Třetí album holandský progrockový kapely je prvním se zpěvákem Michaelem Van Dijkem a v uších řady fans jejich nejlepším. Produkoval mistr Bain. Rodger.
4 názory na “Alquin – Nobody Can Wait Forever, 1975”
Pridaj komentár
Prepáčte, ale pred zanechaním komentára sa musíte prihlásiť.
O Alquin som nemal ani šajnu, kým som asi pred desiatimi rokmi nepočul na nejakom progrockovom rádiu song “Wheelchair groupie”. Zaujalo.
https://youtu.be/aQ3uyI9BZqw
Tak to je znám dýl přes 2LP Crash!, dokonalej průřez tvorbou v 70’s (rovnoměrně zastoupený všechny 4 desky).
Pěkný je i video Alquin u Boba Harrise: https://youtu.be/Jt55Fc6f6gY
Já včera shodou okolností poslouchal debut. Stihnul jsem asi půlku, ale těch změn, zvratů a stylů na ní bylo tolik, že jsem valil bulvy.
Někde jsem vyčet’, že “Alquin spojili se zručností starých alchymistů jednotlivé stylové ingredience do navýsost originálního tvaru hrajícího všemi duhovými barvami.”
Že by si hnutí pod touhle vlajkou vybralo za svou některou z kompozic Alquin se asi nestane, ale v anketě nejstaršího holandskýho hudebního časáku OOR (Ucho) se jim v roce 1977 podařilo sesadit z trůnu Golden Earring! Byli vyhlášený kapelou roku a … rozpadli se. Škoda, zjevně ještě měli co nabídnout.