per Kagua (Lorenzo Donati/Loriano Berti) 18:24
2. Grande spirito (L. Donati/Riccardo Bartolotti) 3:31
3. Il tramonto di un popolo (L. Donati/R. Bartolotti) 5:57
4. L’ultima notte (L. Donati/R. Bartolotti) 11:30
Texty napsali Edoardo De Angelis s Francescem de Gregorim.
SESTAVA:
Riccardo Bartolotti – zpěv, kytara, flétna
Loriano ‘Fischio’ Berti – ságo, flétna
Jimmy Santerini – klávesy, zpěv
Maurizio ‘Mauro’ Romani – baskytara
Lorenzo Donati – bicí, zpěv
progressive rock
it
1972
LP
4
CD - M. P. Records, 1997
Sypem si popol na hlavu, ale v lete som album v “počúvačke” vychvaľoval do nebies. Mne sa ten úvod zdal “podozrivý”…
A kapela si dokonca zahrala pred Led Zeppelin.
https://rockovica.com/prave-pocuvam/capitolo-6-%e2%80%8e-frutti-per-kagua-1972/
Taky jsem na to vystoupení narazil, i na singl ze 72. roku s coverem Jesahel (líbí se mi víc než orig. od Delirium).
Neodolal som – tá titulná skladba je fantastická, počúvam tretíkrát za sebou. Určite vyskúšam celé dielo.
Snake, vďaka za zoznámenie s Capitolo 6 a veľmi peknú recenziu!
Jojo, titulka je skvělá. Zajímavé je, že některé zdroje uvádějí její délku 22 minut – tam kampak se ty čtyři minuty poděly ? Prej ji složil kytarista Riccardo Bartolotti, ale v tom případě nevím, kdo se podílel na tom zbytku. Italianprog uvádí jen textaře (Francesco De Gregori). Kolem té desky je až příliš mnoho nejasností a rozporuplných informací. Zbytečné o tom mluvit, stačí poslouchat 🙂
S tým časom by som sa netrápil. Diela, ktoré sa predávali v miliónových nákladoch, majú tak dobabrané časy na bookletoch, a nielen tie, že pri svojich pokusoch písať “recenzie” uvádzam stopáž po načítaní CD v prehrávači.
Všimol som si, že si mal problémy so zostavou. Možno sa k nej časom spoločne dopracujeme.
“Zbytečné o tom mluvit, stačí poslouchat”
Ehm… jasné, poslech je na prvním místě, ale o faktech souvisejících s dílem je možná zbytečný debatit na fejsbúku, ale tady určitě ne.
Spolehlivé určení autorství jednotlivých skladeb bylo otázkou minuty-dvou, vnitřek rozevíracího přebalu desky hovoří jasnou řečí:
A1 Frutti Per Kagua (Lorenzo Donati/Loriano Berti)
B1 Grande Spirito (Lorenzo Donati/Riccardo Bartolotti)
B2 Il Tramonto Di Un Popolo (Lorenzo Donati/Riccardo Bartolotti)
B3 L’Ultima Notte (Lorenzo Donati/Riccardo Bartolotti)
Texty napsali Edoardo De Angelis s Francescem de Gregorim
Se sestavou bych to viděl na podobně časovou náročnost.
Jo, a dík za bezva tip!
Dovolil som si doplniť tieto údaje do recenzie. Díky!
V tom případě se omlouvám a stydím. Nejsem příliš sběhlý v hledání na google, cizími jazyky nevládnu a tak si pomáhám překladačem. Stránek o kapele i desce jsem si našel několik, ale každá uváděla něco jiného. Na tom, že titulní skladbu složil Riccardo Bartolotti se docela shodly, ale je možné, že jedna “opisuje” druhou. Se sestavou je to nemlich to samé. Moje CD reedice ji raději neuvádí – booklet má docela chudičkej – a tak jsem ji neuvedl ani já.
Netřeba nijakých omluv, jen zápalu pro věc. Že je internet zaplevelenej painformačním hnojem je fakt, v globálu je to žumpa, ve který se člověk snadno vymáchá. Těma sra.kama jsem ale nechtěl moc smrdět, tož jsem obětoval něco času, abych se aspoň trochu sběhnul. Tož tak.
Krom jiných zdrojů i basák Capitolo 6 potvrzuje albovou sestavu:
Riccardo Bartolotti – zpěv, kytara, flétna
Loriano ‘Fischio’ Berti – ságo, flétna
Jimmy Santerini – klávesy, zpěv
Maurizio ‘Mauro’ Romani – baskytara
Lorenzo Donati – bicí, zpěv
Borek, díky – doplnené.
Poděkování patří náčelníkovi Kaguovi… Italský scéně poslechově moc nedávám, ale tohle mě zaujalo přebalem i tématem (texty už mám) a ještěže tak, bo Frutti per Kagua neberu jako desku jedný skladby. Je dobrá komplet.
Díky za doplnění. Koukám, že sestava shoduje se s tou na italianprog, tu jsem uvedl aj na progboardu. Příliš mnoho informací mě popletlo, pak už jsem si nebyl ničím jistej…
Každopádně jsem rád, že vás Capitolo 6 zaujali. Podobný námět by mělo mít i album “Arrow Head” krajanů Osage Tribe.