ANNIHILATOR – Alice In Hell

Když v roce 1989 vyšel tento kanadský debut, bylo to velice příjemné osvěžení, tehdy značně přesycené thrashmetalové scény. Kapel byla hromada; ne všem se podařilo prorazit mezi špičku a vejít v širší povědomí, ne všechny za to stály. Mnohé se navzájem podobaly natolik, že bylo téměř nemožné je od sebe rozpoznat.

„Ničiteli“ ze země javorového listu a jeho prvotině „Alenka v pekle“ to rozhodně neplatí; povedlo se mu odlišit od zbytku a zapsat se do metalové historie.
Se svým technickým thrashem s krystalicky čistým zvukem, výbornými melodiemi a riffy, energií nabitou hudbou a osobitostí, si to určitě zaslouží.
Celé album je parádně nadupané, slabinu nenajdete, stejně jako pomalou skladbu. Ale bez obav, nesviští se pořád nejvyšší rychlostí, prostor dostanou i vybrnkávačky a klidné pasáže; nikdy ovšem nejde o dlouhou dobu. Výjimkou je pouze málo přes minutu a půl trvající instrumentálka „Crystal Ann“ na začátku nahrávky, která je vlastně jakýmsi intrem.

Jak už jsem se zmínil, jde o velice vyrovnaný počin; pokud bych však měl vybrat jen několik favoritů (třeba na kompilaci), určitě by nechyběla „titulní“ „Alison Hell“, po ní následující „W. T. Y. D.“, pátá a šestá „Burns Like A Buzzsaw Blade“ a „Word Salad“, či závěrečná „Human Insecticide“.

I když rovněž další desky „anihilátora“ Jeffa Waterse a jeho (případných) kumpánů nejsou vůbec špatné, debut se překonat nepodařilo. (Nejvíc mu „šlape na paty“ následující „Never, Neverland“.)

1. Crystal Ann (1:41)
2. Alison Hell (5:00)
3. W. T. Y. D. (3:53)
4. Wicked Mystic (3:36)
5. Burns Like A Buzzsaw Blade (3:31)
6. Word Salad (5:46)
7. Schizos (Are Never Alone) Parts I & II (4:35)
8. Ligeia (4:40)
9. Human Insecticide (4:48)

Randy Rampage – vocals
Jeff Waters – guitars
Anthony Greenham – guitars
Wayne Darley – bass
Ray Hartmann – drums

Alice In Hell Book Cover Alice In Hell
Annihilator
Thrash Metal
Roadrunner
1989
LP
9

2 názory na “ANNIHILATOR – Alice In Hell”

  1. to Cossack : ty jsi to tu rozjel, to je doslova uragán recenzí, že nestíhám pomalu na nic reagovat. Tato deska a žívé EP z Eindhovenu je jedna z mála, které mě po roce 1990 z thrashe zaujala. Ty technické pasáže Jeffa byly uchvacující.

  2. Na kazetách jsem měl první tři alba a vybavuju si jenom to první a třetí. U debutu mě zaujalo techničtější a přitom pořád ještě dostatečně razantní pojetí. V porovnání s ostatními kapelami své doby určitě. U placky Set the world on fire jsem pak ocenil rozmanitost předloženého materiálu a melodie. Čas od času po něčem z thrash metalového ranku sáhnu, ale zrovna Annihilator jsem neslyšel, ani nepamatuju. Zrovna mám hodinku času, tak šup sem s Alicí…

Pridaj komentár