Hned úvodní Promenade & Gnomus s sebou nese plnou náruč pozitivní atmosféry, takže se mi po tváři rozlije blaženej úsměv a ten se mě pak drží po celou desku. Pěkná melodie spolu s civilním zpěvem (pochopitelně v italštině) mi připomínaj stylově spřízněné Zauber a ve stejném módu pokračuje aj následující Promenade & Il vecchio castello. Klasicizující fanfára navodí slavnostní atmosféru, kterou nenaruší ani duet Piera Carla Zanca s hostující zpěvulí Sabinou Gagliardi a za zmínku stojí i několik rychlejch, klávesovejch laufů à la Emerson.

Dalších šest skladeb je sice komplet instrumentálních, ale každá z nich je něčím zajímavá. Subtilní Tuilleries, s propletenci akustických kytar a vytleskávaným rytmem má v sobě renesanční vznešenost, z následující Bydlo voní kosmické dálavy ve stylu Tangerine Dream a pátá Il ballo dei pulcini je baskytarovo-bubenickým extempore, s kraťoulinkou klasickou vsuvkou. V Samuel Goldemberg & Schmuyle si střihnou sólo piano s moogem a vyvrcholením celé série je neskutečně chytlavá Promenade & Limoges.

Následující Catacombae je ovšem z jiného těsta. Gotického. Murple nahráli kousek vystoupení smíšeného pěveckého sboru Ensemble “Il Diletto” a ve studiu k němu přimíchali něco hudebních nástrojů a zvukových efektů. Výsledek je opravdu ponurou sondou do dávné minulosti a připomíná mi ve stejných vodách plavající Antonius Rex. Předposlední Baba Yaga je tak vysvobozením, byť by to podle názvu písně nejspíš nikdo nehádal. Nakažlivá melodie a vokály v italštině do mě pumpují dobrou náladu a vyvrcholením budiž patřičně okázalá a slavnostní instrumentálka La grande porta di Kiev & Promenade. Prima primissima, protože tohle je tečka, jak má bejt. I když mi ta melodie furt něco připomíná…

Dlužno dodat, že albem Quadri di un’esposizione to všechno teprve začalo. V roce 2010 Murple absolvovali řadu comebackových vystoupení a o rok později jim u AMS vyšla remasterovaná verze debutu Io sono Murple, obohacená o několik raritních skladeb. A nejenom to, vydavatel k ní navíc přiložil i bonusové DVD, s koncertem z Říma konaném 21.03. 2010. Ve sbírce mám i zatím jejich poslední placku Il viaggio z roku 2014, ale o ní zas někdy jindy.

Je to výtečné album, ovšem zanícení fanoušci analogového zvuku mají smolíka, protože na vinylu vůbec nevyšlo. O CD reedici se zatím (nejspíš) neuvažuje a to původní je už dávno vyprodané, takže se shání opravdu špatně. Mě se nedávno zadařilo a jsem šťastnej, že ho mám. Vypadá i hraje báječně.

SESTAVA:
Pier Carlo Zanco – voce, pianoforte e tastiere
Duilio Sorrenti – batteria e percussioni
Mario Garbarino – basso

Special guests:
Sabina Gagliardi – voce su “Il vecchio castello”
Edoardo Massimi – chitarra su “Tuilleries”