Isildurs Bane & Peter Hammill – In Amazonia (2019)

Poslední měsíce zažívám jakési „Hammillovo“ období. Připomínám si dávno ve vzpomínkách zasunuté, občas i neslyšené staré desky z repertoáru tohoto umělce, či jeho domovského souboru Van Der Graaf Generator. Zatím jsem byl ponořen do období končícím cca rokem 1980. Při pohledu na dalších několik desítek alb, které Peter nahrál, či se na nich nějakým způsobem podílel, mě dlouho jímala hrůza, kdy to vše naposlouchám. Svoji roli tu hrály další okolnosti – třeba obavy z toho, že mě další tvorba ničím nezaujme, tak jako se mi to stalo u mnoha podobných kapel v osmdesátkách a výše.

Nicméně, někdy před letošními vánoci jsem udělal vyjímku a zaposlouchal se do posledního alba Petera Hammilla, který natočil se švédskou kapelou Isildurs Bane. Tento soubor je u nás poměrně neznámý, ač se pohybuje na scéně přes 40 (!) let a má na svém kontě 14 řadových alb. Muzika tohoto progresivně rockového souboru je velice originální, nebrání se fůzím s různými elektronickými styly, world music či jazzem. Naposledy na sebe upozornil před dvěma lety deskou vydanou spolu se Stevem HogarthemMarillion. S Hammillem kapela vystoupila na výstavě EXPO 2017 a vzájemné sympatie vedly až ke spolupráci na albu, které dostalo název In Amazonia.

Peter nejdříve psal texty, ve kterých se zabývá (jak jinak) pocity lidí v krizových situacích, poté i s kapelou zasahoval do struktury písní i aranží. Vzniklo 40 minut skvělé muziky, nebo chcete li 6 písní progresivně rockového charakteru s důraznou esencí world music a elektronických ploch, které těží z dnešních technických možností. Dopustím se možná kacířského přirovnání – tyto písně mi náladou a zvuky připomínají tvorbu Petera Gabriela v období jeho desek 3 a 4, ovšem v současném zvukovém kabátku a jiným stylem Hammillova zpěvu. Ten již není již tak dramaticky vyhrocený, i když třeba ve skladbě This is Where to pan zpěvák pořádně rozbalí. Potemnělá a hymnická balada, z které mrazí a jako by vypadla z jeho starších sólových desek  je nekorunovaným hitem celého alba – The Day is Done.

Album je to moderní,  avšak s jasnými odkazy do minulosti.  Líbí se mi, jak Isildurs Bane skloubili hutný progresivní rock s důvěrně známým zvukem mooogů a melotronů  se současnou elektronikou, která je v aranžích protkaná velkým množstvím exotických strunných a dechových nástrojů. To spolu s Hammillovým projevem dodává nahrávce bombastický zvuk symfonického charakteru.

Závěrem: nečekaná kolaborace od které jsem nevěděl, co přesně očekávat. Teď už to vím – kvalitní současnou a barevnou  rockovou desku, která velkou většinu Peterových souputníků lehce strčí do kapsy… a lehce připomene, že i po sedmdesátce se dá dělat slušná muzika!

SKLADBY:
1. Before You Know It (7:46)
2. Under the Current (4:46)
3. Aguirre (5:17)
4. This is Where? (10:07)
5. The Day is Done (9:05)
6. This Bird Has Flown (3:02)

SESTAVA:
Peter Hammill / vocals, composer
AND
Samuel Hällkvist / guitar
Karin Nakagawa / koto, voice
Mats Johansson / synths (ARP 2600, MiniMoog, Moog Sub 37, Nord Lead A1, Roland RS202, Sequential Circuits Pro One, Yamaha CS80, Kurzweil 2600, Oberheim Xpander), Mellotron, piano, e-piano, treatments, composer & producer
Katrine Amsler / keyboards, electronics
Luca Calabrese / trumpet (1-4)
Liesbeth Lambrecht / violin (2,3), viola (2,4)
Axel Croné / bass, bass clarinet, tenor sax, guitar, synth, grand piano, clavinet, percussion
Kjell Severinsson / drums & percussion
Klas Assarsson / marimba, vibes, tam tam, gong, glockenspiel, octobans

With:
John Anderberg / backing vocals (1,6)
Adam Sass / trumpet (1)
Zhazira Ukeyeva / violin (2,4)
Mette Gerdle / violin (6)
Xerxes Andrén / drums & percussion
Pat Mastelotto / e-drums & percussion (3)

In Amazonia Book Cover In Amazonia
ATX6CD
Isildurs Bane and Peter Hammill
progesivní rock
Ataraxia
2019
6
CD

7 názorov na “Isildurs Bane & Peter Hammill – In Amazonia (2019)”

  1. Jirka byl rychlejší 😊. Já zatím stále tohle album teprve naposlouchávám. Můj aktuální dojem je, že druhá strana alba je mnohem lepší než první, ale jak píšu, musím ho víc naposlouchat. Takže díky za recku, která mi to připomněla.

  2. ISILDURS BANE mám komplet, znám je skoro třicet let a poslouchám je výrazně častěji, než Hammilla. Bylo fajn, že se po mnohaleté pauze dali dohromady. Tím mám na mysli předchozí album s Hogarthem, kterého bytostně nesnáším. A s nimi se dal poslouchat…

    1. Já ten “rozervanej” zpěv koušu docela těžko a celé album bych si určitě nepustil (notabene pokud jde o nekorunovanej hit celého alba), ale skladba se mi líbí stejně, jako Pitovi. Ovšem pro člověka, utápějícího se v alkoholu a depresích by to mohl bej poslední hřebík do…

      1. Ahoj Snejku! Teď si uvědomuju, že jsem se zachoval jako přisprostlej menežr a vystrčil jako vzorek baladu, která mi sice do celku přesně zapadá, ale v podstatě vůbec nevypovídá nic o zbylých pěti skladbách 🙁

        Myslím však, že zdejší čtenáři a kolegové se tímto nedají rozhodit a pokud je podobná muzika trochu zajímá, poslechnou si i zbytek. Jinak já se v depresích a alkoholu neutápím a ta skladba mi přijde jen lehce melancholická 🙂 Je to dle mého již jen velmi slabý odvar toho, co nahrával v sedmdesátkách.

        1. Zdar. Myslel jsem to pochopitelně s nadsázkou a hned přesvědčil se o tom, že se to dá poslechnout na Spotify. Ovšem teď jsem zhruba v polovině The ConstruKction Of Light a mám toho plný brejle, pár dní potrvá, než si na Hammilla (respektive Isildurs Bane) troufnu. Přibejvá to tady moc rychle, nicméně já se s tím nějak popasuju.

Pridaj komentár