Dnes tomu tucet let, co mi bylo dáno zažít další z kategorie nezapomenutelných koncertů, jejichž průběhu jsem věnoval pár slov. Tady jsou v původním znění:

Manfred Mann’s Earth Band
28. 5. 2009, Praha, Retro Music Hall

“Co blbneš, kam se cpeš?”, slyšel jsem dámu ve svých letech krátce po otevření vstupních dveří oblíbeného hudebního klubu. Napomenutí patřilo jejímu o generaci staršímu doprovodu, který suše opáčil: “Dyť na to čekám přes čtyřicet let…”.
Pamětníků dávných koncertů Manfreda Manna z října 1965 v Československu se toho večera zjevně dostavilo vícero a jenom kvůli minimální účasti mládežníků, jindy se podobných akcí pro rodiče zúčastnivších ve slušném počtu, nebyla kapacita klubu naplněna na maximum. A o co že se ti nepříchozí připravili?

Prostor mezi osmou a devátou hodinou patřil vedle obvyklé reprodukované hudby domácí předkapele, vystupující pod roztodivným názvem Míchačky betonu. Hned dva členové někdejší studentské kapely, jejíž počátky sahají do poloviny sedmdesátých let, nechyběli ani při jejím zrodu, flétnista a zpěvák Mirek Židlický a basák Antonín Smrčka.
Během zhruba půlhodinového setu Míchačky namixovali pestrý koktejl z původních i převzatých motivů. Vedle nejvíc aplaudované tullovské ‘Lokomotivy’ zaujal song s všeříkajícím refrénem ‘Nesnáším potíže’ a pasáže s harmonikou zpěváka a kytaristy Tomáše Hádka. A ve shodě s celým vystoupením vyzněla sympaticky i poznámka frontmana, že už se taky nemůžou dočkat.

Legendární Earth Band Manfreda Manna zahájil svoje představení krátce po jednadvacáté hodině a jak se sluší a patří na nezpochybnitelné krále předělávek, úvod obstarala Springsteenova Spirits in the Night, stejně jako tomu bylo v průběhu evropských turné kapely v letech 2004-06, odehrávajících se převážně v Německu.
Adaptace známé klasiky v té nejzdařilejší možné úpravě s dlouhými kytarovými sóly a ještě delšími klávesovými vyhrávkami všeho druhu pokračovaly nejstarším songem večera, kterým byla Youngova Don’t Let It Bring You Down z roku 1970, zde uváděná jako Castles Burning. Začátek, který kromě dokonalého souznění celé kapely potvrdil měrou vrchovatou i kvality pozpěvujícího kytaristy Micka Rogerse, vedle vedoucího bandu jediného ze stávajících členů souboru, který stál už při jeho založení v roce 1971 (nepřítomen pouze v období 1975-83).
To charismatickému zpěvákovi Noelu McCallovi, patřícímu do skupiny již bezmála dvacet let, dala poprvé naplno vyniknout píseň Martha’s Madman z nejčastěji zastoupeného alba Watch. Ve světle jeho výkonu rázem zbledli i všichni slavíci světa. Slyšel jsem kdy naživo lepší hlas?

K nadšení všech přítomných se dostalo i na hymnus se zpěvným refrénem Captain Bobby Stout z debutového alba, který byl jedním z instrumentálních i zážitkových vrcholů večera. Z repertoáru hlavního dodavatele motivů Bruce Springsteena byla i křehkotonážní jízda For You a přes akustický Redemption Song Boba Marleyho, jedno z nejparádnějších čísel hlavního vokalisty, dospěl koncert ke třetí Bossovce Dancing in the Dark. S Rogersovým sólem ji přizdobila i vložená ochutnávka z ‘Domu vycházejícího slunce’ Burdonových Animals, první nečekanost toho druhu.

Absolutní spokojenost, i kdyby se po takto strávené hodince neudálo již nic dalšího. A co víc, zřetelně cítit byla i z protější strany.

V následující Don’t Kill It Carol se výrazně připomněl i spolehlivý basák Steve Kinch, působící v bandu již od roku 1986, v syntezátorové “space” show se pro změnu dostalo i na kapelníkův sólový zpěv. A pak to přišlo. Osobně nejočekávanější kus, famózní předělávku Blinded By The Light, odzpívali všichni.
Strhující finále základního setu potom obstarala dvojice skladeb z nejhranější desky večera – po Davy’s On The Road Again s McCallovou mistrovskou vokální akrobacií to byla nesmrtelná hitovka Mighty Quinn, jejíž refrén jsem znovu jak o život pěl i já. A to už je co říct…

“Come on without – Come on within – You’ll not see nothing – like the Mighty Quinn”

Těsně před půl jedenáctou se formace rozloučila, aby ji nadšený potlesk osazenstva klubu na pódium vrátil. Přesdesetiminutová přídavková variace na závěrečnou Mighty Quinn, do níž se překvapivě vešel i riff vypůjčený ze Smoke on the Water, byla vydařenou tečkou za koncertem, který předčil všechna očekávání.

Nasazení bandu, jeho výkon, vzájemná souhra, zvolený repertoár i celková atmosféra přispěly k dokonalému zážitku z prožitého večera. A k potvrzení skutečnosti, že jedině u podobně sehraných muzikantů může znít všechno takhle dokonale, a přitom působit jako ta nejsamozřejmější záležitost na světě. Jakoby ani nebylo nic jednoduššího.

OBSAZENÍ:
Manfred Mann – klávesy a doprovodný zpěv
Mick Rogers – kytara a zpěv
Noel McCalla – zpěv
Steve Kinch – baskytara a doprovodný zpěv
Geoff Dunn – bicí

SETLIST:
Spirits in the Night (Nightingales & Bombers, 1975)
Castles Burning (Odds & Sods – Mis-takes & Out-takes, 2005)
Martha’s Madman (Watch, 1978)
Captain Bobby Stout (Manfred Mann’s Earth Band, 1972)
For You (Chance, 1980)
Redemption Song (Somewhere in Afrika, 1983)
Dancing in the Dark (Spirits In The Norway Night, Live 2007)
Don’t Kill It Carol (Angel Station, 1979)
Blinded By The Light (The Roaring Silence, 1976)
Davy’s On The Road Again (Watch, 1978)
Mighty Quinn (Watch, 1978)

Původně zveřejněno 31. 5. 2009