Parta kolem Zdeňka Kluky a Pavla Váněho měla prostě smůlu s vydáváním desek. První album hudebníci nahrávali v době, kdy skupina již oficiálně neexistovala, album Mauglí bylo nahráno jakoby mimochodem a v době vydání skupina již vystupovala s programem Dialog s vesmírem. Také může posluchače neznalé věci mást fakt, že každé ze tří alb vyšlo pod jiným názvem skupiny.
Ve výsledku je ale jedno, zda se skupina jmenuje Progress Organization, Barnodaj či Progress 2, protože skupina je vždy snadno rozpoznatelná díky typické melodičnosti, vokální preciznosti, instrumentální zdatnosti a snaze vytvářet komplikovanější kompozice. A i když její popularita nikdy nedosáhla úrovně jiných rockových skupin té doby, přece jenom zanechala v historii československé rockové hudby nezanedbatelnou stopu.
Album skupiny Barnodaj upoutá na první pohled černobílým obalem s motivy exotických zvířat z indické džungle. To koresponduje s názvem Mauglí, což má evokovat Kiplingovy Knihy džunglí. Snaha o koncepčnost však zůstala v půli cesty, v textech Pavla Kopty se to hemží i jinými inspiracemi, které Mauglího v mnohém nepřipomínají. Některé z nich, Kamarád Gramofon a Tutový typ, mně svou náladou připomínají Wolkerovy verše ze sbírky Host do domu.
Na desce najdeme devět veskrze příjemných písniček a jednu instrumentální skladbu. Ta má příznačný název Džungle a celé album otevírá. Rázem se přeneseme do tajuplné Indie, již má připomínat i užití sitáru. Následuje Strach, svižná píseň, pro kterou je charakteristická moravská melodičnost a která by se svým všeobecným námětem možná dala zařadit do cyklu o Mauglím. Určitě tam ale nezapadá Klukův Kamarád Gramofon, píseň, se kterou jsem měl dlouho problém a nemohl jsem ji vstřebat. Dnes vysoce hodnotím její posmutnělou nostalgickou náladu a orchestrální aranžmá.
Píseň Štěstí je dalším kouskem, který zpracovává archetypální téma, což se objevuje již v písni Strach. Přiznejme si, kdo z nás trochu toho štěstí občas nepotřebuje. Bezedná tůň střídá dvě polohy, zadumanou a kolovrátkovou, a stejně tak i mé pocity z této písně jsou dosti rozporuplné. Následující dvě skladby, Dopis v láhvi a Prám z prámů, vždy prošumí kolem mě a velký dojem nezanechají. Víc mě zaujme až Tutový typ, další Klukovo odbočení od bigbítu fungujícího na první dobrou. Pravý opak ale platí pro přímočarou píseň Mauglí, ze které se podle mě nestala odrhovačka jenom proto, že v době vzniku prostě rozhlas tvorbu nějakých divných hudebníků z Brna dokonale ignoroval.
Album zakončuje skvostná skladba Osud, která je opět ozdobena sitárem a mohutnou orchestrací v závěru. Nejlepší píseň na desce zdobí neméně skvělý Koptův text a výtečný zpěv Pavla Váněho.
Co dodat? Určitě to není nejlepší počin brněnských rockerů a progrese aby na ní posluchač lupou pohledal. Na druhou stranu se jedná o příjemnou desku s několika podařenými písničkami a skvostnou instrumentálkou, což asi nebylo v té době zas tak málo.
Skladby:
01. Džungle (4:25)
02. Strach (3:30)
03. Kamarád Gramofon (4:30)
04. Štěstí (3:35)
05. Bezedná tůň (2:55)
06. Dopis v láhvi (3:15)
07. Prám z trámů (3:00)
08. Tutový typ (3:55)
09. Mauglí (3:55)
10. Osud (5:05)
Sestava:
Zdeněk Kluka – bicí (1-10), moog (1, 8), kytara (1), harmonika (9), steel kytara (9), sborový zpěv (1-5, 7-10), zpěv (3, 5, 8)
Pavel Váně – el. a akust. kytary (1-6, 8-10), mandolína (5), sborový zpěv (1-5, 7-10), zpěv (4, 6, 9, 10)
Jan Sochor — piano (2, 3, 5, 7, 8, 10), varhany (1, 4—6, 9), moog (4, 6-8), smyčc. syntezátor Rolland (3, 7, 10), cembalo (5), sborový zpěv (1—5, 7—10), zpěv (7)
Pavel Pelc – basová kytara (1-6, 8—10), sborový zpěv (1-5, 7—10)
Mauglí
Prog Rock
Supraphon
1978
LP
10
CD FT Records – FT0088-2
Slyším to podobně. Za opravdu povedené kousky považuju introdukci Džungle, s písničkami Osud a Kamarád gramofon. Dopis v láhvi a Štěstí ještě docela ujdou, Strach akceptuji, ovšem ten zbytek už za moc nestojí. A z textů taky nejsem zrovna nadšenej. Ovšem obal se mi líbí a reedici od FT Records chválím za pěkně udělanej a informacemi naditej booklet.
Martine, díky za pěknou recenzi. Líbila se mi už před lety a jsem rád, že jsi ji sem přidal.
Jo, to máš pravdu. Ta reedice se povedla. Původní desku jsem viděl poprvé někdy v sedmnácti a už tenkrát se mi ten obal strašně líbil. Samotnou nahrávku jsem slyšel až později a dlouho jsem ji nemohl vstřebat. Občas si ji připomenu a jelikož jsem si včera vzpomněl, že jsem na ni kdysi psal recenzi na progboard, tak jsem si řekl, že tady si snad také své čtenáře najde.
Mauglí_ho jsem kupoval hned jak vyšel, od prvního poslechu mi do ucha nejvíc padly “Klukoviny” Džungle, Kamarád gramofon, Bezedná tůň a Tutový typ (i s tou chybou), plus Osud (s jeho aranžérským vkladem), který taky považuju za nejlepší na albu. I pro ten zbytek ale stárnu jak víno, čím jsem starší, tím lepší se mi zdá být.
Přebal řadím mezi to nejzajímavější, co bylo v rámci čs. bigbítu k vidění, příloha ale nesmyslně obsahovala texty jen ke čtyřem písním, i proto jsem Mauglí_ho pořídil taky na CD. Souhlas s parádním bookletem, ty tři bonusy mi ale přijdou ještě nepatřičnější než obvykle.
PS: Ani tohle album by nikdy nevzniklo nebýt Hynka Žalčíka; jeho pozice v mé osobní Síni slávy je neotřesitelná.
PPS: Dík za prima počtení.
Borku, dík. On si asi dneska málokdo umí představit (kromě pamětníků), co to muselo být za fušku vydupat realizaci nějaké zajímavé desky u našich tehdejších mocipánů. Hynek Žalčík je pro mě Pan Producent , i když mám dojem že v těch časech se muselo používat trochu jiné označení.
@Martin H: Tohle jsem nikdy extra nezkoumal, ale mám za to, že zapovězený byli především manažeři, producenti se k tomu dopracovali až časem. Na Kuřeti nebo Městu Er je Žalčík jistojistě uvedenej ještě jako producent, až během druhý půlky sedmdesátek se z toho stala “umělecká spolupráce” (viz třeba Mišíkova dvojka, kterou jsem měl dneska v ruce).