The Tap Master

CD Noise International – N 0185-2  /1992/

Guitar heroes jsou kategorií sama pro sebe a vím, že řadě rockovejch fans leží v žaludku. V jejich hodnocení se to hemží mnohdy až vulgárními odsudky, ale pozor, aj tahle muzika má svoje kouzlo a zastánce. Stačí se podívat na některej z vyprodaných koncertů kytarových vizionářů Joe Satrianiho a Steve Vaie, nebo putovního cirkusu G3…

Podobnou muziku jsem vyhledával především na přelomu osmé a deváté dekády minulého století a prvním, kterej mě dostal byl švédskej blonďatej ďábel Yngwie Malmsteen. Najednou jsem zjistil, že heavy metal nemusí být nutně jen o co nejdivočejším a nejrychlejším kraválu, ale že to jde i jinak. Instrumentálně, s prvky klasiky a virtuózním kumštem. Do sbírky jsem si pak koupil řadu alb kytarových velikánů (Satriani, Vai, MacAlpine, Malmsteen, Vinnie Moore, M. Schenker), ale i těch, jejichž jména až tolik neřeknou. A jedním z těch méně známých je i britský multiinstrumentalista Dave Sharman.

Sharmanova diskografie počítá čtyři sólová, oficiálně vydaná alba (plus jedno neoficiální) a ta první dvě jsem zařadil do své domácí sbírky. Debut 1990 je ještě v mnohém hledačský, ale o dva roky mladší deska Exit Within mě dostala na první dobrou a dodnes se k ní rád vracím. Kytary nahrál (pochopitelně) Sharman, bicí nástroje Neil Huxtable a basu Neil Murray, známý ze spolupráce např. s Babe Ruth, Colosseum II, nebo Whitesnake. A to počítám jenom ta úplně největší jména, protože jeho rodokmen je opravdu dlouhý a seznam všech, se kterými hrál by vyšel na několik odstavců. Mikrofonu se chopil německý zpěvák Thomas Brache, nicméně jeho hlas zazní jen ve čtyřech skladbách z deseti. Zbytek jsou instrumentálky.

Ty čtyři písničky nejsou špatné (heavy rocková řachanda Cos You’re A Woman je dokonce výborná), ale rovnou dodám, že ani ničím výjimečné a být v tomhle stylu celé album, asi bych se moc nepředal. Sharmanovo kouzlo spočívá především v instrumentálkách a první, která mě trefí rovnou na komoru je na desce druhá věc Breeze. Výtečná balada s kouzelnou melodií a ukázkovou souhrou akustické a slide guitar.

Další velice pěknou, tentokrát už ryze akustickou skladbou je v pořadí osmá Grace a v podobném duchu se nese i závěrečnej relax u řeky The River. Řekl bych, že těm v korunách stromů cvrlikajícím opeřencům vyhrává banjo, ale nejspíš to bude jen nějaký kytarový efekt.

Z naprosto jiného soudku jsou plně elektrifikované Trucker a  Frantic. První jmenovaná je hutnou a valivou nakládačkou ve středním tempu, zkrápěnou sprškami jedovatých sól. V nejkratší, jen necelé dvě minutky dlouhé Frantic Sharman práská strunami, jak faraon bičem, ovšem nekorunovanou královnou alba pro mě byla, je a bude Andromeda. Dave tady hraje technikou, které se říká tapping a prsty obou rukou proklepává hmatník kytary bez toho, že by nějak výrazněji hrábl do strun. Podobnej styl vytváří krásné harmonie a pokud k tomu složíte pěknou melodii, nahrajete skladbu, jaká se povede jen jednou za život.

Od podobně zaměřených alb chci nejenom porci hráčské ekvilibristiky, ale aj koňskou dávku chytlavejch melodií a Exit Within mi od obojího dává vrchovatou měrou. Je to nadprůměrná placka někde za tři a půl, ale za čarokrásnou Andromeda to hodnocení zatáhnu směrem nahoru.

SKLADBY:
01. Man  6:48
02. Breeze  3:50
03. Home  5:10
04. Andromeda  3:40
05. Cos You’re A Woman  3:32
06. Frantic  1:49
07. Attitude  4:01
08. Grace  3:13
09. Trucker (Bass – Dave Sharman)  5:03
10. The River  2:15

SESTAVA:
Neil Murray – Bass
Neil Huxtable – Drums
Dave Sharman – Guitar
Thomas Brache – Vocals

Exit Within Book Cover Exit Within
Dave Sharman
Hard Rock, Heavy Metal
Noise International
1992
CD, LP
10
CD Noise International – N 0185-2  /1992/

2 názory na “The Tap Master”

  1. Sharmana neznám, což beru že je problém víc můj než jeho, ten hlavní jsi ale popsal hned v úvodní větě. V ukázkách mi toho schází víc než jen třicetiletá nostalgie, která svede divy, pamatovat si tak budu především tu šachovnicovou imidž.

    1. Jojo, něco na tom bude. Tenkrát mi bylo 22 a na podobné muzice jsem docela ujížděl. Některá z těch alb už bych si dneska nepustil, ale k tomuhle se vracím rád. Ostatně, tehdá jsem to měl jen na kazetě a cédéčko z německého ebay jsem si koupil teprve před pár lety.
      Ty šachovnice Sharmana provázejí už od začátku kariéry. Ten lak je docela originální a Jackson dělají kytary speciálně pro něj.
      Borku, dík za názor.

Pridaj komentár