Jubileum se vší parádou

CD Sony Music ‎MHCP-1320 /2007/

Výbornej koncert, uspořádanej k 30. výročí založení legendárních Banco del Mutuo Soccorso. Nahrávalo se to 6. července 2002 v Římě a vyšlo o rok později u Sony Music v Itálii a v roce 2007 u stejné firmy v Japonsku.

Těžištěm akce jsou sedmdesátá léta a vzpomíná se především na první čtyři studiová alba. Nechybí největší hity kapely: hned na úvod je tady z eponymního debutu pocházející nakládačka R.I.P., po ní svižná a chytlavá Il ragno, dále Canto di primavera, Non mi rompete a – trochu překvapivě – aj “osmdesátkovej” Moby Dick. Jediná, mě neznámá skladba (La caccia / FA# minore) pochází ze sólového alba Movimento bosse Vittoria Nocenziho. Písničky jsou v mnohdy notně pozměněném aranžmá, prodloužené, nebo naopak zkrácené a doplněné o dechové nástroje (klarinet, flétna, ságo), ovšem to jejich jádro zůstává samozřejmě stejné. Pro fanouška kapely, který zná originální verze nazpaměť, je to ovšem zajímavé poslouchání. Na správné párty nemůže chybět řada hostů a tak si s kapelou břinkne aj několik původních členů – především bubeník Pierluigi Calderoni a klávesista Gianni Nocenzi.

Atmosféra koncertu je výborná, pěkně to odsejpá a jedinou výtku bych měl snad až k příliš dlouhé klávesové exhibici před prvním z přídavků, kterým je srdcervoucí 750.000 anni fa…l’amore? Ovšem když se z reproduktorů vyvalí závěrečná instrumentálka Traccia II, řvu nadšením a chci ještě, ještě, ještě…

V bookletu je krásně rozepsané obsazení v jednotlivých písničkách a tak se dá snadno zjistit, kdo (a z kterého stereo kanálu) vám zrovna hraje. A víte, co je nejlepší? Ten fantastickej, plnotučnej a krásně čitelnej zvuk. Ta deska hraje líp, než většina dnešní studiové produkce (čistě subjektivně, žádná měření jsem neprováděl). Jenom je mi záhadou, proč na takhle výjimečné akci chyběly kamery, protože Banco těch live DVD zrovna moc nemá. Dva koncerty vyšly ještě na véháeskách (na DVD pak v roce 2004 a 2006), jeden – a výbornej – je součástí box setu Prog Exhibition 2010 a na youtube je záznam vystoupení z Japonska, z roku 2007. Jenomže to v jejich diskografii nějak nemůžu dohledat. Na kapelu takového formátu mi to přijde trochu málo.

Cédéčko je v plastu a velkoformátovej skládací booklet obsahuje tracklist a již výše uvedené podrobně rozepsané obsazení v jednotlivých skladbách. Pak je tu také koláž ze spousty fotografií, jenomže v odstínech červené, oranžové a černé. Výsledkem je chaos, jehož výpovědní hodnota je nulová. Japonská verze se od italské moc neliší. Navíc je tu jen pár těch jejich znaků na hřbetě a zadní straně obalu, přiložený booklet v japonštině (ovšem také s texty písní v obou jazycích) a OBI. Obě vydání už jsou dnes bohužel vyprodaná a případný zájemce bude muset obrážet bazary a aukce. Já to svoje koupil teprve nedávno a jsem šťastnej, že ho mám.


SKLADBY:
01. Prologo #1 – 1:13
02. R.I.P. – 8:24
03. Il ragno – 5:18
04. Cento mani, cento occhi – 4:29
05. Quando la buona gente dice – 6:28
06. Canto di primavera – 7:27
07. La caccia / FA# minore – 4:30
08. Moby Dick – 7:20
09. Non mi rompete – 10:37
10. Come due treni / Intro – 3:09
11. 750.000 anni fa…l’amore? – 6:34
12. Traccia I – 3:01
13. Traccia II – 5:00

Durata totale: 73:30

SESTAVA:
Gruppo:
Francesco Di Giacomo – voce, testi
Vittorio Nocenzi – pianoforte, tastiere, voce
Rodolfo Maltese – chitarre, flicorno, voce
Maurizio Masi – batteria
Tiziano Ricci – basso, voce
Filippo Marcheggiani – chitarre, voce
Alessandro Papotto – clarinetto, sassofono, flauto

Altri musicisti:
Gianni Nocenzi – pianoforte
Pierluigi Calderoni – batteria
Federico Zampaglione – chitarra elettrica
Morgan – basso, cori
Mauro Pagani – violino
Filippo Gatti – cori
Viola Buzzi – cori
Andrea Satta – cori

 

No Palco Book Cover No Palco
Banco Del Mutuo Soccorso
Progressive rock
Sony Music
2003
CD
13
CD - Sony Music ‎MHCP-1320 /2007/

2 názory na “Jubileum se vší parádou”

  1. Banco del Mutuo Soccorso mám rád, ale rozhodne sa nepovažujem za nejakého skalného fanúšika. Preto ich osudy v “súčasnosti” nijako zvlášť nesledujem. Kebyže sa mi tento album dostane do rúk, s radosťou si ho vypočujem, vďaka za priblíženie.

    1. Není zač, tohle album za poslech rozhodně stojí. Mezitím se mi podařilo zařadit do sbírky i docela raritní cédéčko Sequendo le tracce, s koncertem z roku 1975. Údajně nejlepší živák BMS vůbec, ale to je věc názoru. V budoucnu bych o něm rád něco napsal, tak snad se zadaří.

Pridaj komentár