Jistě dobře znáte ten pocit, pořídíte si domů nové cédo vaší oblíbené kapely a ve víře dalšího kvalitního hudebního zážitku ho vložíte do přehrávače a zmáčknete play. Ale nic se neděje. Žádný opojný pocit, kdy vaše duše souzní s přehrávanou muzikou, se nedostavuje. Nosič dohrá a vy to musíte zkoušet hnedle znovu. Už nemáte trpělivost na další celoalbový zápřah, tak testujete jednotlivé skladby po chorusy s přesvědčením, že teď to snad konečně přijde. A ve většině případů tomu tak skutečně je, jak něco zprvu něpřístupného člověk začíná opakovat, kýžený výsledek se obrací na tu pro vás správnou a očekávanou stranu. Jenže toto stále není ten případ. Nahrávku odložíte do druhého dne a podobný proces absolvujete znovu. Zase nic. Pak už může posluchač znervóznět a dumat nad zbytečně vyhozenými penězi. Poslední možností je proces uložení k ledu a vytáhnutí desky až po delší době. Někdy to pomáhá a někdy vás to může vyštengrovat k tomu, zabalit to s nahrávkou nadobro a rychle se jí zbavit.
Deska Edge Of Forever od matadorů jižanského rocku Lynyrd Skynyrd u mě měla co do jejího přijetí dosti podobný průběh, jaký jsem popsal výše. Jen s tím rozdílem, že jsem se jí odmítnul zbavit a nechal ji odpočívat a nenucenými poslechy velmi pomalu v sobě dozrávat. Trvalo to možná i tři roky, než jsem naznal, o jak mimořádný počin jde a jak moc se mi za tu dlouhou dobu nakonec zalíbila.
Pravdou zůstává, že dnes podobnou tvorbu – tudíž southern rock – poslouchám v míře podstatně větší než kdy dřív. Lynyrd Skynyrd jsou pro mne špička oboru a rocku všeobecně. Miluji první nahrávky stejně jako ty poslední a i uvnitř jejich diskografie se několik pokladů dá vykutat.
Edge Of Forever je pro mne jedním z takových. Brilantní, jihem vonící zvonivý zvuk kytar, dechberoucí nasazení, inspirace country, dunivá rytmika dvojice Wilkeson/Aronoff, hravé piano Billyho Powella, famózní souhra s babskými doprovody, a v řadě neposlední i ten typický esprit v hrdle Johnny Van Zanta, to vše dělá tuto nahrávku tak skvělou.
Na desce bych už nenašel jedinou slabší věc, inspirující je tu celá, kvalitou vyrovnaná dvanáctka skladeb. Svitem rumba koulí začínající nátlakovka Workin‘, hitová, středními tempy sevřená Full Moon Night, či nejtvrdší pecka v tvorbě Lynyrd Skynyrd – Preacher Man, toť úvodní parádní trojice, které může podobný začátek alba vykoplém ve velkém stylu každý závidět. Ale pokračuje se dál. S těžkotonážní Mean Streets, přes explozivní serdcervoucí baladu s do výšek šplhajícím Zantem Tomorrow’s Goodbye, po prosólovaný kus titulní. Dalším želízkem je dupárna Gone Fishin’, výpravná Through It All, a hlavně načančaná srdcervoucí Rough Around The Edges. Stopku dá až dvanáctá boogie bomba FLA.
Muzika Lynyrd Skynyrd a vůbec všech těch kapel patřících k jižní periferii Strýčka Sama na mne dýchá upřímností a snadnou uvěřitelností. To jejich zapálené srdce citíte z každého tónu, z každé noty, z každé skladby. Je v tom obrovská síla, naděje i víra. Je v tom kus jejich země.
SKLADBY:
01. Workin’ – 4:53
(Gary Rossington / Johnny Van Zant / Rickey Medlocke / Hughie Thomasson)
02. Full Moon Night – 3:45
(Gary Rossington / Johnny Van Zant / Rickey Medlocke / Hughie Thomasson)
03. Preacher Man – 4:34
(Gary Rossington / Johnny Van Zant / Rickey Medlocke / Hughie Thomasson)
04. Mean Streets – 4:50
(Gary Rossington / Johnny Van Zant / Rickey Medlocke / Hughie Thomasson)
05. Tomorrow’s Goodbye – 5:06
(Gary Rossington / Johnny Van Zant / Rickey Medlocke / Hughie Thomasson / Gary Burr)
06. Edge of Forever – 4:23
(Johnny Van Zant / Rickey Medlocke / Jim Peterik)
07. Gone Fishin’ – 4:23
(Gary Rossington / Johnny Van Zant / Rickey Medlocke / Hughie Thomasson)
08. Through It All – 5:29
(Johnny Van Zant / Robert Johnson / Jim Peterik)
09. Money Back Guarantee – 4:02
(Gary Rossington / Johnny Van Zant / Rickey Medlocke / Hughie Thomasson)
10. Get It While the Gettin’s Good – 4:04
(Gary Rossington / Johnny Van Zant / Rickey Medlocke / Hughie Thomasson)
11. Rough Around the Edges – 5:06
(Gary Rossington / Johnny Van Zant / Rickey Medlocke / Hughie Thomasson)
12. FLA – 3:54
(Gary Rossington / Johnny Van Zant / Rickey Medlocke / Hughie Thomasson)
SESTAVA:
Johnny Van Zant – lead vocals
Gary Rossington – lead, rhythm, slide & acoustic guitar
Rickey Medlocke – lead, rhythm, slide & acoustic guitar; background vocals
Hughie Thomasson – lead, rhythm, slide & acoustic guitar; background vocals
Billy Powell – piano & keyboards
Leon Wilkeson – bass
Kenny Aronoff – drums & percussion
+
Dale Krantz Rossington – background vocals
Carol Chase – background vocals
Nashville String Machine – strings
Bill Cuomo – keyboards
Michael Cartelone – percussion
Chris Eddy – background vocals
Edge Of Forever
Southern Rock
CMC International Records
1999
CD
12
CD - SPV Recordings /1999/
Zajímavé. Všichni tři jsme měli zprvu s deskou osobní problém a nemohli jí přijít na chuť a najednou…po delším čase jak se při jejím obsahu dokážeme skvěle zabavit. Další ze zajímavých vlastností muziky-časem se dokáže vyprofilovat a rozkvést do netušené krásy. A proto, když se něco nedaří řiďme se pořekadlem, neházej hned flintu do žita, ale dej tomu čas a vydrž:-)
Ale bohužel to samozřejmě nejde aplikovat pokaždé. Někdy to člověk zkrátka nekousne.
Kolegáčci děkuji za vaše podnětné příspěvky.
Ako starý “lynyrdovec” mám na tento album taký názor, že ide o najlepší štúdiový počin kapely v zostave s Thomassonom a Medlockom. Napriek tomu som mu spočiatku tiež prichádzal na chuť, lebo bol miestami prekvapivo metalovo tvrdý a nesmierne mi nesedia tie nejužanské komerčné balady (Tommorow’s goodbye), ktoré sa na novodobých albumoch južanských kapiel zjavujú.
Preacher man je všeobecne veľmi obľúbená skladba, často coverovaná aj v Čechách, mne nikdy k srdcu neprirástla.
Ale ako vravím, je to výborný album, len potrebuje čas.
Inak, Skynyrdi lepšieho bubeníka nemali, Aronoff je štúdiový hráč par excellence, nuž z tohto pohľadu ma Edge of Forever veľmi baví.
Keďže som si ho kúpil hneď po vydaní, žijem s ním takpovediac od narodenia a vyzerá to na celoživotné kamarátstvo.
Vďaka za recku.
Pod ten úvod sa môžem podpísať a veta – “Poslední možností je proces uložení k ledu a vytáhnutí desky až po delší době.” – presne vystihuje to, ako to prebiehalo u mňa. Až po rokoch mi došlo, že je to výborný album.
Horyna, díky za recku!