CD Sony Bmg Music Entertainment, RCA Italiana – 88697343602 /2008/
Koncepční album inspirované zkázou bájné Atlantidy je třetí položkou v diskografii The Trip a potom, co se odporoučel kytarista Billy Gray se nahrávalo pouze v triu a v sestavě klávesy, basa a buben. A že i bez kytary se dá dělat celkem slušnej kravál jsem se v minulosti přesvědčil už mnohokrát.
Odchod kytaristy Graye nebyl jedinou změnou v sestavě The Trip, z mého pohledu ještě důležitějším se ukázal nástup bubenické extratřídy Furia Chirica. Mám za to, že především jeho přičiněním se projev kapely posunul ještě o něco virtuóznějším směrem. Ovšem tu největší porci práce odvádí klávesista Joe Vescovi a už to není jen o Hammond organu či mellotronu, jako v případě o rok staršího alba Caronte. Vescovi se obklopil celou řadou tehdy dostupných nástrojů a díky nim je ta nahrávka o něco košatější a barevnější. Nejen díky výše uvedenému obsazení mi tak připomíná tvorbu velikánů Emerson, Lake & Palmer…
Úvodní, pět a půl minuty dlouhá instrumentálka Atlantide nabízí dvě zcela rozdílné polohy. Brilantní a technickej náklep, i oddech za zvuků připomínajících šumění moře s éterickým vokálem nějaké v bookletu neuvedené dívčiny. V následující Evoluzione se prvně ozve nahalovanej zpěv v angličtině a pochválil bych precizní a velmi variabilní bicí se spoustou breaků i klávesové sólo. Určitě nejchytlavějším kusem na desce je skladba Leader. V jednoduchosti je síla a tak její kostru tvoří základní rytmus (bum čvacht), tepající basa a snadno zapamatovatelná vokální linka. S výjimkou úvodní Atlantide mají všechny skladby kolem tří minut a tak to odsejpá. Než se člověk naděje, je tady konec první strany původní vinylové desky a s ním i pecka Energia. Ta je takovým instrumentálním pokračováním předcházejícího tracku – basa a bicí držej rytmus, řádí tady především Vescovi a energie má opravdu na rozdávání…
V Ora X znovu dostane trochu víc prostoru zpívající basista Arvid “Wegg” Andersen a výbornej je především nářez v poslední třetině skladby. Po pompézní a naléhavé Analisi přichází vrchol alba – zkáza Atlantidy, Distruzione. Nejprve pár tajuplných zvuků a pak skvěle nazvučené a téměř pět minut dlouhé sólo na bicí. Chirico řádí jak utrženej vagón a díky skvěle sejmutému zvuku mám pocit, že do toho tříská u nás v obýváku. Na úplnej závěr je tu skladbička Il vuoto. Krátké, klávesové outro v New Age stylu, které udělá tečku za celou sotva půl hodiny dlouhou deskou.
A to je vše. Na jednu stranu mi tady chybí pecka kalibru Caronte I, na stranu druhou na mě Atlantide působí vyhranějším a kompaktnějším (byť trochu akademičtějším) dojmem. Hodnotím podobně, jako předcházející album Caronte. Tedy za čtyři.
SKLADBY:
1. Atlantide (Indietro nel tempo – Mare – Alba sul continente) – 5:25
2. Evoluzione (Presenze di vita – Civiltà modello) – 3:10
3. Leader (Il popolo crede nel capo – Promesse di una vita migliore con il dominio di Energia) – 2:44
4. Energia (Energia è nelle mani del capo – La follia del Leader esplode – Gli uomini saranno schiavi) – 3:25
5. Ora X («Io dominerò per tutta l’eternità» – Energia irrompe – Il popolo, ma anche il suo Leader , viene disintegrato) – 2:55
6. Analisi (Crolla l’illusione di comandare la natura – Energia distrugge l’uomo che male l’ha usata) – 4:07
7. Distruzione (Anarchia – Cataclisma) – 8:15
8. Il vuoto (Scompare il continente – La natura ha vinto) – 0:49
SESTAVA:
Arvid Andersen – basso , voce
Furio Chirico – batteria
Joe Vescovi – piano elettrico ed organo hammond , voce
Prog Rock
RCA Italiana
1972
LP
8
CD: Sony Bmg Music Entertainment, RCA Italiana – 88697343602 /2008/
Spolu s Caronte to naj, čo kapela vydala. Chirico je skvelý bubeník, mám ho medzi svojimi obľúbencami. Vďaka za fajnové čítanie.
Není zač, k The Trip se vracím často a rád.
O jejich vystoupení na Prog Exhibition 2010 jsem se už zmínil, ale tuhle jsem narazil na raritní nahrávku “Bolero Blues” z roku 1969. Výborná https://www.youtube.com/watch?v=Eg6FV9uh71o