CD Repertoire Records – REPUK 1036  /2004/

Debut Act One skotských progresivistů Beggars Opera snad ani nejde nemilovat, protože to je album, jako hrom. Na rok 1970 je to super muzika a že je snad až příliš ovlivněná produkcí kapely The Nice? Phe, co na tom. Takovejch epigonů bylo…

Skupina Beggars Opera vznikla v roce 1969 a založili ji kytarista Ricky Gardiner, zpěvák Martin Griffiths a baskytarista Marshall Erskine. Údajně to bylo při společných šichtách na stavbě části dálnice M40 poblíž Beaconsfield a potom, co se všichni vrátili do Glasgow se k nim připojili ještě hráč na klávesové nástroje Alan Park s bubeníkem Raymondem Wilsonem. Hned následujícího roku skupina podepsala smlouvu s “progresivním” labelem Vertigo, pro který v De Lane Lea Studios natočila debutové album Act One.

Jak a kde já jsem se s ním vlastně seznámil už si dneska nevybavuju, ale na to, jak mě hned první nástřel (zřejmě z YouTube) svalil na krovky si vzpomínám docela dobře. A protože byla zrovna na trhu čerstvá vinyl replika od Repertoire Records, hned jsem si ji objednal.

Můj vztah ke klasické, tzv. vážné hudbě je velice vlažný a prakticky ji neposlouchám, ale rockové adaptace jsem měl odjakživa rád. Začínal jsem s metály, takže jsem si oblíbil kapely Mekong Delta, Great Kat, Rage, nebo death metalovou symfonii finských Waltari a současně s nimi proplachoval uši deskami neoklasickejch guitar hero typu MacAlpine, V. Moore, nebo Malmsteen. Teprve, když jsem se časem proposlouchal k hudbě z “dávné” minulosti jsem s překvapením zjistil, že tady něco podobného bylo už daleko dřív. A že se u nás, v tuzemsku pro tenhle styl našla i “všeříkající” nálepka – classical rock.

Takže jsem začal vyhledávat alba s rockovými re-interpretacemi děl klasické hudby. Namátkou Emerson, Lake & Palmer, Triumvirat, Buon Vecchio Charlie, Collegium Musicum, nebo v tomhle směru asi “nejzarputilejších” Ekseption. Není tedy divu, že si mne získali i Beggars Opera, kteří na své prvotině namíchali vyváženou směs tvrdého a classical rocku s vyvrcholením v podobě neodolatelné Raymond’s Road.

Netušil jsem, kdo to byl Franz von Suppé, ale jeho předehra z operety “Dichter und bauer”, která tvoří základ úvodní skladby Poet And Pesant nemá chybu. To je classical rock jak vyšitej, se zkreslenými hammondkami, brblající basou a lavinou živelných bicích. V porovnání s jinými, podobně zaměřenými umělci tady navíc hraje podstatnou úlohu elektrická kytara, nemluvě o originálním projevu frontmana Martina Griffithse. A není to jediná adaptace od tohoto rakouského skladatele (nar. v Dalmátském království v roce 1819), Beggars Opera si od něj vypůjčili ještě předehru operety  “Leichte Kavallerie”, která patří k jeho vůbec nejznámějším dílům. V jejich provedení se proměnila na dvanáct minut dlouhou Light Cavalry a je to pořádná jízda. Těžká. A chytlavá, jak cholera.

Ve skladbě Passacaglia znalci možná poznají leitmotiv ze stejnojmenné suity George Friedricha Händela, ale kapela dokáže včas přitvrdit a pokud si dáte majzla, objevíte riff, na kterém je postavená skladba ze singlu Sarabande. Ten Beggars Opera sice natočili až v roce 1971, ale je součástí bonusové výbavičky. Zřejmě jedinou, ryze autorskou skladbou (ačkoliv ani tady si člověk nemůže být úplně jistej) je krátká Memory. Griffiths tady vede docela interesantní pěveckou linku a tak mě napadá, jestli se neinspiroval u staroanglického folku. Každopádně se jí nedá upřít hitovej potenciál a díky své délce mohla klidně vyjít i na samostatném singlu, ale nestalo se tak.

Vyvrcholením alba pro mě vždycky byla dvanáct minut dlouhá Raymond’s Road, kterou jsem si navíc opatřil podtitulem “Letem světem klasické hudby”. Bicí připomínají hluk po schodech se sypajících brambor a Alan Park tam na Hammond organ sází jeden známej motiv za druhým. Začátek mi připomíná “Rondo”, ale pak to jde v rychlém sledu a když se ozvou melodie z Bacha, Rossiniho a především Griega, jdu do kolen. A nechybí ani dlouhé, pořádně hlučné a z větší části improvizované kytarové sólo. Mazec.

Vydavatel k albu připojil ještě singl z roku 1971, s výše uvedenou Sarabande na straně A, kterou doplňovala skladba Think. Líbí se mi obě a jsem rád, že tady jsou. Jediným minusem je fakt, že oproti ve stereu nahraném Act One jsou pouze ve verzi mono.

Album Act One skotských Beggars Opera jsem si před lety zamiloval a zůstávám mu věrný. Zpěv Martina Griffithse sem padne, jako pr..l na hrnec, zvuk je správně dunivej, hřmotnej a navíc to má řádně ulítlej futrál. Jeho autorem je Marcus Keef, který vytvořil obálky prvních tří alb Black Sabbath. Myslím, že pro milovníky raných sedmdesátek a příznivce classical rocku zvlášť, je tahle deska naprostou nezbytností. Čtyři a půl.

SKLADBY:
1. Poet And Pesant (Suppé/arr. Beggars Opera) 7:10
2. Passacaglia (Scott/Erskine) 7:04
3. Memory (Scott/Erskine) 3:57
4. Raymond’s Road (Beggars Opera) 11:49
5. Light Cavalry (Suppé/arr. Beggars Opera) 11:57

Bonus tracks on CD:
6. Sarabande (Beggars Opera) 3:32
Single A-Side, 1971
7. Think (Beggars Opera) 4:25
Single B-Side, 1971

SESTAVA:
Martin Griffiths – vocals
Alan Park – organ
Raymond Wilson –  drums
Ricky Gardiner – lead  guitar
Marshall Erksine – bass guitar

Album: Act One
Autor: Beggars Opera
Žáner: Classical Rock, Prog Rock
Vydavateľstvo: Vertigo
Rok: 1970
Formát: LP
Počet skladieb: 5
Zdroj: CD Repertoire Records – REPUK 1036 /2004/