Pink Floyd ‎– A Saucerful Of Secrets (1968)

A Saucerful Of Secrets, druhé řadové album Pink Floyd, mě zaujalo hned po první prezentaci v Divadle hudby. Bohužel, sehnat ho a doplnit jím mou tehdy zvolna se rozšiřující sbírku nebylo vůbec snadné. Když se potom v polovině sedmdesátých let objevil dvojalbový projekt A Nice Pair, chvíli jsem řešil, zda investovat 550 Kčs a získat tak hned dvě řadová alba kapely naráz. Pak jsem od toho upustil, protože jako filigránský sběratel jsem chtěl mít na vinylu každé album zvlášť jako jedinečný artefakt. V EMI tím ale na delší dobu vyloučili reedici obou alb, a tak jsem musel čekat, až A Nice Pair zasytí trh a objeví se „hlad“ po standardním albu. Už od prvního pohledu na obal, kde byl zachycen emotivní záhadologicky pojatý výtvarný koncept, mě dílo k sobě přitáhlo a už nepustilo….

Compilation A NICE PAIR /1973/

LET THERE BE MORE LIGHTVybrnkávané zrychlené tóny navozují atmosféru neurotického hledání, možná hledání světla. Téma pro hammondky se krásně rozvíjí jako nekonečný včelí plást za doprovodu bicích nástrojů a před mikrofonem je Roger Waters, zároveň i autor téhle skladby. Pokud chceme vstoupit do světa záhad a tajemna, právě jsme tak učinili. Harmonická stavba má ve vedení vokální linky klasický model šedesátých let, ale timbr varhanního oparu a umocnění soundu se děje v odvážných rovinách. Není zde snaha přijít s nějakou složitou kompoziční strukturou, ale spíš vložit do tématu silný emocionální náboj. Kvílející elektrická kytara je už v rukou nováčka Davida Gilmoura, který sem přináší novou transfúzi. Dost podnětný úvod pro album.

REMEMBER A DAYKlavírní akordy zvolna tříští svoje tóny v úvodu a pak se rytmická složka přihlásí s akcentovanými postupy, do kterých zazní křehký hlas Richarda Wrighta. Ten je hodně subtilní, vhodný do vokálních vícehlasů, jako sólista zní zajímavě, ale barva jeho hlasu postrádá více energie a možná i trochu uspává. Psychedelický opar skladby vás ovšem neuspí. Nick Mason nabídne několik bubenických breaků, které vás neporazí nějakou technickou složitostí, přesto mají téměř obřadný význam. Náladové, proměnlivé ve střídání varhan i klavíru a méně čitelné basové linky. Také elektrická kytara spíš dokresluje téma, než by výrazněji promluvila vlastní řečí.

SET THE CONTROLS FOR THE HEART OF THE SUN má zvláštní atmosféru. Skývá v sobě psychedelické hudební téma prolínáním hodně zvláštních nálad. Řekl bych, že právě touhle skladbou Waters zahájil osobitý skladatelský styl. Opakující se hypnotická figura baskytary a kytary je doprovázená šamanskými bubenickými doprovody a tříštivými zvuky varhan Farfisa, které vytvářejí zvláštní soundový opar. Skladba zvolna graduje a místy v ní slyším názvuky arabské hudby, což podmiňují perkusivní zvuky přechodových bubnů. Mám vizi potemnělého sálu, kde za svitu svíci se má odehrát nějaký tajný (možná zakázaný) obřad. Když přivřu oči, vidím postavy bez tváří, jak se zvolna pohybují se zapálenými loučemi. Tahle skladba má na rok svého vzniku hodně progresivní koncepci a myslím, že bych ji mohl označit jako jednu z nejsilnějších na albu.

CORPORAL CLEGGV téhle skladbě sáhl Waters do úplně jiného soudku. Psychedelický opar je zachován v podivně přiškrcených a zvláštně servírovaných hlasech s těkavým zvukem varhan i rozostřeným kytarovým nástupem. Pak podivnou dechovkou na kazoo, což má symbolizovat ironickou nadsázku a opovržení armádou. Skladba je hodně zvláštní svou koncepcí, je tady melodie, která je ovšem zahlcována řadou změn a aranžérskými nápady. Destruktivní zvuky, které ji provázejí, jenom umocňují obsah zpívané písně. Jestliže jste se předtím oddávali kolébavému snění, tak tady jste totálně procitli do podivně směsi zvukových orgií.

A SAUCERFUL OF SECRETSVypadá to, že se vrátíme do světa záhad. Možná science-fiction, zachycené v drážkách alba. Generátorem vytvářené nekonkrétní zvuky provází varhanní motiv a tlumené odbíjení hodin. Pokud by bylo třeba nastolit vizi zkoumání neznáma fantaskní planety, nenajdeme lepší hudební doprovod. Směs deformovaných a ohýbaných zvuků působí zneklidňujícím dojmem, navodí pocit osamělosti a lidské vykořeněnosti. Pokud se chcete bát, anebo se snad rádi bojíte, nalezli jste právě živnou půdu pro vaše fantazie. Pinkfloydovský vynález nového soundu, který má působit na lidskou psychiku, byl právě patentován. Strašidelně se opakující motiv přechodů na bicí nástroje a podivně deformovaný zvuk koncertního klavíru je doplňován kvílívými tóny vyluzovanými bottleneckem na elektrické kytaře za podpory space-echa. Tohle je ukázka nefalšovaného londýnského undergroundu druhé poloviny šedesátých let. Waters, Mason, Wright a Gilmour nám nabízejí novou neznámou tvář hudby, v níž nemusí být v prvním plánu jasná melodie a jasný přímočarý hlas, přesto mnozí z nás ucítí nepopsatelné vibrace. Varhanní preludium navodí atmosféru matně osvětleného dómu a tento majestátní tón královského nástroje postupně ovládne prostor i se zemitými basovými pedály. Doplněno vokální linkou, se zde zdařilo vytvořit vážné hudební téma stojící harmonií na téměř operním základě. Hammondky se střídají s farfisami, které zde suplují zvuk smyčců, asi mellotronu. Zcela nečekaně se skladba promění z instrumentální na zpívanou. Hlasy znějí posmutněle a melancholicky zabarveně. Podivné zvukové nátěry vytvářejí dojem tajemného panoptika nebo podezřelé laboratoře. Snaha nabídnout netypický hudební útvar z podivnými signály z astrálu se u citlivých posluchačů setkají s porozuměním. Zvláštní, ovšem velmi osobitě pojednaná kompozice, kterou se zdráhám posadit na rockovou základnu, ale naopak korunovat psychedelickou korunou.

SEE SAWKlavírní akordy se spojují s akustickou kytarou a změnami rytmu přinášejí poněkud rozvláčnou meditativně znějící Wrightovu skladbu s nečekaně šíleným nástupem soundu na pokraji virtuální vichřice. Stále jsme na psychedelické platformě, kde se tónový generátor stává součástí instrumentáře, stejně jako snový vokální linka a těkavě znějící tónové obrazce. Přelévání stereofonních efektů muselo být v dané době opravdu revolučním počinem. Melancholické, těkavé a neokázale krásné hudební téma hodné svého introvertního autora.

JUGBAND BLUESPoslední skladba je vlastně loučením se zakladatelem kapely, duševně nemocným a už sotva použitelným umělcem, který se příliš vnořil do vnitřních hlasů svého nitra a unikl tak realitě. Jako bych tyhle tendence ve skladbě slyšel. Působí nevyváženě a chaoticky, se směsí zvláštních zvuků a tónů, které jako by zobrazovaly autorův vnitřní rozháraný svět. Tak se zde mohou ozvat pradivně deformované dechy, až dojde k násilnému stop-timu a po několika vteřinách se vrací zpět onen vypravěčsky záhadný hlas. Album nečekaně končí, jakoby někdo ve studiu naráz ztlumil nahrávací techniku.

A Saucerful Of Secrets je dalším výletem do neprobádaných komnat dosud neobjevené hudby s mnoha nedořečenými představami a narýsovanými základy nového tématu, který ještě nemá úplnou konstantní podobu. Třebaže skladby jsou ve většině případů autorizovány jednotlivými členy, přesto z alba cítím onu vnitřní přesvědčivost pracovat jako pevně sevřený kolektiv identických názorů, pohledů a snah, kdy jsou Waters, Mason, Wright a Gilmour mušketýry, kde platí: „jeden za všechny a všichni za jednoho“.
Čtyři hvězdičky si album zaslouží.

SKLADBY:
1. Let There Be More Light /Waters/ 5:38
2. Remember a Day /Wright/  4:33
3. Set the Controls for the Heart of the Sun /Waters/ 5:28
4. Corporal Clegg /Waters/ 4:12
5. A Saucerful of Secrets /Gilmore, Mason, Wright, Waters/ 11:57
6. See-Saw /Wright/ 4:36
7. Jugband Blues /Barrett/ 2:59

SESTAVA:
Syd Barrett – acoustic & slide guitar (2), guitar (3,7), lead vocals (7)
David Gilmour – guitar & kazoo (1,3-6), vocals (1,4), voice (5)
Richard Wright – organ, piano, Mellotron, vibraphone, xylophone, tin whistle (7), lead vocals (2,6), vocals (1,4), voice (5)
Roger Waters – bass, percussion, lead vocals (3), vocals (1)
Nick Mason – drums, percussion, vocals (4), kazoo (7)
+
Norman Smith – drums & backing vocals (2), voice (4), producer
Stanley Myers Orchestra – brass (4)
International Staff Band (Salvation Army) – brass band (7)

A Saucerful Of Secrets Book Cover A Saucerful Of Secrets
Pink Floyd
Psychedelic Rock
Columbia
1968
LP
7

5 názorov na “Pink Floyd ‎– A Saucerful Of Secrets (1968)”

  1. Souhlas, A Saucerful of Secrets je výborná deska, čtyři hvězdy jsou na místě, ale s tím pevně sevřeným kolektivem a mušketýrama nevím, nevím. Dy´t v době dokončení alba (duben ’68) dostal Syd padáka… “Jeden za všechny, všichni za jednoho” si představuju trochu jinak.

  2. O Pink Floyd byly v časopise Melodie krátké zprávy typu “pěkně se rozvíjí skupina Pink Floyd” a podobně. Mně půjčil právě tuhle desku a Meddle jeden kamarád z Prahy, obě desky jsem si tehdy nahrál, byla to jiná hudba, než to co jsem tehdy poslouchal. Po čase jsem slyšel u jiného kamaráda na kolejích Set The Controls Of The Heart Of The Sun, ta skladba mě naprosto nadchla, bylo to přesně z desky A Nice Pair, kterou zmiňuje Petr. První dvě desky Pink Floyd jsou pro mě absolutní klasika. Nejsem takovým obdivovatelem skupiny jako můj bratr, mně se desky po Dark Side Of The Moon nelíbí, ale tahle deska je pro mě jejich vrchol, trochu slabší než debut.

    1. Tak som si to pamätal zle, dal som tri. Písal som toto:

      Kde debut skončil, tam A saucerful of secrets pokračuje.

      Let there be more light je správne temná náladovka, ktorá dokazuje, že Floydom išli nástupy. Prvýkrát počuť náznaky melodicko-harmonických pasáží, ktoré skupine v budúcnosti pomôžu k sláve. Posmutnelá kotlovka Remember a day je tiež z kategórie príjemných záležitostí, nakoľko je to zásluha prichádzajúceho Davida Gilmoura, respektíve odchádzajúceho Barretta, neviem posúdiť. Melancholické plochy dominujú aj v skladbe Set the controls for the heart of the Sun, zato psychedelický kúsok Corporal Clegg miestami aj rockuje, inokedy je z neho niečo ako dychovka, ťažko povedať, čo si o tom celom má človek myslieť. No nič, je tu závan, z ktorého by fanúšikom Batmana zasvietili očká, Arkham v plnej paráde, tak sa javí psychedélia v titulnej veci A saucerful of secrets fanúšikovi komiksu. Kto čítal Posledný Kravenov lov, čo je príbeh, kedy sa Spider-man musí týždeň vyhrabávať z hrobu, môže získať predstavu, akáže to nálada tomuto zhluku šumov vládne. Chrámový záver je však balzamom na akúkoľvek trýznenú dušu. A pokračuje obroda, akusticko-vzletná baladička See-saw je podmanivá, z toho sa nevykrúti ani záverečná skladba Jugband blues. Raz-dva-tri, odpočítava čosi, čo len sotva možno nazvať belošským blues. Od čias preberania čiernej hudby bielymi hudobníkmi sa muselo čakať až na Michaela, aby sa tento jav dostal do vedeckej terminológie ako Jacksonov efekt, tu však blues obelelo ani stena aj bez plastiky, ako sa skarnevalovalo a napokon kamsi uletelo.

      Druhý album skupiny Pink Floyd je vyzretejší a mám ho radšej ako debut.

Pridaj komentár