2CD MIG – MIG 01842 2CD /2017/
Dva disky našlapané excelentním heavy progem Made in Germany. Pokud snad máte vůči “krautrocku” nějaké předsudky a spojujete si ho především s experimenty typu Faust, nebo Amon Düül II, tak ostych stranou. Tohle je parádní bigbít se dvěma klávesisty v sestavě a přesvědčivým výkonem frontmana Geffa Harrisona. Vzhledem k tomu, že byl rodilým Britem (jako jediný člen skupiny) je jeho angličtina naprosto v pořádku a hudbu Twenty Sixty Six And Then posouvá o úroveň výš. Já bych si tedy na její německej původ nevsadil ani náhodou…
Skupina Twenty Sixty Six And Then vznikla z kraje sedmdesátých let (uvádí se rok 1970) v Mannheimu. Všichni její členové byli součástí místní komunity a hudbu skládali a zkoušeli ve sklepě domu, ve kterém přebývali. Jejich jedinou oficiální nahrávkou se stalo LP Reflections On The Future, vydané prostřednictvím nadnárodního gigantu United Artists Records v roce 1972 a i když sklidilo pochvalné recenze, k širšímu publiku se nějakou záhadnou shodou okolností nedostalo. Skupina, zklamaná komerčním neúspěchem svoji činnost krátce po jeho vydání raději ukončila, aby se o mnoho let později stala kultem a jejich jediné album sběrateli vyhledávanou raritou.
Původní vinyl obsahoval pět skladeb a byť je každá z nich malinko jiná, dohromady tvoří jeden, dokonale vyváženej celek. Kromě kytaristy, basisty a bubeníka byli v sestavě hned dva hráči na klávesové nástroje a oběma je v kreditech připisován organ, Steve Robinsonovi pak ještě piano s vibraphonem. Já tady sice občas slyším i mellotron, nebo flétnu, ale o těch je v bookletu ticho po pěšině. Před kapelou se tak otevřely netušené možnosti a úvodní tvrďárna At My Home, se zdvojenými hammondkami, nakřáplou kytarou a siláckým projevem Geffa Harrisona je toho důkazem. Je to tedy pořádná jízda a myslím, že by mohla oslovit všechny milovníky Atomic Rooster, Deep Purple, nebo Uriah Heep. Art rockově vznešený začátek následující Autumn naznačuje pastorální selanku, ovšem zmýlená neplatí, anžto vzápětí se rozeběhne tempem, které si v ničem nezadá se “Sabre Dance” Arama Chačaturjana. Opravdu mi to tuhle nesmrtelnou klasiku místy dost připomíná, ale jinak jde o výtečnou, devět minut dlouhou skladbu s celou řadu zajímavých zvratů, odboček a změn. Jestliže je první skladba především “hard”, tak tahle mnohem víc “prog”…
Za vrchol alba bych označil píseň s poněkud matoucím a pro mě těžko přeložitelným názvem – Butterking. Má totiž opravdu originální melodii a harmonie připomínající nějakej slavnostní obřad. Ostatně, napovídal by tomu i její text. Vskutku nevšedním je i projev Geffa Harrisona, který svými hlasovými rejstříky (byť za pomoci studiových kouzel) předvádí hotovej hereckej koncert a z čistých poloh přechází až v “plačtivej” chraplák.
Titulní skladba Reflections On The Future se rozkládá na ploše, dosahující k šestnácti minutám a jde tedy o nejambicióznější položku celého alba. Na to, aby se v ní mohli Twenty Sixty Six And Then pořádně vyřádit mají dostatek času a jednotlivá témata střídají se rychlostí blesku. Kapela se ladně pohybuje od hard rocku ostrého jak břitva, přes jímavé melodie ve stylu Procol Harum, až někam ke classical rocku s elektrickým pianem a vibraphonem. Chybět pochopitelně nemůže hlučná kytarová exhibice a dokonce ani špetka jazzu. Prvních deset minut je vskutku excelentních, ovšem pak se to zvrhne v trýznivou kakofonii a tu už teda koušu dost těžko. Původní album končí krátkou, ale o to podmanivější písní How Would You Feel, ovšem moje 2CD reedice nabízí ještě hromadu materiálu navíc. A nejde o žádnej odpad, protože hned několik skladeb je v prvotřídní kvalitě a tak by se z nich dalo klidně poskládat ještě jedno plnohodnotné album.
Prvním bonusem je prodloužená verze úvodního nářezu At My Home, zde navíc s parádní šprajcnou Wolfganga Schönbrota. Tahle skladba se vešla ještě na závěr prvního kotouče, ovšem zbytek už je na disku č.2. Jedenáct minut dlouhá, progressive rocková smršť The Way That I Feel Today má díky Schönbrotově flétně téměř “tullovskej” nátisk, ovšem o chvíli později bych si ji klidně spletl s něčím od Uriah Heep. Jinak, právě ona obsahuje část, která se nakonec stala samostatnou písní How Would You Feel. Co napsat o třináct minut dlouhém “svěcení jara” Spring? Myslím, že podtitul “Duet for two Hammonds” hovoří za vše a opravdu jsou to klávesové orgie, navíc s prvotřídní basou…
Nahrávky skladeb I Wanna Stay a Time Can’t Take It Away vznikly při zkouškách v Mnichově a na druhé uvedené si “vrzla” i americká pěnice Donna Summer. Její hlas zní především v doprovodech a zpívá opravdu pěkně, ovšem Geff Harrison nezůstává o nic pozadu. Následující dvě písně – Winter a I Saw The World – skupina zaznamenala již v roce 1970 přes reproduktor kazetového magnetofonu a tak je ten výsledek poněkud tristní, ale dá sa a úplně posledním je příspěvek You Are Under My Skin klávesisty Steve Robinsona. Ten tuhle píseň údajně napsal pro potřeby Twenty Sixty Six And Then, ale nakonec se nehodila a tak ji natočil až o mnoho let později s kytaristou Thomasem Klamou. Její, tak trochu reagee podoba se mi však vůbec nelíbí a tak bych se bez ní klidně obešel.
2CD reedice od MIG Music je v klasickém jewel boxu s transparentním trayem a kromě potištěných kotoučů obsahuje ještě dvanáctistránkovej booklet. V něm najdete rozhovor s Geffem Harrisonem, originální promo článek (všechno v němčině) od United Artists/Liberty z roku 1972 a několik černobílých fotek.
Je to výtečná kompilace, kterou si užívám s opravdovou chutí a jejíž poslech mě naplňuje energií a dobrou náladou. Především skladby Autumn, Butterking, The Way That I Feel Today a Spring jsou takové šlehy, že bych je okamžitě vylepil do výkladní skříně německé progressive rockové scény. Pokud jste snad ještě neměli tu čest, tak zkuste…
4,5
SKLADBY:
CD 1
01. At My Home 05:02
02. Autumn 09:05
03. Butterking 07:20
04. Reflections On The Future 15:47
05. How Would You Feel 03:22
06. At My Home (Studio Live -Version) 07:58
CD 2
07. The Way That I Feel Today (Studio Live -Version) 11:11
08. Spring (Duet for two Hammonds) 13:02
09. I Wanna Stay (The Munich Sessions) 03:59
10. Time Can’t Take It Away (The Munich Sessions) 04:40
11. Winter (Demo 1970) 07:17
12. I Saw The World (Demo 1970) 04:30
13. Steve Robinson – You Are Under My Skin 04:34
SESTAVA:
Dieter Bauer – Bass
Konstantin Heinrich Bommarius – Drums
Gagey Mrozek – Guitar
Veit Marvos – Organ
Steve Robinson – Organ, Piano, Vibraphone
Geff Harrison – Vocals
+
Drums – Curt Cress (tracks: 09, 10)
Flute – Wolfgang Schönbrot (tracks: 06, 07)
Guitar – Thomas Klama (tracks: 13)
Saxophone – Wolfgang Schönbrot (tracks: 07)
Vocals – Donna Summer (tracks: 10)
Reflections On The Future
Heavy Prog
United Artists Records
1972
LP
5
2CD MIG – MIG 01842 2CD /2017/
Skvelý album, môžem len súhlasiť. Originál nevlastním, vzdal som to v čase, keď som na stránke Discogs skupoval vydania zabudnutých stariniek od nemeckej firmy Second Battle – jeho cena sa pohybovala v rozmedzí, keď už som nebol ochotný prižmúriť oko.
Snake, díky za recku, potešila ma…
P. S.: Ak by niekoho zaujímalo, ako sa Angličan Geff Harrison ocitol v Nemecku, môže sa o tom dočítať v profile skupiny I Drive.
Jojo, já vím. Dneska už si to může díky té edici od MIG Music koupit každej, ale ještě cca před deseti lety se to shánělo opravdu blbě. Navíc existovala dvě různá vydání, která se trochu lišila svým obsahem – Reflections On The Past a Reflections!. Každopádně je to skvělá nahrávka a je jedině dobře, že se dostala i do běžné distribuce.
Díky za doplnění a link na profil I Drive. Geff Harrison tyto skutečnosti uvádí v onom výše uvedeném rozhovoru, ale nechtěl jsem se o tom moc rozepisovat. Zajímavá je i skutečnost, že téměř všichni členové Twenty Sixty Six And Then se po jejich rozpadu uchytili u dalších lokálních kapel. Piťo, díky za spolupráci a za komentář.