Parádní debut stoner metalových Angličanů, jenž mám raději, než kterékoli jejich následující album, přestože ta nejsou také vůbec špatná a navíc, zní stále tvrději a metalověji. I většina fandů preferuje a velebí spíše pozdější nahrávky z jejich dosud osmi vydaných. Takže, ačkoli mívám zpravidla o malinko blíž k heavy metalu než k hard rocku, u prvotiny „Frequencies From Planet Ten“ mi právě ta rockovost a psychedelie náramně sedí. (Ještě následovník „Time Travelling Blues“ je takový, pak už se začalo přitvrzovat.)
Zajímavý je také důvod (a původ) názvu kapely… Protože chtěli mít ve jméně nějakou barvu, jako většina jejich „hudebních hrdinů a vzorů“ – Black Sabbath, Blue Cheer, Deep Purple, Pink Floyd apod. – zvolili ORANGE; jelikož byli (jsou) velkými fanoušky díla J. R. R. Tolkiena, zejména trilogie „Pán prstenů“, doplnili k tomu slovo GOBLIN.